Tuto otázku si kladu zvláště od pondělního večera, kdy jsem v rozhovoru Před půlnocí na ČT 24 zaslechla o dokumentu Vrahem z povolání o soudci Karlu Vašovi. Autor poukázal na odkaz na internetu, kde je dokument možno zhlédnout. Nejdřív jsem váhala, jestli před spaním si jej vůbec mám na počítači pustit. I když jsem potom seděla do dvou do rána a byla z toho všeho jak přejetá mrazem, nakonec jsem přece jen byla ráda, že jsem to riskla. Rozhodně bychom měli svoji historii znát, protože to vysvětluje chování a priority společnosti, které někdy dost dobře nechápeme. Kde se to vlastně v lidech bere?

Myslím si, že tento dokument by měl být povinně zařazen do osnov škol a tak, jak německé děti musely povinně chodit na film Schindlerův seznam, měly by ty české vidět, jak se komunismus projevoval v praxi. Vrah, konfident KGB, násilník, fanatický komunista, který mučil, znásilňoval a přímo se podílel na činnosti proti státu a lidskosti, je u nás dodnes brán za čistého, nevinného občana. V okolních demokratických režimech se právníci diví, že do dneška takový člověk nebyl odsouzen a požíval nadstandardních výhod naší společnosti. Traumatizující je také fakt, že bohužel zatím nebyla a není ani snaha označit chování takových lidí za amorální a alespoň symbolicky podpořit oběti zrůdných praktik komunismu. Vždyť v české justici stále působí lidé, kteří mají "špinavé ruce" od oněch procesů, k čemuž dokument také nalézá důkazy, a navíc platí mírně poupravená, po komunistech převzatá ústava! Proč jsme nepřevzali prvorepublikovou ústavu a nedokázali zrušit tu komunistickou, stejně jako jsme po válce zrušili ústavu nacistickou?

Pokud se společnost nedokáže s takovými věcmi vypořádat, nedokáže pojmenovat zlo, nemá naději, že do budoucna se takovým excesům vyhne. Očištění snad čeká na další generaci. Doporučuji ke zhlédnutí, neboť kdo mlčí ke zlu, podílí se na něm.