Pokud bych z pořadu TV vymazal současný neobvyklý počet zahraničních událostí, na domácím poli je nejčastějším jevem takzvané „nevysvětlování“. Posledním, kdo přišel se svou troškou do mlýna, byl i Ústavní soud. Vláda podle ÚS údajně „málo vysvětlovala“ nutnost škrtů v sociálních zákonech, „zneužila“ (dávám schválně do uvozovek, neboť rozhodnutí soudců ÚS bylo o jeden hlas, takže s oním verdiktem je to tak tak) režim legislativní nouze, a prosadila tak sociální škrty „nefér“. Napadá mi v této souvislosti, jaký že proces by byl „fér“. Pro českou neobolševickou levici by byl nefér jakýkoli způsob schválení, protože jde o bytostný zájem jejich voličského jádra. Zpravodajka ÚS Wagnerová sdělila, že levicová opozice neměla dost prostoru pro své názory a že vláda odbyla „vysvětlování“. Jakoby práce parlamentu, nejvyššího zákonodárného sboru, byla hodinářským dílem vrcholné mechaniky. Podtón takového požadavku je zřejmý: vládní zákony obsahují málo nebo žádné názory opozice a tudíž jsou „nevyvážené“. Myslí si to část ÚS doopravdy? Pak potěš Pán Bůh!

Nevysvětluje se řádně ani důchodová reforma. Nerozumí jí dokonce ani náš prezident. Pokud by snad byla důchodová reforma nutná, což česká levice vehementně popírá, měla by vypadat „jinak“. Pozoruhodnou vlastností těch, kteří požadují stále více a více „dovysvětlování“, je to, že se sami vůbec o jakékoli vysvětlování ani nepokoušejí. Reforma důchodů v podání pravice je totiž „nepromyšlená“ (v tom si ostatně levice rozumí s prezidentem), expert neobolševiků Mládek hovoří o „paskvilu“. Systém netřeba měnit, je jen nutné více zdanit práci a boháče.

S vysvětlováním se to má totiž takto. Většina kantorů potvrdí každému, že jsou věci, které lze vysvětlit každému prvňáčkovi, s růstem požadavků však postupně úspěšnost vzdělávání - což je de facto synonymum vysvětlování - klesá. Einsteinovu teorii pak vysvětlíte možná tak jednomu promile populace. V politice se velmi často nesouhlas s programem kamufluje nevysvětlováním. Dnešní levicová opozice si tak u ÚS brousí sloh argumentací o procedurálních záležitostech projednání každého zákona, který jí nejde pod nos. Ve skutečnosti je to jen a jen odpor k programu pravicové vlády, který levicová opozice dokonce ani chápat nechce. Sobotka i Filip, tito dva soudruzi české levice, požadavkem na „vysvětlování“ jen zamlžují pravou podstatu věci.

Česká média, v prvé řadě ta veřejnoprávní, se potom na vlně objasňování záměrů té či oné reformy jen vezou. Místo toho, aby dala jasně najevo, že politika není vědecká disciplina, kam se ji snažili zařadit komunisté svým „vědeckým komunismem“, a měřila levici i pravici stejným metrem, naskakují média na kritiku vlády z místa opozice. Média zatím zdaleka nedospěla do úrovně prostého konstatování: Vláda chce to a to, pomůže to podle ní těm a těm, opozice chce něco jiného a chce pomoci zcela jiným kategoriím obyvatelstva. O tom, jaký program se po volbách realizuje, rozhoduje výsledek voleb a složení vlády a opozice. Ale vysvětlete to médiím!