Rozsudek nad Pussy Riot relativizuje dost lidí. V zemi se zkušeností z Husáka to překvapí

Jestli na procesu se skupinou Pussy Riot něco překvapuje, není to verdikt o vině a trestu. Ten se dal očekávat. Je to spíše jeho reflexe u nás. Jistě, webová fóra nejsou vědeckým vzorkem populace, ale hlasy na nich naznačují důležitou otázku: proč ten zpolitizovaný rozsudek tolik lidí tak škodolibě relativizuje? Některé argumenty se nápadně opakují: ty holky dostaly, co měly. Dobře věděly, do čeho jdou. Co by se stalo, kdyby totéž udělaly v katedrále svatého Víta? Co by následovalo, kdyby to udělaly v mešitě? To by nepřežily.

Pro jistotu opět zdůrazněme. Pussy Riot ztropily provokaci (výtržnost) v kostele, což nelze omluvit ani zamést pod koberec. Ale máme pro to zavírat oči nad neadekvátností trestu? To je hlavní otázka. Nesouvisí moc se samotnou skupinou, její vulgaritou ani vystupováním. Je to spíše sociologická sonda do způsobu uvažování.

Proč se u nás – ale i jinde – argumentuje mešitou? Je to dost laciné. Ano, kdyby Pussy Riot udělaly totéž v mešitě, asi by nepřežily. Ale to lze použít velmi široce. Kdyby se našinci rozvalili v plavkách u vody, jak jsou zvyklí od rybníků, třeba v Saúdské Arábii, taky by čelili útoku. Kdyby v Íránu popíjeli pivo na ulici, jak jsou zvyklí z domova, riskovali by 80 ran bičem. Jenže tady nejsme ani v mešitě, ani v Saúdské Arábii, ani v Íránu. Máme se přesto odvolávat na islámské zvyky a pravidla?

Zvlášť nápadně to působí v listu The Spectator. Autor, který by se jindy čílil nad "Londonistánem", píše o "monumentálním pokrytectví" vůči Pussy Riot. Vždyť i muslimský kazatel Abú Hamza je v britském vězení za to, co říkal proti názoru většiny. Kam ti lidé na ty příměry chodí? Ano, Hamza je ve vězení, ale ne za provokaci, nýbrž za konkrétní body obžaloby – za vyzývání k vraždě, šíření rasové nenávisti a vlastnictví "encyklopedie teroristy".

Hodně se psalo o případnosti či nepřípadnosti paralel s procesem proti skupině Plastic People v září 1976, ale atmosféra těch paralel dostává stále novou šťávu. Stačí si přečíst, co napsal na svůj blog prezidentův tajemník Ladislav Jakl.

Kapela Pussy Riot prý "předváděla soulož na oltáři křesťanského chrámu, aby si udělala reklamu. Teď má opletačky se zákonem.". To je dílem lež a dílem demagogie. Ano, existují záběry ze soulože, kterou Pussy Riot předváděly v moskevském Muzeu člověka. Ale proč tvrdit, že to bylo na oltáři?

Chtě nechtě to vyvolává vzpomínku na normalizační praktiky. Když StB při domovní prohlídce u Ludvíka Vaculíka našla jeho intimní fotografie, nechala je otisknout v plátku Ahoj na sobotu. A někteří lidé si to paušalizovali na celý disent – podobně jako si mohou spojovat dřívější vulgární záběry Pussy Riot s politickou provokací v chrámu. Vidíte ty chartisty – nechávají se fotit nazí při orgiích, dalo se říkat tehdy. Vidíte ty feťačky – souloží na oltáři, může se říkat teď. Je to ovšem lež, jakkoliv by Pussy Riot za své vystoupení v kostele zasloužily pár facek. Demagogií je pak nazývat ten proces "opletačkami se zákonem". Jistě, leckdo si za svá vystoupení přivodí opletačky se zákonem. Třeba Roman Týc (za sklíčka v semaforech) nebo Roman Smetana (za počmárané volební plakáty). Opletačky se zákonem si přivodil i Allen Ginsberg při své návštěvě Prahy v roce 1965, kdy byl nejprve zvolen králem majálesu, ale pak deportován. Byly to problémy srovnatelné s tím, co by mu jako provokatérovi a homosexuálovi hrozilo doma v Americe. Ale dá se nazvat opletačkou se zákonem soud, kde obžalované v kleci hlídají muži s logem protiteroristických jednotek Specnaz?

Za Husáka si česká společnost mohla pěstovat cit pro rozlišování mezi vedlejším a zásadním, mezi průvodně vulgárním a niterně oplzlým. I proto působí zvláštně, že dnes se tu proces s Pussy Riot tak relativizuje. Je to snad tím, že je hájí lidé jako Bono, Madonna a zdejší "bratrstvo pravdy a lásky"? Že je třeba ty pokrokáře za každou cenu zpochybnit?

Čteme-li debaty o procesu s Pussy Riot, většina zpochybňujících argumentů se točí kolem vulgarity. Anebo narážíme na fanatické fandění pod heslem svoboda. Přitom to lze vyjádřit i střízlivě, jasně a úderně, jak to napsal na Lidovkách.cz čtenář Písecký: "Pro mě jsou odporné jak Pussy Riot, tak Ordinace v růžové zahradě, přesto pokud bude tvůrcům Ordinace hrozit kriminál za urážku nějakého papaláše, budu je taky hájit."

A těm, kteří se od vulgarity skupiny Pussy Riot nemohou odtrhnout, lze nabídnout argumenty Ivana Jirouse z jeho závěrečné řeči při procesu s Plastiky:

"Jsem z venkova a od mládí jsem se účastnil mnoha povolených zábav. Byl jsem svědkem situací, kdy celý sál zpíval s hudebníky například píseň ‚Já ti ho tam našroubuju, já ti ho tam dám‘, píseň skutečně oplzlou. Co mne přitahovalo na kapelách The Primitives Group a Plastic People, byla jejich cudnost."

LN, 22.8.2012