Předminulý pátek nastoupil k výkonu trestu výtvarník skupiny Ztohoven zvaný Roman Týc. "Do krimu" jde za poškození semaforů a předělání panáčků na přechodech pro chodce.
Od jeho nástupu do vězení běží intenzivní debata, zda-li jeho trest oprávněný, zda-li má za tak bagatelní a navíc umělecký čin jít sedět nebo v obecnější podobě, jak se má společnost k takovému případu zachovat. Výtvarník David Černý v rozhlase obhajoval právo na autentický výtvarný čin ve veřejném prostoru a mluvil o nepochopení konceptuálního moderního umění. Ve virtuálním prostoru vznikají zcela spontánně skupiny na jeho podporu, na svůj profil si můžete instalovat jednu z figurek Romana Týce a minulé pondělí chyběly na několika přechodech panáčkům hlavičky.
Diskuze v obecnější rovině se vede o to, zda-li je možné ve veřejném prostoru upravovat, měnit nebo dokonce nahrazovat jednotlivá zařízení nebo jednotlivé objekty podle aktuální vůle a myšlenkového konceptu autora. Může tedy autor vtipnou a zajímavou metaforou obohatit veřejný prostor tím, že bez povolení doplní nebo pozmění stávající zaběhané hodnoty, které již často ani nijak nevnímáme, a tím nás na ně upozorní? V takovém případě Roman Týc nepatří do vězení, ale diskuze o jeho díle patří do kritických časopisů a ke kavárenským stolkům.
Nebo má autor povinnost respektovat vlastnická práva, nenarušovat a neničit svým vyjádřením existující objekty nebo struktury. Zásah do veřejného prostoru musí být po zásluze potrestán a není-li zbytí a nepřijme-li autor takového přestupku jiný trest, půjde na krátkou dobu do vězení.
Asi se shodnu s většinou čtenářů, že nové rozhýbané figurky na přechodech, které instaloval Roman Týc, jsou vtipné, zajímavé a osvěžující. K žádnému fatálnímu narušení provozu, ohrožení bezpečnosti nebo dokonce ke katastrofě dojít nemůže, a tak se můžeme ptát, proč jsou nutné takové exemplární tresty. Není to výraz pouze arogance moci?
Nikoliv. Roman Týc si zaslouží svůj trest a jeho výsledkem je i nástup na Pankrác. Nikdo, ani nadaný výtvarník a ani nikdo jiný nemá právo zasahovat do veřejného prostoru, pozměňovat, upravovat nebo překreslovat cokoliv. Odkaz na umělecký čin neobstojí. Je nesmírně obtížné rozeznat, kdy se jedná o "umění" a kdy o vandalismus. Každý, kdo čmárá nějaké tagy na zeď činžáku, je přesvědčený, že právě páchá neobyčejné umění a že má morální právo se takto svobodně vyjádřit. Bez souhlasu majitele pozemku, domu, veřejného prostranství není možné - a to ani ve jménu jakkoliv ušlechtilých a oceňovaných myšlenek - instalovat, měnit, doplňovat nebo vytvářet cokoliv. Polemika na téma osobní svobody na jedné straně a zapšklého nepochopení, konservatismu a maloměšťáctví na druhé straně je zcela zbytečná. Jednoduše platí právo pro všechny a trest čeká vandala, který posprejoval novou fasádu klikyháky, stejně jako výtvarníka, který na novou fasádu, pouliční osvětlení nebo semafory nanesl konceptuální umění. Společnost se musí proti takovému přístupu bránit. Tam, kde neexistuje respekt k právu a jeho vymahatelnosti, začíná anarchie. Stejné právo platí pro sprejera jako pro renomovaného umělce.
Roman Týc si správně odsedí svých 30 dní a pak se může pustit do další spektakulární akce, která k němu přitáhne další mediální pozornost. O to myslím v celém projektu jde nejvíce.