Šéf elitních policistů je buď hloupý, nebo najatý. Jak jinak si vysvětlit, že s analýzou, jež má objasnit propojení státní správy s podsvětím Jan Kubice přišel těsně před volbami? Navíc krátce poté, co obdobným slovníkem hovořil o stycích ČSSD se zločinci předseda opoziční ODS Mirek Topolánek.

Pokud si Kubice – nedej bože – nevymýšlí, udělal nápravě poměrů medvědí službu. Jakmile si jeho analýzu zmuchlají politici do papírové koule a začnou s ní předvolebně čutat, sotva někoho přesvědčí, aby ji bral po vážně. Z tohoto pohledu nejsympatičtěji působí gesto premiéra Paroubka, který slíbil, že když mu dají občané důvěru, všechno řádně prošetří. A také postoj prezidenta Klause, jenž se prý do věci zakousne až po volbách. Naopak tragikomická je zvěst, že na otázky kladené členy sněmovního branně-bezpečnostního výboru Kubicemu při pondělním jednání zhusta odpovídal poslanec za ODS Vidím.

Pravdy se do voleb nedobereme. S tím ostatně nikdo ani nepočítal. Pohybujeme se totiž v osvědčeném schématu. Nic není tak politicky výbušné jako odhalení spojení toho či onoho veřejného činitele s gangstery. Když selhávají jiné prostředky politického zápasu, nastoupí kriminalizace protivníka. Stačí pár podezření, dezinterpretací a špinavá lavina fičí. Opozice, která je zproštěna nevděčného úkolu obhajovat svůj zmatený ekonomický a sociální program, si mne ruce. Stejně jako vypečený klan všemožných Krejčířů, Kožených a Pitrů.

Historie zaznamenala i případy, kdy se provinění politiků prokázalo. Leč z kauzy biolíh se česká Watergate nejspíš nevyklube. Z páchání trestné činnosti půjde zdejší politické špičky obvinit jen stěží. Čiperná snaha některých (z řad ČSSD i ODS) být stále „v obraze“ a mít kamarády všude pod žádný paragraf nespadá. Nadto žijeme v zemi, kde se zná každý s každým. Kdo se kdysi v nějaké souvislosti neobjevil v materiálech Státní bezpečnosti či nyní jeho jméno nefiguruje v policejních odposleších, ten snad jako by nebyl. A tak to, co Kubice položil na stůl, nemůže neskončit v typické národní bramboračce. Zatímco stoupenci ODS a ČSSD „vědí své“, ostatní jen utrousí, že politika vždy byla svinstvo.

Skutečným záměrem těch, co vtáhli Kubiceho do předvolební války, je snížit volební účast a utvrdit nerozhodnuté voliče v názoru, že nejlepší je sedět doma. Doplatila by na to hlavně soc.dem., která se do značné míry opírá o vlažné příznivce. Zato modrá i rudá opozice se bude moci na aktivitu svých věrných spolehnout. Zdá se, že Topolánkovo vedení ODS je pro vítězství ochotno provést cokoli. Pohoří-li, smete je energická vlna občanských demokratů z regionů, nasupená neproduktivním lelkováním současných lídrů mimo vládu.

Přestože Topolánek stínový kabinet rozpustil, prozradil, že jeho členové zůstávají kandidáty na ministry. Bojovat mají o co: když se jimi nestanou teď, tak již nikdy. Například Vlastimil Tlustý, jenž více než s ekonomy je vidět s hvězdami fotbalu, by rád obsadil finance, privatizátor středočeských nemocnic Petr Bendl dopravu a privatizátor všeho dalšího (dálnic a železnic zejména) Martin Říman průmysl. Zlatým hřebem je Ivan Langer, mířící na ministerstvo vnitra a už dnes komunikující se spřátelenými policisty ostošest. Hledání epicentra nejčerstvější aféry proto není nikterak obtížné.

Závěr letošní kampaně se stal smutnou ukázkou toho, co vše lze použít k získání vavřínů. ODS přitom v amoku zapomíná, že při házení bláta po ČSSD se nakonec umaže nejvíc sama.

Právo 31.5.2006

Autor je poradce předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka