Můj předchozí článek o nenávisti zaujal. Zaujal i mě - vážně už k tématu nedovedu nic dalšího říci? Čtu si teď v knížce Proč jdou chlapi do války, týká se konfliktů na Balkáně a na Kavkaze a napsal ji novinář, který v obou oblastech dlouhodobě pobýval. V Teplicích přetrvává vyhrocená situace kolem „romského mučedníka“, v JAR propukají nepokoje a rabování, nás čekají volební kampaně... Nenávist je všude.

Trvám na tom, že vymezování se vůči ostatním příslušníkům stejného druhu je všeobecně biologicky dané, stejně jako u sociálně žijících tvorů je biologicky daná potřeba patřit do nějaké skupiny a chránit ji před ohrožením zvenčí, před cizími tlupami. Uvnitř tlupy primátů vládne víceméně stejnou měrou altruismus i agrese, podle toho, která politika se ve vztazích mezi jednotlivci více vyplácí. Doporučuji např. Frans de Waal - Dobráci od přírody, nebo Jan Zrzavý - Proč se lidé zabíjejí.

Nezapomeňte to spojení z předchozího odstavce: „více se vyplácí“.

Pojďme k onomu „šíření nenávisti“ nebo „podněcování k nenávisti“, které se objevuje jak v našem trestním zákoníku, tak v mnoha novinových článcích, a které je rovněž terčem boje mnoha a mnoha neziskovek. Tvrdím, že nenávist, jako jeden ze základních projevů lidské osobnosti, nelze šířit, lze ji pouze přiživovat či tlumit, a to v omezené míře. Schopnost (ochota) nenávidět je přítomna v každém z nás, v intenzitě odpovídající Gaussově křivce. Nepohoršujte se, sluníčkoví lidé! Stejně je v nás zastoupena i schopnost empatie, závislost na odměně, stálost emocí a další atributy lidské osobnosti - u každého v jiném poměru. Za nejstrašnější trest bych považoval případný pobyt v nebi, věčný, mezi naprosto identickými bytostmi přetékajícími dobrem a láskou, bez jakýchkoli „šmouh“ na charakteru. Brrr!

A pak si člověk čte o válčení v Čečně, Náhorním Karabachu nebo o masakru v Srebrenici, a řekne si: že by přece jen někdo tu nenávist šířil? Domnívám se, že nenávist opravdu nelze jen tak snadno podněcovat. Jde ji ovšem usměrňovat k určitému cíli. Dokud jeden přednasr... přednaštvaný občan bude nadávat na komunisty, druhý na Spartu a třetí třeba na majitele psů, nic se neděje. Pokud ovšem všem třem někdo nasadí do hlavy myšlenku, že by se jim žilo mnohem lépe například bez Židů, vzniká problém. V tu chvíli totiž vzniká skupina, tlupa, která si vytváří vnitřní integritu. Její členové zaujmou určitou hierarchii, začnou se k sobě chovat altruisticky, zpočátku ještě u nich nevzniknou vnitřní animozity, a celé skupina začne plánovat, jak zatočit se společným nepřítelem.

Vzpomínáte ještě? Jak altruismus, tak i agrese se dotyčnému jedinci musí vyplácet, jinak do nich svou energii a čas neinvestuje. Musí být v jeho zájmu (i když třeba jen v jeho pomotané mysli). Pro podněcování zájmu o nenávist vůči konkrétnímu cíli platí stejná pravidla, jako pro podněcování zájmu o cokoli jiného, například o značkové zboží. Výsledné chování nebo myšlenka, kterou se podsouvač snaží své oběti podsunout, musí splňovat toto:

- „Pro vás je to jednoduché a dosažitelné, ale ne všichni budou tak schopní, jako vy“

- „Stanete se členem úzkého kruhu vyvolených, získáte mezi nimi přátele, získáte prestiž“

- „Samozřejmě to pro vás bude i finančně zajímavé“

- „Vlastně tím podporujete dobro, pokrok, tradice (nehodící se škrtni), stáváte se lepším člověkem“

Podněcování k nenávisti je tedy marketing jako každý jiný, jen se specifickým cílem, plodícím někdy dosti odporné činy. Vážení bojovníci proti nenávisti a proti jejímu šíření, máte jedinou možnost. Zákony tu zdaleka nezmůžou všechno. Představte si, že bychom zaváděli i zákony proti ostatním typům marketingu - třeba proti šíření obliby Kofoly nebo proti šíření nenávisti vůči drůbežímu masu, která zejména u starších mužů nižšího vzdělání není malá. Bylo by to trapné.

Jedinou šancí, jak zastavit marketing podněcovačů nenávisti vůči skupinám obyvatel, určitým náboženstvím atd., je postavit vlastní marketing - a lepší. Ale pozor, tímto marketingem neoslovovat „sluníčkáře“ a „vítače“. To je vlastně skupina naprosto analogická k „odpíračům“, jen s opačným znaménkem. Ne ne, vážení. Pokud už hodláte bojovat (to je ale ošklivé slovo, raději „působit“) proti těm, kteří něco nenávidí, musíte mezi ně a být přesvědčivějšími marketéry než jejich podněcovači. Mít pádné a pravdivé argumenty, mít přesvědčivost, mít schopnost získávat si lidi. Tak hodně štěstí!

Jeden důkaz, že ubohost a nevychovanost nemá nic společného s nebezpečnou nenávistí. Vsadím se, že se tito dva pánové nikdy osobně nesetkali, ale kdyby se náhodou sešli někde u piva, v nemocničním pokoji, na něčí svatbě atd., budou spolu rozprávět docela jinak (další počtení na téma „skupinová hloupost“ nabízím na):

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin