Už v září měly vyjet stroje do polí mezi Hradcem Králové a Jaroměří. Měly pokračovat ve stavbě dálnice D11 na Polsko. Leč nevyjedou. Dostavba D11 v ohrožení. Povolení blokují Děti Země i majitelky pozemků, hlásí titulek na webu iDnes.

Po delší době se ozvali „ekoteroristé“, jak se jim často říká. Jen si zkuste představit, jak by to dnes vypadalo, kdyby znemožnili skutečně všechny stavby, na které měli za poslední čtvrtstoletí políčeno. Na Rozvadov by se stále ještě projíždělo Plzní a skrze České středohoří centrem nešťastné vesnice Velemín. No nebyla by to krása? Ale teď vážněji.

Na kritice „ekoteroristů“ leccos je. Soustředí se na jejich umanutost. Na jejich sklon zasahovat i tam, kde to neznají, bazírovat na formalistických detailech či spojit se i s ďáblem, vede-li to k cíli. Na jejich schopnost sehnat sponzory (i státní).

Nicméně kritika „ekoteroristů“ by působila věrohodněji, kdyby se již tolikrát neukázalo, že jejich argumenty jsou opodstatněné. Že právě oni jsou zátěžovým testem pro státní správu a její schopnost připravit stavby komunikací. Když chtěli, aby dálnice přes České středohoří vedla tunelem z lomu Kubačka, byli vysmíváni, že by to bylo drahé. Když potom levnější trasu na nestabilním podloží zavalil sesuv půdy, vysmívání utichlo. A pokračování dálnice D11 nyní drhne i z toho důvodu, že stát zřejmě neošetřil výkup pozemků. Jako by se nepoučil z „případu Havránková“.

I proto lze říci, že kdyby „ekoteroristů“ nebylo, stát by si je musel vymyslet jako alibi. Když se ukáže problém v přípravě stavby, lid nadává více na „ekoteroristy“ a „vyděrače“ (majitele pozemků) než na selhání kompetentních úřadů. No nekupte to, pracujete-li pro státní správu.

Ryzí a vyhrocenou ukázku nabízí web iDnes v diskusi pod článkem: „Děti Země a Jihočeské matky. Lopatu, uhlí – a byl by klid,“ píše čtenář. Kdy už jsme tuhle dikci slýchali? No přece za Husáka. Ivan Jirous vzpomínal, co řekl zástupce Národního výboru hlavního města Prahy po tzv. přehrávkách Plastiků: „Okamžitě zavřít, ostříhat a do dolů.“ Až překvapivě hodně lidí, říká se jim sůl země, to má v sobě bez ohledu na režim. Rádi posílají jiné „k lopatě a do dolů“.

I jinde se šíří slovník jak z éry Husáka. Když vláda schválila návrh koncepce pro zvládání následků sucha, její web ohlásil „soubor opatření na posílení zadržování vody v krajině“. Byla by to dobrá pomůcka pro výuku dějepisu. Kdy už jsme se s touto dikcí setkali?

No přece na podzim 1980. Tehdy režim schválil dokument Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství. Nejde tu o přejímání ideologie. Jde o to, že jisté způsoby byrokratického uvažování vedou k jistému slovníku. A že lidé to poznají.

LN, 29.7.2017