Většinu své existence jsem prožil v t.zv. reálném socialismu. A od útlého dětství jsem si zvykal na život ve lžích a zatajování. Mnohé odpovědi rodičů na mé všetečné otázky bývaly doplněny poučením: "Tohle nesmíš nikde říkat, hlavně ne ve škole!"

Z rádia, novin, později i televize se na nás nepřetržitě valily polopravdy a lži a zejména heslo:

"Se Sovětským svazem na věčné časy!" Po srpnové okupaci 1968 se husákovskému režimu i ty věčné časy zdály nedostatečné a iniciativně je doplnil o slova: "...a nikdy jinak!"

Člověk chtivý pravdivých informací se musel naučit číst mezi řádky a poslouchat "štvavé vysílače"na krátkých vlnách, k čemuž skvěle sloužil sovětský rádioprijomnik Selena, vybavený pěti rozsahy krátkých vln. Bolševik přitom nelitoval nákladů na co nejdokonalejší rušení příjmu zahraničního vysílání v češtině a slovenčině a také jste neměli jistotu, zda vás kvůli řevu rušiček nepráskne soused, následně vás nevyhodí z práce a děti se nedostanou na školu. Nikdy jsem nebyl disidentem, vždycky jsem však měl problémy – za nedostatečnou autocenzuru, za kecy.

Moje hodně dospělé děti tohle ze svých mladých let ještě pamatují (včetně písniček Karla Kryla, které se mohly zpívat opravdu jen někdy a někde). Pro odrostlejší vnoučata je problémem při vyprávění konkrétních starých příběhů pochopit, že něco takového vůbec bylo možné. Tátovi se pak svěří: "Já vím, že děda nekecá, ale takhle blbí lidi snad nejsou." Ale jsou!

Myslím, že je třeba mladým tyhle zkušenosti sdělovat. A bojím se, že je brzy začnou daleko snáze chápat. Míra lží a polopravd, kterými jsme dnes a denně krmeni, začíná být srovnatelná s tou bolševickou. A opět jsou to lži obalené ideologií. Dnes hlavně "zelenou" a "multikulturalistickou", nebo "politicky korektní", chcete-li. Všechny jsou přitom ve své podstatě velmi komunistické - party ambiciozních hajzlíků, štítících se skutečné práce a žijících z daní druhých, nám diktují, co všecko nesmíme a co naopak musíme, aby byly uspokojovány jejich hmotné zájmy a představy o tom správném světě. Jejich světě, ne našem! A stát, který už opravdu přestává být mým státem, je v tom podporuje a financuje je z mých daní.

A opět tu máme i opěvovaný a nedotknutelný vzor, sajůz něrušimyj, s kterým máme být na věčné časy (včetně husákovského "a nikdy jinak!"). Jen se nyní jmenuje EU a slouží zejména ekonomickým zájmům Francouzů a cílům dalšího ideologického zblbnutí Němců (již třetího za posledních sto let). A opět česká média nadšeně žvatlají přiblblé mantry šířené z centra říše. Iniciativně doplňované "aktivisty" kálejícími s chutí a nadšením do vlastního hnízda.

Lžou nám politici, zdaleka ne všichni, ale mnozí. Ovšem ti nejprolhanější mají obvykle v médiích nejvíce místa k šíření svých lží. Je to za úplatu, nebo je značná část novinářů opravdu tak hloupá a nekompetentní, že to nevidí? Obávám se, že to druhé je pravdou.

Prostě - cokoliv šířené hromadnými sdělovacími prostředky opět přestalo být důvěryhodným. Vracíme se obloukem tam, kde my starší jsme již byli - a mnozí z nás se tam nechtějí vracet!

Před volbami si proto položme několik otázek.

Chceme platit vysoké daně? Ne? Pak ovšem nelze volit žádnou ze současných parlamentních stran, zejména ne Top 09, ČSSD a KSČM.

Chceme, aby byly přednostně hájeny elementární zájmy českých občanů? Ano? Pak opět nelze volit žádnou ze současných parlamentních stran. Nelze volit ani zemanovce, ani p. Babiše, pro jehož zájmy je republika zasviněna řepkou a láhev oleje přitom zdražila o 100 %. Nelze příště volit prezidentem p. Zemana ani p. Schwarzenberga. Tomuto požadavku jsou oba na hony vzdáleni.

Chceme, aby policajtští magoři v plastovém brnění mlátili zoufalé občany, kterým došla trpělivost s agresivní příživnickou svoločí? Ne? Pak ovšem nelze volit žádnou ze současných parlamentních stran, jež toto umožnily. (A omlouvám se normálním policistům, jejichž práce si vážím, těch se to netýká.)

Chceme, aby mohli být kdykoliv kriminalizováni starostové, radní, zastupitelé za jakékoliv rozhodnutí, kde šlo o peníze (jak se v současnosti často děje)? Ne? Pak opět nelze volit žádnou ze současných parlamentních stran. Pokud odpovíte ano, pak chci vidět, kdo v takovém blbákově bude ochoten ucházet se o volené funkce v obci (a takové problémy už místy už nastávají).

Atp., atp.

Chceme, nechceme, položme si před předčasnými volbami podobné otázky.

Odpovězme si na ně bez emocí, pokud možno poctivě.

Přečtěme si volební programy volebních stran a porovnejme je s výsledky jejich dosavadního působení!

Použijme vlastní mozek - jinak se z toho hnojiště nikdy nevyhrabeme.