Od 22. července pátrají v životopise Anderse Breivika norská policie, tajné služby i média, která publiku sdělují lecjaké detaily, přesto je docela velký problém zjistit, čím se vlastně živil a kde bral peníze na svou akci. Polská Wikipedie například jako Breivikovo povolání uvádí „rolník“, ruská pro změnu „podnikatel“. Breivikovo rolnictví však rozhodně nemůže sloužit jako vysvětlení zdroje jeho příjmů, neboť naopak klade další otazník ohledně výdajů: kde vzal peníze na nákup farmy a šesti tun hnojiv? Nevím, třeba to norská policie jednou vyšetří, zatím lze usuzovat nejspíše na štědrý norský sociální systém a na matku.

Z výpovědí Breivikových sousedů z čerstvě zakoupené venkovské usedlosti zaujme ta, kde jeden z nich, skutečný farmář Svein Meldieseth, upozorňuje na Breivikův jazyk. Nový soused nejevil známky toho, že by chtěl v zemědělství skutečně pracovat, a tak se Meldieseth nabídl, že mu poseče trávu bujně rostoucí kolem jeho domu, když si ji pak bude moci odvézt. Breivik souhlasil, avšak pro (po)sekání trávy prý výhradně užíval výraz „stříhání“. Ano, ve městě se trávník opravdu pouze „stříhá“. Nicméně toto „prořeknutí“ odhaluje Anderse Breivika nejen jako člověka městského, ale přímo umělého.

Breivik je především výtvorem počítačové kultury, v širokém slova smyslu. Jeho strojová chladnokrevnost nikoliv náhodou připomíná Schwarzeneggerova terminátora či nějakého jiného kyborga, jimiž se to v počítačových hrách nebo v akčních filmech jen hemží. Patrně všechno, co ví, zjistil někde na webu a svůj obsáhlý manifest zčásti zhotovil metodou „ctrl+c, ctrl+v“. Snahy o sestavení jeho konzistentního ideového profilu selhávají. „Nebudu předstírat, že jsem kdovíjak věřící,“ uvádí o sobě údajný křesťanský fundamentalista Breivik, podle nějž stačí být „křesťanským ateistou“. Nečiní mu problém odkazovat zároveň na křesťanství, hinduismus, novopohanství i zednářství. Jeho stylizace do „mučedníka“ je pak okopírována spíše dle vzoru Hamás. Brojí proti marxismu, nicméně od Karla Marxe a jeho následovníků patrně četl jen pár citátů, ulovených někde na internetu.

V hlavě má hlavně guláš, který si však, za pomoci vědomých i nevědomých fobií a předsudků, navařil tak, aby získal ospravedlnění pro svou „akci“. I v tom připomíná postavy z počítačových bojových her (které v rámci „tréninku“ hrával) nebo z béčkových akčních filmů a různých „fantasy“ příběhů – u každého z podobných produktů je zřejmé, že jde hlavně o akci, napětí, kostým a výčet chvatů a zbraní. Případné ideové zdůvodnění jednání „hrdinů“ scenáristé nebo sami hráči dodávají, pokud vůbec, víceméně jako podružnou výbavu. A nejen u „béček“, ale hlavně u „áčkové“ umělecké produkce se již dlouho přímo vyžaduje rozostření hranice mezi dobrem a zlem, zásadní sdělení, že i zdánlivý klaďas je vlastně padouch a naopak.

V psychologických profilech teroristů (nebo revolucionářů) lze snadno vysledovat fascinaci akcí a násilím, která si spíše až sekundárně vybírá soubor idejí (či „spravedlivých“ emocí) jako vyšší zdůvodnění jednání, jež by jinak bylo jen krutým sadismem a obyčejným vražděním. V tom není Breivik nijak nový. Děsivá novost spočívá v tom, že vypadl z domácího počítače. Ten zformoval jeho vnitřní svět – poskytl mu přístup k sumě informací, o které se vzdělancům donedávna ani nesnilo. Nicméně šlo o přístup pouze k neuspořádané, útržkovité hromadě informací, k níž nemá klíč, takže je pro něj (a následně pro jeho okolí) vlastně nebezpečná, zvláště když se v ní dokáže vyznat jen pomocí strojově zjednodušeného myšlení. A počítačová internetová síť takového kyborga nejen vychová, ale je mu pak nápomocná i logisticky v plánování cest za zbraněmi, návody, jak vyrobit z hnojiva bombu „snadno a rychle“, či detailními popisy všech předchozích teroristických útoků: podobnou „školu života“ by před sto lety nezískal ani na desetileté stáži mezi ruskými revolucionáři. Nic proti internetu, ale toto je prostě „dark side“ možností, které skýtá.

Předem se breivikům bránit dost dobře nelze. A současné vládní úsilí o zákaz KSČM pak vyznívá v kontextu postavy kyborga Breivika přinejlepším zpozdile. Jeho generálové plánují ani ne minulou, ale rovnou předminulou válku. Chtějí potlačit sice dlouze, leč skomírajícího dinosaura, který se zrodil v devatenáctém století, v éře páry. Jeho ideová výbava tomu odpovídá, ostatně narazit dnes v Evropě na proletáře nebo na rolníka dá docela práci. A mimochodem – komunisté používali teror zejména až po převzetí moci, a pokud před ním, tak nikoliv coby hlavní metodu politického boje. Kdyby byl Breivik komunista, označil by Lenin jeho čin za projev „dětské nemoci levičáctví“. Co je údajný konzervativec a odpůrce islámu Breivik ideově zač, nelze přesně říci. Je však produktem moderní doby a technického pokroku více, než si je soudobá společnost ochotna připustit.

LN, 1.8.2011

Autor je politolog