Na stejném principu se s ohledem na vymahatelnost práva a efektivitu činnosti složek moci soudní i výkonné řeší i další aktuální problémy, úkoly a překážky. Fyzické zamezení je zde nahrazeno plošnou aplikací, jakýmsi principem kolektivní viny. Jak pravil L.P 1914 vrchní vojenský lékař Bautze: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande". Bez výjimky. Tak jsme všichni podvodníci, kteří marodí za účelem melouchu a nabílení chalupy, či jen lenošení na golfu a u bazénu. Proto se nebude platit za první tři dny nemoci. Nikomu. Že tu je skupina lidí, která z důvodů ekonomických, pracovních či existenčních nastoupí na nemocenskou jen v případě infarktu či mrtvice? A co? Soudní obsílka či psaní od policejního rotmistra bude prohlášeno za doručené třetí den bez ohledu na místo adresátova výskytu. Je na měsíční stáži či v lázních po infarktu? Ne, jen se vyhýbá odpovědnosti. Před soud s ním. A když se nedostaví - odsoudit. Pro zmeškání se tomu říká. Je ekonomická krize, mizí pracovní místa? Budeme vyplácet podporu o měsíc kratší. Všem. Skláři by se jistě mohli uživit, jen se snažit. Ostatně i paragrafy, podle kterých ukrajinský kopáč, který přijde o místo, musí opustit náš zemský ráj a nemůže si najít práci jinou, jsou pozoruhodné. (Hlavně, že jeho mafiánští "klienti" - otrokáři - mají papíry v pořádku a žijí dle zákona.)
Jeden nemusí být marketingovým odborníkem, aby si všiml, že podmínkou přežití každého podnikání je customizovaná služba klientovi. Česky? Individuální přístup, možnost výběru, přizpůsobení potřebám a očekáváním koncového uživatele. Jenom ta nedražší služba jakou si dopřávám, která v mém měsíčním rozpočtu tvoří nejvyšší položku, ta má své jisté. Za své daně dostávám od státu služby a produkty na úrovni před Bismarckem. Platím dost na to, aby se vytvořil systém, který odliší simulanta od nemocného, recidivistu od člověka na dovolené, příživníka od toho, kdo nemůže uživit rodinu. A zacházení, které nevychází z principu, že než se mnou zabývat jako občanem, je jednodušší zahrnout mne mezi všechny ostatní lumpy. Protože pokud nekradu a nevraždím, pak jen proto, že mě zatím nechytili.
Nikoli, není mou povinností dokazovat, že žiju řádně a neparazituji na systému. Je povinností mé firmy, mého státu mi pomáhat a chránit mne. A v případě, že poruším pravidla, dokázat mi to a pak trestat. Ne však preventivně a plošně. Jsem totiž občanem a ne položkou.
Takový jsem snil sen. A pak jsem se probudil a uviděl na všech úřadech obrovské betonové květináče.
autor pracuje v oblasti komunikace