Socialistický přesluhující předseda vlády se snaží přenést vlastní nenaplněnou ambici na opětovné vzdorování při vyslovování podpory důvěry vlády sestavované premiérem kapitalistickým. Nelze si nevšimnout určitých patologických rysů u lidí, kteří nedokážou uznat porážku a snaží se docílit svého stůj co stůj, i kdyby měly být obětovány zájmy státu jako celku. Neustálým navyšováním sociálních výdajů z veřejného rozpočtu i pro příští rok jsou jasným signálem zadlužování českého státu do budoucnosti. A každému soudnému člověku je zřejmé, že si žíti na dluh nemůžeme jako postkomunistická země dovolit. Pravda je taková, že jsme si dosud na opravu zanedbané země, řízené v minulosti komunisty, ještě zdaleka nevydělali. I přesto, že nám vydatně pomáhají kdysi zatracovaní kapitalisté s vlastními kapitálními prostředky.

Jen paradox doby přináší jeden nezaměnitelný fenomén, který je zároveň kuriozitou české politické scény, doprovázený děním za oponou. Mám na mysli udržování patové situace vyvzdorované socialisty s jasným počítáním podpory komunistů. Pro různé situace, které po volbách nastávají a ještě nastanou. Dnes je tak zcela jasné, že pokud by čeští komunisté byli zakázáni co nejdříve po „sametu“, nebylo by patové situace po volbách a přesluhující double premiér by se nemohl tak arogantně chovat, jako v současné situaci. Dokonce by nedošlo ani k porušení hranic ústavy v roce 1998, nevznikla by „opičácká“ smlouva, ubylo by falešné hrdosti a ješitnosti.

Situace vypadá tak, že díky nevhodně nastavené ústavě z roku 1992 vznikl kuriózní stát, který umožnil lavírování politikům v rámci jejich nenaplněných ambicí, které nemohli uplatnit v období rudé totality. Důkazem je „dvacetiletý“ poslanec za ČSSD, který odešel teprve v roce 2005, a předpokládám, že po odchodu ze scény zůstal minimálně za oponou. Teprve kuriózní aféra v Africe odhalila afrického opičáka, který se nakonec projevil v celé české politické nahotě. Kolika politických kuriozit se ještě dožijeme?

Začali jsme kuriózní ústavou, prošli jsme kuriózní kupónovou privatizací, máme kuriózní kapitálový trh (kde nepřibývají noví emitenti), protrpěli jsme kuriózní opoziční smlouvu, která udržela při tvorbě-netvorbě kuriózní poslance. A hlavně, veškeré na sebe navazující a nabalené kuriozity ústí do jedné nepřekonatelné. Ze všech postkomunistických zemí střední Evropy (myšlena Visegrádská čtyřka) i ze všech 25 členů Evropské unie máme dosud v parlamentu stranu, jejíž potomci zapříčinili opožděný vývoj naší země a díky blahosklonnosti disidentů, kteří je nechali politicky žít, se dál bezostyšně promenádují po parlamentní půdě, podporují svou přítomností patovou - nepatovou situaci a prodlužují záměrně agónii kuriózního ústavního systému. Přitom si připadají jako vítězové, protože je odmítli zakázat i z Bruselu.

A tak se kuriózní situace a dohody odehrávají za oponou a na scéně se hlavně prezentuje výše HDP a jiné bohulibé ekonomické faktory, jako by měly být všelékem na politickou impotenci. K tomu ještě vydá ministerstvo pro životní prostředí zprávu, v níž uvádí jen jeden jediný zdravý lesní prostor na našem území. Další kuriozita, nemyslíte?

Prodlužováním a vyráběním nových kuriozit českého ústavně - parlamentního systému se dožijeme jedné neodvratitelné skutečnosti. Jestliže současné politické strany zodpovědné za budoucí vývoj nebudou mít vůli zakázat stranu nerozumných lidí, skončí nejen na smetišti dějin, ale přinejmenším v muzeu kuriozit v Pelhřimově. Shrnuto a podtrženo - dokud je v parlamentu KSČM, pat pokračuje.