Stále mi nějak není jasný smysl nového zákona platného od 1.1.2006 o zákazu kouření na zastávkách veřejné hromadné dopravy pod přísnou peněžní pokutou. Mám takový pocit, že je to jen další zbraň v rukou naší vládnoucí garnitury proti jejím neposlušným ovečkám. Bolí mne na duši, že po listopadu 1989 jsme si té svobody moc neužili. Jen se dochrastilo klíčema, už tu máme nové příkazy, zákazy, perzekuce a snad do budoucna konečně i obnovíme trest smrti za velezradu. Kuřáci - v současné době pronásledovaná a nenáviděníhodná skupina jedinců (jinak nejsilnější bod daňové politiky každé země - kde ty peníze ze spotřební daně za cigarety pak do státního rozpočtu vezmou? Rovnou nám z platů?) mají další mantinel na své trnité cestě životem konzumní společností. Při vstupu se zapálenou cigaretou na zastávku se okamžitě stávají pachateli trestného činu. Přestupek se mi v tomto případě zdá jako nedostačující vyjádření této absurdity. Tak teď po novém roce jsou k vidění houfky kouřících stojících pár metrů od zastávky opovrhováni skupinou „slušných“ lidí bez cigaret, kteří proto mohou v klidu beztrestně vyčkat svého spoje na nástupišti. Ovšem otázka zní jak dlouho? Za jak dlouho bude zase někomu vadit něco jiného? Zakáže se plivat na chodník, nosit kožené boty, mít dlouhé vlasy, vydechovat do ovzduší oxid uhličitý (požadovány budou v běžném nošení respirátory, jinak utrum) adt. atd…?

Kuřák se tudíž v současné době stává potencionálním účastníkem dopravní nehody, protože, aby dodržel státní nařízení, bude kouřit opodál zastávky a při příjezdu svého spoje bude dobíhat přes vozovku na, sobě zakázanou, stanici a v tu chvíli může dojít ke střetu se zrovna projíždějícím (spěchajícím) motorovým vozidlem (kde si v klidu bude chlapík dávat prda ze své marlborky - ale to se zatrhne za chvíli taky). Případně, aby kuřák nestál na zastávce, bude postávat na kraji vozovky či kolejového tělesa, kde je pochopitelně taktéž snadným terčem plechových ořů. Když zůstane stát na nástupišti či refýži i s cigaretou, stane se zase snadným terčem povýšeníchtivého příslušníka policie, který, plniv svou povinnost, okamžitě přiskočí k perzekuci hříšníka. Má tedy kuřák zapudit svoji závislost na nikotinu? Nebo si nesmí zkrátit čekání na spoj cigaretou? Ano, je to zlozvyk. Ale ptal se někdo kuřáka jestli opravdu chce přestat kouřit nebo dokonce jestli ho to kouření třeba i baví a chce kouřit a nést si tedy i své následky, se kterými je smířen? Anebo se u nás nesmí vlastnit takový přepych jako je vlastní vůle? A že pak kuřáci umírají v nemocnicích za peníze daňových poplatníků? To má být argument? Není mnoho jiných lidských výdobytků, které mají neblahý vliv na zdraví člověka (a tudíž i pokladnice zdravotních pojišťoven!)? Co třeba obezita? Dočkáme se toho, že budeme dostávat jídlo na příděl, abychom netloustli a nestáli stát peníze za léčbu? Zavřeme kvůli tomu gigamarkety a vyženeme zahraniční investory tam, odkud přitáhli? Každý osvícený panovník dobře věděl, že své poddané nejlépe udrží v klidu metodou cukru a biče. Bohužel, v současné době mi ten cukr chybí a život mi hořkne v ústech.

O cigaretách se všeobecně říká, že svému uživateli snižují stres a napětí. Tak tomu je konec! Chci-li tedy někam jet (což v naší uspěchané době připadá velice pravděpodobné) a čekání si zkrátit cigaretou. V tom případě kuřáka nutnost zapálit si cigaretu naopak (paradoxně) naplní stresem a napětím kde si zapálit, či zda mě policista odchytí a zlikviduje. Některé zastávky třeba nelze zcela přesně specifikovat odkud kam se táhnou a co už je chodník, co vozovka, co trávník, apod. Budu se zde dohadovat se strážníkem, kdo je v právu? A neskončí naše debata v teple na stanici u deseti úhozů za deset minut a protokolem o zločinu při čekání na salonní kupé? Případně projde-li kuřák se zapálenou cigaretou kolem tohoto sporného nástupiště, bude pronásledován policejní hlídkou se zapnutým majákem? V době, kdy jsou trestně stíhány a zavírány do kriminálů děti za to, že někde za bukem zkoušejí zapálit svého prvního jointa (tak mě napadá, nedejbože, být to na zastávce, to by bylo snad na elektrické křeslo a nepomohly by ani nominace na Nobelovu cenu míru) je tento zákon opravdu potřeba do vínku nám všem hříšníkům. Ovšem, že to má na člověka opačný dopad, ví asi jen pár psychologů a pouhých několik milionů občanů této země, nikoli však zákonodárce. Jeho pravomoci končí u eliminace předepsaného bodu jednání sněmovny.

A tak se ptám. Kolik lidí ještě musí zemřít či být zmrzačeno při dopravních nehodách, kolik lidí musí ještě být perzekuováno státním aparátem, kolik lidí musí ještě nahlas zakřičet, že by bylo vhodné vyřešit mnohé jiné, podstatně důležitější zákony, než mrzačit lidského svobodného ducha za vydechování obláčků světle modrého cigaretového dýmu do atmosféry? To jsme nemuseli chrastit klíčema na Václaváku, ale klidně jsme si tu ty komunisty mohli nechat, protože se mílovými kroky blížíme zpět k tolik nenáviděné a ve Sněmovně a ve Strakově akademii omílané totalitě. Český národ si doopravdy nedokáže vládnout sám a musí být neustále někým podroben? Habsburk, Hitler, Moskva a teď zcela dobrovolně EU a americký styl? To nás stále naše vládnoucí složky za pomoci policejních a ozbrojených aparátů musí, i za cenu ztrát svobod a práv občanů, cpát neustále někomu do zadku?