Dne 3. května 2017 se na serveru iDnes/Budějovce a jižní Čechy objevil neuvěřitelný nadpis „Radní schválili sebrat čestné občanství Stalinovi, Gottwaldovi ho nechali“.

Zbavit oba „soudruhy“ čestného občanství navrhl opoziční zastupitel Ivo Moravec již v březnu.

„Čestné občanství bylo Stalinovi či Gottwaldovi uděleno jen kvůli jejich úřadu a době. To však automaticky není záruka čestného chování. Čest je v jejich případě jen pouhým štítem, na kterém vlastně nezáleží, a to je špatně,“ sdělil Moravec.

„Osobně se domnívám, že právě Stalin a Gottwald jsou symbolem 50. let 20. století. Gottwald reprezentuje to nejhorší, co se v té době u nás odehrávalo. Byl vlastně vykonavatelem pokynů Stalina,“ uvedl náměstek primátora Petr Podhola (ČSSD). On byl jedním z těch, kteří hlasovali v obou případech pro odejmutí čestného titulu.

Ano. S oběma pány nelze než souhlasit.

Životopis Klementa Gottwalda by vydal na celou knihu. Stejně tak seznam lumpáren a zločinů, kterých se především v době, kdy byl prezidentem republiky, dopustil, by obsáhl mnoho stránek. Ale to je úkolem historiků.

Tak jen pár postřehů.

Dne 21. prosince 1929 vystoupil poslanec a představitel KSČ Klement Gottwald v poslanecké sněmovně Národního shromáždění s projevem, v němž mj. řekl: „A my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry...Přejde vás smích!“

Tehdy ještě asi nikdo netušil, jak pravdivá se ukáží jeho slova po únoru 1948.

Gottwaldův „charakter“ pak naplno vynikl konce čtyřicátých a počátkem padesátých let, kdy už jako prezident republiky stál za řadou trestů smrti. A to jak svých politických protivníků, tak i stranických souputníků v čele s Rudolfem Slánským. S ním ale není potřeba mít žádné slitování. Vždyť to byl právě on, kdo pomáhal „rozjet“ politické procesy za pomoci sovětských poradců. Slánský byl alespoň natolik sebekritický, že jeho poslední slova před popravou zněla „mám, co jsem si zasloužil“.

Asi nejznámější a největší, ale také nejostudnější byl politický proces s „dr. Miladou Horákovou a spol.“ Tato mrazivá a krutá soudní fraška vyvrcholila u Státního soudu v Praze dne 8. června 1950 vynesením řady doživotních trestů a trestů dlouhodobého žaláře. Pro Miladu Horákovou, Záviše Kalandru, Jana Buchala a Oldřicha Pecla vynesením trestů smrti oběšením.

Gottwaldovo „dělnické“ srdce neobměkčily žádosti o milost ani od takových osobností, jako byl Albert Einstein, Winston Churchill, Eleanor Roseveltová.

Všechny byly zamítnuty.

A tak dne 27. června 1950 se na nádvoří pankrácké věznici v Praze, obzvlášť trýznivým způsobem, uzavřel život jedné z nejstatečnějších žen naší novodobé historie.

Škoda jen, že hlasování českobudějovický radních o odebrání čestného občanství Klementu Gottwaldovi bylo tajné.

Myslím si, že by mnoho našich občanů zajímalo, kdo byl proti.