Co to vlastně je ty HODNOTY? Řekl bych, že jsou to myšlenky, které jsou HODNY naší pozornosti. Ideje, které nám přijdou natolik významné, že podle nich uspořádáme svůj život. Jsou to zásobárny motivace a duševní energie. Slovo „hodnoty“ obsahuje osobní zájmeno „ty“. Co to znamená? Že hodnoty jsou něčím, co má být součástí našeho osobního života.

Co to je ta EVROPA? Prostor, kde jsme doma. Nejbohatší kontinent, nejkulturnější kontinent, a současně kontinent v největší krizi.

Co to je ta KRIZE? V japonštině prý slovo krize znamená nejenom to, co se jím běžně rozumí, tedy že něco přestává fungovat. Znamená to i příležitost.

V jedné brněnské kavárně jsem nedávno potkal seniora se zajímavým obrázkem na triku: jedna slavná evropská budova byla celá počmáraná, protože se ji někdo snažil vylepšit, přestavět, udělat ji trochu jinak a lépe. A pod tím obrázkem byl slogan: TRANSFORM THE IDEA!

Napadlo mě: všichni si neustále stěžují, v jaké krizi je současná Evropa. A nejde s tím náhodou něco udělat? Nějak to vylepšit a přestavět? Opravdu nejde tu současnou Evropu v krizi transformovat v něco lepšího? Není to skvělá příležitost ke změně?

Na první pohled to vypadá, že ne. Náš svět je přece zcela hotový. Politika, podnikání, veřejná správa, školství, zdravotnictví, sociální systém, dopravní systém, bezpečnost, armáda, média, církve...to všechno má za sebou úctyhodný vývoj, tváří se to důležitě a většina lidí to respektuje. Přesto roste nespokojenost a mluví se o krizi. Proč se mluví o krizi, když je všechno v pořádku? Protože to není v pořádku. A proč to není v pořádku? Protože pomalu a jistě zapomínáme na hodnoty, kvůli kterým jsme vysušili bažiny a vykáceli lesy a postavili Vídeň, Paříž, Florencii, Londýn a Prahu.

Jak byl ten nápis na triku toho seniora? Transform the idea! Co je třeba transformovat? Není to žádná idea, protože jestli se současná krize něčím vyznačuje, je to spíše absence silných a pozitivních idejí.

Transformovat je třeba tu dnešní rychle se šířící skepsi a strach, ten pocit, že se s tím rychle postupujícím chátráním zahrady zvané Evropa nedá nic dělat. Že nejbohatší kontinent na světě už bude jenom chudnout a jednotlivé evropské státy se budou víc a víc zadlužovat. Že nejbezpečnější kontinent na světě už nikdy nebude bezpečným místem pro život. Že nejvíce podnikavý a inovativní kontinent na planetě už nikdy nebude tak podnikavý, protože byznys se přesune do zemí s levnější pracovní silou nebo tam, kde nejsou tak vysoké daně a tolik buzerace ze strany eráru. Že nepracovat a nechat se živit rodiči nebo státem bude normální a nikoli ostudné. Že materialistické zdravotnictví nás bude stát rok od roku víc a víc a bude stále méně účinné. Že zákonů a vyhlášek na regulaci všeho bude nadále přibývat a budou stále komplikovanější, i když se v nich už dnes nikdo nevyzná. Že manželství bude nadále považováno za zcela zbytečnou a ekonomicky nevýhodnou instituci. Že úcty ze strany veřejnosti a ochrany ze strany státu se nebude dostávat klasické rodině, zakládané za účelem plození a výchovy dětí, ale LGBT komunitě, bezdětným gayům a lesbám, transsexuálům, bisexuálům a kdoví, možná i pedofilům, protože oni přece také mají právo na ochranu svých práv. Že ze škol bude vycházet stále méně absolventů, kteří se dokážou uplatnit v praxi. Že kostely budou chátrat a hypermarketů bude stále víc. Že policie nebude schopná ochránit své občany a armáda hranice. Atd, atd.

Ten zmíněný senior, co nosí na triku ten zmíněný slogan, ten s tím už pravděpodobně moc neudělá, ale mladá a střední generace by mohla. A možná bude muset. A možná by měla začít hned.