Neděle 10. listopadu 2024, svátek má Evžen
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

SPOLEČNOST: Krize demokracie

diskuse (25)

Kudy z ní ven?

První stabilní republika budovaná na demokratických základech byla prezidentská a volby probíhaly tak, že elektoři strčili volební lístky do brašny, skočili na koně a ujížděli do Washingtonu tak, aby se stihlo sečíst lístky a oznámit výsledky včas. Podmínky v 18. století jiné řešení nedávaly. Další státy pak přebíraly z USA jejich model a s ním i celou řadu dobových prvků. Jenže mnohé se od té doby změnilo (vyjmenovávat zde rozdíly asi není třeba) a nyní je třeba postupovat jinak. Co mě vede k takovému závěru? Zejména to, že lidé po celé zeměkouli vyšli do ulic a i jinak se bouří. Když k tomu dochází v totalitní společnosti, všichni to vykládají tak, že onen totalitní režim selhal a je třeba ho odstranit. Ovšem když k tomu dochází ve vyspělé demokracii? Demokracie za takových okolností vyžadují radikální opravy! Přebujelé korupce a na ni navazující zadlužování celých států je jen dokladem toho, že něco se sebou udělat musíme.

Zdá se, že jediným řešením je zavést některé prvky demokracie přímé - pouze takto lze vyjít vstříc těm, kteří nyní vyrážejí do ulic, avšak i těm, kteří již delší dobu vyjadřují výhrady k současné podobě řízení společnosti. Buďme ve střehu před recyklovanými podobami marxismu či jinými obludnými a hrůznými návody konečného řešení.

Zde bych si dovolil navrhnout pět prvků, které by mohly vést k nápravě. Pochopitelně nejde ani o vyčerpávající seznam a ani o hotový projekt změn v řízení států.

1/ Při posledních volbách jsme si vyzkoušeli kroužkování a dosáhli jsme toho, že řada těch nejhnusnějších politiků se do sněmovny vůbec nedostala, případně i toho, že radnicím vládnou jiní lidé a díky jimi zadávaným transparentním zakázkám se již stovky miliónů ušetřily. Ukazuje se tak, že provedeno důsledně by toto východisko mělo být nosné. Jen by bylo třeba dovést to do konce: kromě kroužkování vynášejícího některé kandidáty vzhůru by mělo být k dispozici i křížkování srážející jiné kandidáty dolů. A bylo by třeba, aby počet křížků a kroužků byl vyšší než jen nynější čtyři. Všichni darebáci prostě vypadnou z kola. Pak ať si strany čachrují s kandidátkami podle své libosti; na výsledek budou mít jen okrajový vliv. Načrtnutou ostrakou lze překonat i proslulé drzé odkazy některých na presumpci neviny: když mi žádné nepravosti neprokážete, neodstoupím. Zajistili bychom tak to, co pro veřejné osoby platit musí, totiž presumpce viny: každý, kdo není s to prokázat svou nevinu, nechť odejde. Rozčilovat se nad tím by neměl nikdo; vždyť politika je služba veřejnosti provázená spoustou povinností a ten, o jehož služby veřejnost zájem nemá, by měl jásat: konečně mám svůj klid. Nyní to vypadá tak, že leckterý politik se bizarně ohání skoro svým právem sloužit veřejnosti.

2/ Jiná možnost tkví v omezení přerozdělování peněz. Při každém přerozdělování se díky byrokratickému aparátu část vybrané hodnoty ztrácí po cestě (v USA asi 40% a v ČR dokonce jen 25% částky dospěje k místu svého určení) a ke všemu jsou pak nutné veřejné zakázky obrovským pokušením pro korupci všeho druhu. Jistě se snížení těchto transakčních nákladů dá dosahovat v případě minimálního státu čili státu s rozpočtem spíš skromným. Potíž tkví v tom, že veřejných služeb přibývá a prostá charita je již dávno není s to zajistit. Přerozdělování je v určité míře nutné. Zde se nabízí poměrně jednoduché východisko: zavedení asignací tam, kde to jen jde. Totiž: proč by měli politici rozhodovat o tom, kolik peněz z rozpočtu půjde na vrcholový sport a kolik na tělocvičny pro děti? Ať o tom rozhodnou občané samotní. Stejně tak by měli lidé rozhodovat o kulturních, sociálních či jiných službách. Když vezmeme v úvahu to, že u nás si oproti současnému přerozdělování můžeme dovolit proplýtvat 75% z celkové částky a dosáhnout stejného výsledku, obávat se selhání asi není třeba. Jistě je nutné, aby o některých věcech vláda rozhodovala, ovšem je třeba, aby takových věcí bylo co nejméně.

3/ Dalším vhodným nástrojem by bylo zavedení volebního práva každé lidské bytosti. Nyní je tomu tak, že volebního práva jsou zbaveny děti do osmnácti roků a v některých státech snad i déle. To je ovšem po etické stránce naprosto nepřijatelné. Představa taková, že pacient upadne do komatu a v tu chvíli si s ním může lékař dělat, co chce, je děsivá pro každého. V medicíně musí lékař v takových případech najít někoho, kdo je pacientovým zástupcem a s ním musí dál jednat. Avšak v současné demokracii je tento děsivý stav běžný. Díky tomu jsou ovšem rodiny s dětmi velmi vážně diskriminovány a tato diskriminace má díky vlivu na rozhodování o veškerých zákonech dalekosáhlé důsledky. Přiměřené všem etickým předpokladům by bylo, aby mínění dětí vyjadřovali jejich zástupci. Zástupce ovšem v těchto případech není na rozdíl od zdravotnictví vůbec těžké najít: přirozeně jsou jimi rodiče. Jistě by při zavedení takovéhoto volebního práva vznikly spory o to, zda rozhodovat bude matka či otec. Avšak i toto se vyřešit určitě dá. Kdysi neměly volební právo ženy a pokládalo se to za správné: zabývat se věcmi veřejnými mají přece pouze muži, muži jsou k tomu přímo stvořeni. Současnost je něčím takovým již pohoršena a pohoršeny budou příští generace tím, že děti byly kdysi bez práv čili pokládány za nelidi.

4/ Konečně by bylo obrovským ozdravěním demokracie to, že bychom konečně dali na Aristotelovo doporučení a doporučení mnoha jiných po něm tři základní politické moci rozdělit. Současnost je hrubě pokřivená tím, že všechna moc pochází z parlamentu; parlament nepřímo či přímo rozhoduje o tom, kdo bude prezidentem a premiérem, kontrolním či statistickým úředníkem, ředitelem různých médií, guvernérem národní banky a také - soudcem. Takové pomíchání zákonodárné moci a moci výkonné i soudní nutně musí skončit špatně. Je báječně, že se snad, pod vlivem veřejnosti, konečně strany rozhoupou k tomu, aby zavedly přímou volbu presidenta (argument o tom, že u nás je tradice zastupitelské demokracie, je legrační - president přece také národ zastupuje; výrazem "zastupitelská" se míní to, že o meritorních věcech nerozhodují všichni, nýbrž ti, kteří byli ve volbách vybráni; naproti tomu volit volitele je přímou cestou do korupční pasti). Cosi podobného bychom měli udělat i se soudci; soudci budou jinak stále náchylní k tomu vycházet vstříc politikům a případně prostě brát úplatky. Zároveň s tím bych zavedl alespoň u závažných činů poroty skládající se z vážených občanů vybraných těsně před ustavením losem z daleko širšího okruhu uchazečů: vyloučit korupci sice zcela nelze, ale jistě by bylo pro gaunery mimořádní těžké to za těchto okolností provádět.

Dovolil bych si v této souvislosti ještě krátkou poznámku ke státním zástupcům: domnívám se, že jejich současné uspořádání je výsměchem spravedlnosti již tím, že je jmenují politici samotní. Přitom mají pravomoci jistých před-soudců čili rozhodují o tom, zda se k soudci daná kauza vůbec dostane. Přesně z těchto důvodů je o personální obsazení těchto postů takový boj: náš člověk zabrání tomu, aby naši lidé byli vůbec obžalováni. Dokonalá karikatura práva: právní řád platí jen pro ty blbečky tam dole. Tudíž: jediným řešením je vyšetřující soudce čili soudce (jistě volený) úkolující policii a shromažďující důkazy podle vlastního uvážení. Výhodou takového uspořádání je mimo jiné i to, že účastníci trestního řízení nejsou vyšetřování naprosto zbytečně dvakrát.

Hlavní svízel načrtnutých kroků tkví v tom, že samotné strany takovou změnu zbavující je jejich vlivu sotva připustí čili prostými demokratickými postupy k danému cíli dospět nelze. Je tudíž třeba, aby se občanská společnost vzpamatovala a začala na politiky tlačit. Nyní je díky sociálním sítím něco takového docela snadné.

5/ Ještě bych pak přidal jeden krok v rámci reorganizace demokratických pravidel, totiž důraz na výchovu a vzdělávání. Obávám se, že zatímco předchozí lze zavést sice s krajními potížemi kvůli vzdoru politiků držících se svých výhod a moci poměrně snadno, toto bude daleko těžší. Avšak pokud společnost vzdělaná není, nemůže se demokracie podařit. Důraz bych při tom kladl na dvě věci: je třeba vychovávat úplně všechny a je třeba výchovu radikálně proměnit. Doposud se mělo za to, že vzdělaný je ten, kdo toho hodně nacpe do hlavy. Za génia byl pokládán každý, kdo se stal chodící encyklopédií a kdykoliv vyplivl informace k tomu, co se zrovna přetřásalo. Představa o vzdělání tohoto rázu byla tak silná, že zcela ovládla všechny školy a školství s ní stojí a padá. Platí to pro češtinu i hudební výchovu, přírodopis či astronomii a ovšem i univerzitní obory, například medicínu či dokonce matematiku: matematiku může absolvovat i ten, kdo se prostě našprtá důkazy a kdo získá rutinu v počítání diferenciálních rovnic či statistickém zpracování čísel. Jen myslet se neučí téměř nikde. Co je to myšlení? Myšlení je hlavně myšlení kritické čili schopnost vznášet otázky, pochybnosti a výhrady k tvrzením druhých i vlastním. Hlavně to poslední se u nás nepěstuje vůbec: udělat chybu a přiznat to hraničí v české společnosti se sebevraždou. Důsledkem je, že za posledních téměř 100 roků neudělal z politiků navzdory dvěma hrůzným totalitním režimům chybu nikdo. Stejně si počínají prostí lidé: za nic nikdo nemůže. Jsme oběťmi: o nás bez nás - to je oblíbené české přísloví. Vychovat člověka k tomu, aby začal myslet důsledně kriticky, vyžaduje hodně dlouhou dobu a hlavně úsilí učitelů. Učitele takto připravené ovšem nemáme, takže doufat v brzkou nápravu je téměř vyloučené. Nicméně bez takovéto proměny společnosti žádnou pořádnou demokracii nikdy mít nebudeme.

V žádném případě nemám ambici pokládat toto za hotové řešení. Budu rád, když se nad těmito pěti návrhy (ostraka, asignace, děti, porota, kritika) rozproudí diskuse a ačkoliv se téměř každý z těchto bodů zdá být nyní utopickým snem, věřím, že za čas to bude pro všechny zcela přirozené a že se tyto prvky zavedou do demokratické praxe. Krizím toho rázu, jež pronásledují teď nás, bychom se tak mohli vyhnout.

Převzato z blogu autora

Jan Kovanic
9. 11. 2024

Během amerických prezidentských voleb se staly už různé věci.

Aston Ondřej Neff
9. 11. 2024

Vládní koalice utržila další vítězství , když ve sněmovně protlačila úpravy penzijních parametrů.

Marian Kechlibar
9. 11. 2024

K posunu ve prospěch republikánů došlo prakticky plošně, i ve státech, které jsou tradičně baštami...

přečetl Panikář
9. 11. 2024

Po desetiletích mnozí z nás konečně mohou s úlevou vydechnout.

Hyena Neff
9. 11. 2024

Jako každý den. Ať je spodek misky pogumovaný nebo odrbaný, vše jedno.

Aston Ondřej Neff
8. 11. 2024

Organizace přisáknuté na stát si vymýšlejí fígle, jak se napakovat.

Aston Ondřej Neff
7. 11. 2024

Ve středu odpoledne se svíjel Jozef Síkela na takzvané grilovačce Evropského parlamentu.

Tomáš Guttmann
7. 11. 2024

Trump kormidluje Západ v době progresivismu, podoben Churchillovi v době nacismu.

Aston Ondřej Neff
9. 11. 2024

Vládní koalice utržila další vítězství , když ve sněmovně protlačila úpravy penzijních parametrů.

Ladislav Jakl
8. 11. 2024

V opozici číhá sestava CDU-CSU, ani ta není imunní vůči bruselskému zelenému fanatismu.

jla Jiří Lacina
9. 11. 2024

Na zvolení Donalda Trumpa do funkce 47. prezidenta USA začínají reagovat americké firmy vyrábějící...

duff Dominik Duffek
9. 11. 2024

Pod novým koučem se jim daří. Pardubičtí fotbalisté zvládli s čistým kontem i druhý zápas v řadě,...

Lidovky.cz, ČTK
9. 11. 2024

Piráti zvolením Zdeňka Hřiba předsedou strany vsadili na viditelnější tvář. Hřibovi zřejmě pomohlo...

9. 11. 2024

Na obor Národní hospodářství na Národohospodářské fakultě VŠE (NF) jsem se přihlásil jako student...

Josef Kopecký
9. 11. 2024

Piráti se pokouší změnit trajektorii, po které se letos pohybují a která připomíná jízdu dolů po...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz