Koncem dubna jsem strávil asi osm dní ve Velké Británii. Velmi mne překvapilo, jak málo je v britských městech, v předvolebním čase, billboardů kandidujících stran. Asi tři jsem viděl v Londýně, nějaké i v Edinburghu a v Glasgow. Okolo dálnic samozřejmě žádné. Oproti naší billboardy obedněné kotlině je to velký kontrast. Minulý týden jsem se někde dočetl, že Britové si do oken svých soukromých bytů či domů vylepují plakáty jimi preferovaných stran. Vím, že Američané před prezidentskými volbami umisťují na své předzahrádky plakáty podporující jejich kandidáta.

Je těžké si představit něco takového u nás. Že by si předvolební plakáty do oken vyvěsili voliči KSČM? Jóó, to až bude zase povinná nástěnková výzdoba a praporky v oknech… Velmi problematické je to u elektorátu ČSSD. Rozhodně u těch voličů, kteří mají, jak bych tak řekl, přirozeně levicové smýšlení a rádi by volili levicově orientovanou stranu s distingovanými a vzdělanými lidmi na kandidátce. To si mají dát do oken nebo na zahradu plakát s předsedou Jiřím Paroubkem a jeho spolustraníky Zdeňkem Škromachem nebo Vítězslavem Jandákem? Navíc by se asi báli, že jim někdo hodí do oken sklenici utopenců. Jedině že by úřednický ministr vnitra Martin Pecina nechal každý dům, kde bydlí příznivci ČSSD, hlídat dvěma příslušníky Policie ČR. Ulice Hybernská, v které sídlí Lidový dům, by se mohla z bezpečnostních důvodů rovnou uzavřít celá. Ještě si levicový volič může dát na zahradu vedle sádrového trpaslíka dinosaura Miloše Zemana.

A co na pravici? Pravicový volič, který nechce utopit své hlasy, je asi neodevzdá nějaké marginální straně jako jsou Svobodní nebo Občané.cz. . Zbývá tak jen ODS nebo TOP 09. Během posledních měsíců bychom asi byli svědky, kterak nejeden pravicově smýšlející soused plakát jedné strany balí a vyvěšuje plakát strany druhé. Podle rozhovorů s lidmi soudím, že mnoho voličů pravice mezi těmito dvěma stranami stále váhá. Všichni se ale shodují, že je třeba zastavit blok ČSSD a KSČM.

Jsou ale i tací, kteří by si do oken vylepili plakát strany Věci veřejné. Strana, jež slibuje vymýcení politických dinosaurů a boj se všemi zlořády, na které si jen vzpomenete. Mám strach, aby tato strana neskončila jako Unie svobody. Na začátku také byly velké naděje na změnu politického stylu a nakonec, jak to skončilo…? U Pavla Němce. Strana Věci veřejné strhává voliče obou doposud největších stran. Dokonce i prý voliče KSČM. Tedy voliče jak pravicově, tak levicově smýšlející. Jedna část elektorátu "vévéček" tak bude po volbách nevyhnutelně zklamána. VV si totiž budou muset vybrat, jestli podpoří koalici ČSSD a KSČM nebo ODS a TOP 09. Nebo jinak, strana se bude muset jasně přiklonit napravo nebo nalevo. Prostě vybarvit se. Jedině vznik velké koalice by této straně umožnil nadále sbírat protestní hlasy napříč politickým spektrem. Osobně jsem zvědavý na povolební vyjednávání. Jak si Radek John povede v tváří tvář ostříleným politickým matadorům jako je Paroubek, Nečas, Filip, Schwarzenberg a možná i Zeman nebo Svoboda? Jak se bude bez přípravy vyjadřovat v televizních nebo rozhlasových debatách k otázkám struktury státního rozpočtu nebo válce s terorizmem? Nedivil bych se, kdyby Radek John (i přesto, že je jistě hluboce přesvědčen o své nepostradatelnosti pro stranu i národ) byl záhy po volbách z čela strany odstoupen.

Největší rozdíl mezi volbami u nás a ve Velké Británii nebo v Americe bude ale jako vždy ve volební účasti a všeobecném zájmu občanů o politické dění, a tím pádem i v soudnosti voličů. Pořád jsme více zvyklí mít před domem na zahrádce mrkev nebo petržel než volební plakáty. Určitě i poslední květnový víkend bude vhodný k tomu zasadit nějaké ty plodiny, popřípadě prořezat křoví. A tak našinec pěstuje petržel a strany bední a bední…