Prolog

Americké ministerstvo zahraničí zveřejnilo zprávu o korupci v našem státě, asi v tomto znění: .......situace zejména v oblasti vynutitelnosti práva se od roku 1996 zhoršila. V ČR je na vzestupu korupce a úplatkářství – téměř čtvrtina podniků v zemi se snaží uplatit veřejné činitelé ve svůj prospěch.

Americké ministerstvo zahraničí by mělo být bezodkladně informováno, že ostravský podnik chce uplatit veřejné činitelé ve svůj neprospěch. Protože tento podnik je přesvědčený, že veřejní činitelé pro jeho prospěch už učinili vše, co bylo v jejích silách. Úplatku v současné době brání nejistota, který funkcionář má na tom největší zásluhu, takže zbývá rozhodnout, komu ho poskytnout. Nejlépe bude asi všem.

Reakce vlády

Ústy premiéra - k nemalé radosti „vlastenců“ - vláda odpověděla způsobem jí vlastním, ve stylu „vy mučíte vězně, my zase korumpujeme občany, my vás necháme mučit vězně a vy nám neberte naši korupci“. Samozřejmě, že to premiér neřekl, ale takhle to vyznělo. Přesně ve stylu handlů naší politické representace a nemusíme chodit daleko do minulosti, viz třeba volba prezidenta.

Neotřelý, řekněme umělecký pohled na problém

Matně si vzpomínám na televizní seriál „Byl jednou jeden dům“. Je tam scéna, kdy malý živnostník, postavu ztvárnil skvěle pan Somr, má trafiku jednou na hlavní třídě, kde jsou dobré tržby, ale druhý den mu je z moci úřední přestěhována za roh, kde je podstatně menší frekvence lidí a tomu odpovídají tržby. V noci s kamarády trafiku přenese na hlavní třídu, aby mu ji úřad opět vrátil na původní místo, což se několikrát opakuje. Až jednou zjistí, že trafika nejde přestěhovat. A ejhle, on mu úřad vyšel vstříc a zavedl mu do trafiky plyn a je konec se stěhováním. Co trafikantovi zbývá? Sebere obálku a poníženě jde prosit svého pána domácího, který je zároveň i radním města, aby ho neničili a povolili mu mít trafiku na hlavní třídě - a s úklonou pokládá před něho obálku. Pan domácí, role jakoby ušitá na vynikajícího Miloše Nedbala, sedí rozvalený v křesle a neprojevuje žádné nadšení, jak by se dalo očekávat, naopak vyjadřuje svoji krajní nespokojenost, přičemž ostentativně klepe na obálku se slovy: „Vážený pane, ta obálka zde měla být již dávno!“

Proč připomínám fragment ze seriálu o první republice? Co to má společného s úplatky veřejných činitelů dnes? Připomenu kauzu pět českých na stole, jistě si vzpomínáte, vše bylo nafilmováno, ale opět vše proběhlo v souladu s právem, jak rozhodl soud. Ovšem jestli by skutečně byla v našem státě snaha korupci omezit (nejde ji potlačit absolutně), tak jedině tím, že se nevytvoří podmínky pro její vznik, a to i zlepšením vymahatelnosti práva. Budu vám vyprávět příběh tiskárny, který jako by z oka vypadl ze zmíněného seriálu.

Když jsme u inscenace, můžeme vše pojmout jako absurdní divadelní hru, kterou napsal sám život na pozadí citátu z vyhlášky č. 3/1994 o územním plánu: Stavby a zařízení, které funkčnímu využití ploch neodpovídají, nelze umístit a rovněž nelze povolit změny v užívání staveb a ploch v rozporu se stanoveným funkčním vymezením. Hodláte-li kupovat, realizovat stavby či jiná opatření na území města Ostravy, doporučujeme vám konzultovat tento záměr předem s Útvarem hlavního architekta MMO.

Dějství první

V tomto dějství je jevištěm areál, ve kterém se nacházejí podnikatelské subjekty podnikající v různých oborech. Při vstupu vás uvítá ostraha a navíc je areál vybaven elektronickou ochranou. Dobře se zde vede i ofsetové tiskárně, až do doby, kdy areál zprivatizuje soukromý vlastník. Aby ušetřil a rychle zbohatl, zruší fyzickou ostrahu, vypne elektronickou ostrahu a začnou se dít věci. Nájezdy nepřizpůsobivých občanů jsou nejdříve nesmělé, jako by nevěřili vlastním smyslům. Pak je už vše v normálu. Když pojišťovna po třetí pojistné události vypoví tiskárně smlouvu a majitel areálu zvýší nájem, je rozhodnuto po vzoru ostatních - rychle pryč.

Dějství druhé

Odehrává se v Ostravě-Dubí. Tiskárna má již nové počítače, kopírku, fax, telefony atd. a domnívá se, že je z nejhoršího venku. Hladina Odry v roce 97 dosahuje v tiskárně výšky 2,3 metrů. Opona padá na dobu pěti let.

Dějství třetí

Tiskárna je opět v kondici a potřebuje rozšířit. Lidé právem chtějí vyšší mzdy. Jednatel společnosti připravuje pro zvýšení výroby modernizaci strojového parku. Dle doporučení vyhlášky o územním plánu činí dotaz na ÚHA o možnosti stavebního rozšíření nebo přemístění provozu jinam a dostává odpověď, že tiskárna se nachází v zóně lehkého průmyslu, a protože je typickým představitelem lehkého průmyslu, bylo by zbytečné lokalitu opouštět.

Pro tuto informaci svědčí i skutečnost, že jsou zde vykoupené rodinné domky a opět je tiskárna písemně ubezpečena, že nic nestojí v expanzi, pro kterou dostane dokoupit pozemky po asanovaných domech. Následuje žádost o dotaci z EU, kterou dostane, a současně je podána žádost o přikoupení pozemků.

Ovšem v tomto bodě dochází k zásadnímu obratu. Majitel se z hrůzou dovídá, že tiskárna se nachází na zemědělské půdě, jako stavba nepřípustná a záměr rozšíření výroby nelze povolit. Požaduje tedy odkoupení nemovitosti jako rodinný domek, ale i to je zamítnuto a navíc je mu sděleno, že v nemovitosti není bydlení přípustné, právě z důvodu útlumu bydlení v dané lokalitě. Soud odmítl věc projednat, protože je pro něho neurčitá a nesrozumitelná. Výsledkem je, že tiskárna je objektem na zemědělské půdě nepřípustným, bez možnosti investic a nesmí být používaná ani k bydlení a vše je v souladu s právem tohoto státu, jak rozhodla justice. Pomíjím spoustu okolností. Třeba že užívaní stavby bylo změněno za tu dobu třikrát, bez spoluúčasti majitele, přičemž vyhláška to nedovoluje, a mohl bych pokračovat tím, jak vyhláška o územním plánu jednou platí a podruhé neplatí.

Ale zamysleme se, kolik času a problémů by si jednatel a majitel v jedné osobě ušetřil, kdyby si uvědomil, kde žije, vzal obálku stejně jako v onom seriálu, bezodkladně ji předal kompetentnímu úředníkovi a věc by byla vyřízená. Měl by nyní existenční problémy? Samozřejmě, že neměl, ale je to snílek, který naivně věřil samosprávě, dodržoval její pokyny, rozhodnutí, vyhlášky a slepě věřil, že se jich lze i dovolat. No a má co chtěl, dobře mu tak. Snad příště bude moudřejší. Každý občan by si měl uvědomit nezastupitelnost institutu úplatku v našem státě a nemarnit čas blouzněním o vymahatelnosti práva. A tohle by mělo respektovat i ministerstvo zahraničí Spojených států, než vypracuje nějakou zprávu v rozporu s potřebami nás, občanů.

Dějství čtvrté a poslední, v duchu George Orwela

Jevištěm i kulisou je Prokešovo náměstí před ostravským magistrátem. Na tribuně stojí redaktor televize a komentuje průběh oslav 1. máje v roce 2013.

Vážené soudružky a vážení soudruzi, uplynul krátký čas od ekonomického zázraku, který se uskutečnil v tomto městě, jež bylo kdysi nazýváno železným srdcem republiky. Nyní se zde již nepracuje. Všem podnikatelům byla znemožněna jejích protispolečenská činnost spočívající v rozvoji podnikání a vytvoření nových pracovních míst vytvořením nepříznivých podmínek ze strany města, na což můžou být její obyvatelé právem hrdi.

Stojím s čelními představiteli města na tribuně, nemusím je jmenovat, všichni je dobře známe, a nyní pod námi pochodují v jednom šiku bývali podnikatelé, kteří se podmínkám vytvořeným Magistrátem města Ostravy nejdříve bránili, ovšem tito soudruzi museli brzy pochopit, že se tak děje v zájmu jejich dobra. A až nyní ocenili svou přítomností na prvomájových oslavách nezastupitelnou roli čelných funkcionářů města, z nichž, jak se dívám, všichni s úsměvem a se vztyčeným prostředníčkem kynou z vyšších pater tribuny jásajícím občanům. Abyste si tohle gesto špatně nevysvětlili, když se blíží volby, občanům je kynuto dvěma vztyčenými prsty, což znamená, že jde o vítězství a prozatím že jsou dvojky. Když jsou zvoleni opět, je kynuto vztyčeným prostředníkem po vzoru pana premiéra, aby si občané uvědomili, jaké jsou jedničky.

Ano, jsou tam všichni, kdo se o naši skvělou budoucnost zasloužili. Vidím tam soudruha primátora s náměstky, je zde i hejtman Moravskoslezského kraje se svým právním oddělením, které projevilo až neskutečné pochopení pro tuzemského podnikatele a naopak velmi macešsky se zachovalo k zahraničním investorům, třeba k firmě Hyundai a PPL, kterým nevyšli vstříc, nezměnili užívání polí na průmyslovou sféru a uvedli je v omyl tím, že povolili stavbu automobilky na zemědělské půdě, aby pak s odvoláním na územní plán zakázali automobilce vyrábět automobily. PPL, která rovněž stojí na polích, jen několik stovek metrů od tiskárny, zakázali rozvážet balíky. Dále jsou zde i ideoví autoři projektu územního plánu z Útvaru hlavního architekta města Ostravy a tamhle vidím pracovníky majetkového odboru, kteří záměr likvidace živností uvedli do života. Nesmíme zapomenout ani na pracovníky stavebního úřadu, kteří povolili asanovat vykoupené nemovitosti bez patřičných zákonných podmínek a s nemovitostmi i plot podnikatele, který nebyl prokazatelně o ničem informován, jak nařizuje zákon, a tak se nemohl vyjádřit do 15 dnů, jak mu to opět umožňuje stavební zákon. Ale i to bylo k prospěchu věci, protože se mu ztratil pes, za kterého nyní nemusí platit.

A byli to soudruzi z vedení města a je jejich zásluhou, že zde můžeme opět svobodně zpívat budovatelské písně a jásat, a opět to byli oni, kdo získal pro město dotace z EU na jídlo a ošacení nás všech.

A zde ho máme, ptáte se koho? No přece hrdinu našeho příběhu. Jde v první řadě a jako ostatní provolává slávu ODS, ČSSD a KSČM. Stranám, které tak úspěšně vedou naše město ke světlým zítřkům. Ale zůstaňme u našeho hrdiny, vážení diváci, představte si, že tento dnes už zkrachovalý podnikatel nejenže provolává slávu čelním představitelům našeho města, ale v jedné ruce třímá portrét našeho milovaného prezidenta Václava Havla, který předpověděl panství pravdy a lásky, a v druhé ruce třímá portrét neméně milovaného prezidenta Klementa Gottwalda a na krku třímá, tedy mu visí... teď nevím, je to Fidel nebo bin Ladin?

Ale to není všechno, náš hrdina má ještě na zádech portrét, dost dobře ho nevidím, ano už ho poznávám, je to soudruh Stalin. Tak to jsem nečekal, opravdu je to milé překvapení. Konečně rehabilitovaný a neprávem odsuzovaný Josif Vissarionovič zde našel své místo. Ale není všemu konec, ještě za sebou táhne, ale pozor náš hrdina padá a ............ a co to, nezvedá se. Spojím se s komentátorem, který se pohybuje po ploše dole, co se vlastně stalo. Bohužel, dostalo se mi zprávy, že náš hrdina chcípl hlady, tak to je nezodpovědné z jeho strany. Ale je zde i dobrá zpráva, portréty naších idolů se pádem nepoškodily a jsou za jásotu mas dále neseny v prvomájovém průvodu.

Epilog

George Orwel, vlastním jménem Eric Artur Blair, u nás není tak známý a populární, jako bývalo svého času téma „Sovětský svaz“, a proto odbočím od Orwela k českému občanovi a jeho vtipné nátuře z doby minulé s použitím výroku pana Topolánka o chlapovi, co má „vercajk“, což mě rovněž inspirovalo k popisu, co všechno nesl náš hrdina v prvomájovém průvodu:

Vrátí se kolchozník z pole domu a žena se ho ptá, co dnes dělal. „Sekal jsme obilí, ale považ, ženo, když vedení kolchozu vidělo, jaké mám obrovské ruce, tak mi do každé dali jednu kosu a já kosil a kosil.“ Druhý den kolchozník s nadšením dodává: „Tak jsem ti, ženo, kosil, v každé ruce jednu kosu, a když viděli, jaké mám silné hýždě, tak mi tam vrazili hrábě a já kosil a hned jsem všechno po sobě i hrabal.“ „No ještě, že neviděli jaké máš kule, jinak by tě to nechali hned po sobě i vymlátit.“

Tím vám chci říct, že nemusíme klesat na mysli, pořád může být hůř!

Edmont Dante, vlastním jménem