Korupce (lat. corrumpere - zmařit, zkazit, uplácet, podplácet) je pojem, který není definován zcela jednotně, ale v širším, anglosaském pojetí je nejrozšířenější definice, jejímž autorem je Joseph Nye: “Chování, které se odchyluje od ”formálních povinností” veřejné role pro soukromé (osobní, rodinné nebo skupinově orientované) zájmy, pro finanční nebo statusový zisk, a dále jakékoliv chování, které porušuje pravidla za účelem zvýšení soukromého vlivu.”

Pro jednoduchost charakterizujme korupci jako zneužití postavení spojené s porušením principu nestrannosti při rozhodování, motivované snahou po zisku.

To bychom tedy měli, abychom vůbec věděli, čemu se budeme dále věnovat. Pro začátek si uvedeme pár příkladů.

Fotbalový rozhodčí nižší třídy je usvědčen z přijetí úplatku za ovlivnění zápasu. Co se stane ? Novináři popíší několik set stránek textem, veřejnost je rozhořčena a koná se i soud. Vše končí směšným podmíněným trestem a ještě legračnější pokutou. Činovníci fotbalového svazu se bijí v prsa a přesvědčují nás, že oni se s něčím podobným ještě nesetkali.

Úředník magistrátu je přistižen při přijetí úplatku za zprostředkování bytu. Je, myslím, zbytečné znovu popisovat následky, v předchozím odstavci již zmíněné…

Ptám se. Proč by si lidé nevzali úplatek, když jim téměř nic nehrozí ? Když nikdo z podezřelých nemusí prokázat své příjmy a nabytý majetek ?

A vláda či parlament ? Vydávají bombastická prohlášení, zveřejňují mnohastránkové dokumenty, chystají změny, které posléze upadnou v zapomnění.

A opět se ptám. Proč tomu tak je ? Má vůbec někdo zájem na odhalování a vyšetřování korupce ? Kam až korupce sahá ?

Neznám na tyto otázky jasné odpovědi. Mnohé však naznačují nikdy nevyšetřené aféry bývalých a současných ministrů, prominentních poslanců či jejich poradců, majitelů průmyslových podniků či různých lobbistických agentur.

A paní korupce? Ta se už léta jen směje a bobtná…