22.9.2020 | Svátek má Darina


SPOLEČNOST: Koronavirový „odezdikezdismus“

25.4.2020

V souvislosti s koronavirovou pandemií zaznívají názory celý problém na jedné straně dramatizující nebo na straně druhé naopak bagatelizující. Mají mnoho společného. Například to, že jejich nositelé jsou zhruba tak stejně mimo.

Vždyť si to shrňme. V lednu začala nabývat koronavirová epidemie v Číně na obrátkách (tenkrát nikdo netušil, že je to slabý odvar toho, co se bude později odehrávat v některých zemích Evropy) a Češi v panice vykupovali roušky a respirátory. O pár týdnů později se tahle mrška objevila poprvé na starém kontinentě a našinci zpanikařili podruhé. Tentokrát pomohli vyprázdnit sklady obchodníkům s moukou, rýží a těstovinami lépe než při akci „pět za cenu jednoho“. A teď, když je koronavirus už druhý měsíc nezvaným hostem v naší české kotlině a moravských úvalech, tak některé jedince pro změnu postihl záchvat „rozumu“ a tvrdí, že vlastně o nic nejde a že je to jen „jedna velká mediální bublina“. Prostě „odezdikezdismus“ ve své nejryzejší podobě.

Zajímavé je, že jak panikaření, tak i zlehčování situace probíhá vždy v opozici k tomu, co tvrdí vládní politici. A tak se roušky vykupovaly v době, kdy byl podle pana ministra Vojtěcha koronavirus jen „běžnou chřipkou“, mouka ve chvíli, kdy Andrej Babiš varoval před nájezdy na obchody a současná bagatelizace situace je zase protikladem vládního varování „ještě není vyhráno“. Že by specifický způsob, jak vyjádřit nesouhlas s kroky naší exekutivy?

O panikářích jsem psala už před časem (zde), a tak se dnes zastavme u těch, co vážnost situace naopak zpochybňují. Ti pochopitelně svoje tvrzení nestřílejí jen tak od boku, ale snaží se je podpořit i argumenty. Obvykle jde však jen o chybně vyhodnocená fakta. A tak sice uvažují zdánlivě logicky a vycházejí z pravdivých informací, ale při svém hloubání se nechávají svést z cesty příliš povrchním posouzením dostupných poznatků a nadhodnocením jejich relevance. Nevyhnutelně tak končí v bludišti nepodstatných zjištění a nesouvisejících závěrů. Jak to vypadá v praxi, si ukažme na příkladech patřících k těm nejvíce frekventovaným.

Velmi častou bagatelizací je například porovnávání počtu obětí koronaviru se zemřelými na jinou diagnózu a argumentace, že rakovina nebo chřipka za sebou nechává mrtvých mnohem víc. Jde však o srovnávání nesrovnatelného. Největší nebezpečí při šíření koronaviru totiž dle mého soudu nespočívá ve vysokém počtu přímých obětí na životech, ale v tom, že nemocných s vážným průběhem choroby skokově narůstá, což způsobuje kolaps zdravotního systému, v jehož důsledku umírají pak i ti, co by jinak umírat nemuseli. Následné ochromení hospodářství a celé společnosti je pak jen logickým důsledkem. Ani rakovina a ani „běžná“ chřipka však takový kolaps nezpůsobuje.

Pravda, i naše ekonomika je paralyzovaná, a to i bez obrovského množství nemocných a mrtvých. Ale stalo se tak záměrně právě proto, abychom se tomuto tragickému vývoji vyhnuli. On je totiž přeci jen dost podstatný rozdíl, jestli dojde k restrikcím s cílem zabránit kolapsu zdravotnictví a obětem na životech, nebo proto, že zdravotnictví už zkolabovalo a obětí je tolik, že je není kam dávat. V obou případech je sice ekonomika v těžkém průšvihu, ale ta záměrně utlumená je připravená k restartu přeci jen o něco lépe než ta, která padla na ústa nekontrolovaně. A to je naše nepochybná výhoda. Teď jde o to vrátit ji co nejdříve k normálu a přitom tak, abychom tento benefit nepromrhali.

Občas si někdo neodpustí srovnávání počtu obětí koronaviru s těmi, co zahynou při dopravních nehodách. Což už je úplně scestné. Nerespektuje totiž vůbec fakt, že člověk má významně více možností svým chováním eliminovat riziko, že se stane obětí autonehody, než že se mu nevyhne infekční onemocnění.

Zajímavé je, jak oblíbeným argumentem pro bagatelizaci různých hrozeb dopravní nehody jsou. Jen si vzpomeňme, kolik podobné argumentace zaznívalo před lety v průběhu migrační krize s cílem zlehčovat a zesměšňovat obavy veřejnosti z možného přílivu teroristů do Evropy. Takové to: „Smrt několika lidí při teroristických útocích není důvod migranty nepřijímat. Na silnicích jich umírá mnohem víc a taky nikdo nepřestane jezdit autem.“ Jde zkrátka o tak neuvěřitelnou demagogii, že ji překonává snad jen konstatování „příčinnou smrti každého člověka je jeho narození, a přesto se lidé rodí“.

Ale vraťme se k tématu koronaviru a podívejme se na další poměrně frekventovaný způsob bagatelizace jeho hrozby. Je to tvrzení, že se „na něj neumírá, ale umírá se s ním“. Čímž je myšleno, že drtivá většina jeho obětí zemře proto, že mají i jiné nemoci a koronavirus je jen „poslední fatální kapkou“. I tato teze je pravdivá. Ovšem z praktického pohledu má asi tak stejný přínos jako tvrzení, že se neumírá „na kouření“, ale „na nemoci vyvolané, nebo zhoršené kouřením“. Což je také pravdivý výrok, ovšem na tom, že kouřením člověk svému zdraví dvakrát neprospívá, nemění vůbec nic. Stejně jako se nemění příčinná souvislost mezi nákazou a smrtí bez ohledu na to, zda se umírá „na koronavirus“, nebo „s koronavirem“.

Tato bagatelizace bývá často jakýmsi odrazovým můstkem k „racionálnímu“ odmítání restrikcí jako nepřiměřené ceny za záchranu těch, kteří jsou koronavirem ohrožení nejvíce. Tedy seniorů. Což jsou úvahy nejen neuvěřitelně ohavné, ale navíc by jejich praktická realizace očekávaný hospodářský efekt stejně nepřinesla (psala jsme o tom zde). Kromě toho tito mudrlanti absolutně ignorují fakt, že kromě seniorů by mezi postiženými byli nepochybně i zdravotníci. Nebo jim to dochází a pak jsou ještě šílenější, než jsem si původně myslela.

Ovšem lidé nezlehčují situaci jen kvůli tomu, aby tím zdůvodnili odmítání zavedených restriktivních opatření. Někteří jdou ještě dál, a především na sociálních sítích a internetových diskuzích rozvíjejí teorie, že se vše dramatizuje záměrně s úmyslem pěstovat v lidech strach, a tak je lépe ovládat. A ti nejkreativnější zastánci konspiračních teorií pak vše korunují tvrzením, že konečným cílem je získat vládu nad světem. Přičemž se mezi sebou přou, zda za tím vším stojí Američané nebo Číňané. Ve skutečnosti však tato „moudra“ dokládají jen to, že lékaři ještě ani zdaleka neprozkoumali všechny projevy koronavirové infekce. Některým lidem to totiž evidentně leze na mozek...

Bagatelizace nebezpečí šíření koronaviru tak dle mého soudu vede jenom k jalovým debatám o ničem a tím odvádí pozornost od „jádra pudla“. Tedy od otázek, na jejichž řešení opravdu záleží. A které to jsou? Lze je vlastně shrnout do jedné jediné: „Jak s koronavirem normálně žít?“ Je evidentní, že najít její řešení nebude vůbec jednoduché. Nepochybně to bude vyžadovat mnohem víc fištrónu než jen přečíst si dvě čísla na webu a vybudovat na jejich základě teorii o „spiknutí za účelem ovládnutí světa“. A tak nechme tyto fantasmagorie jejich vyznavačům (stejně jim je nevymluvíme) a věnujme se věcem podstatným. Je to rozhodně smysluplnější a pomůžeme tím především sami sobě...

Převzato z blogu se souhlasem autorky



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.