Tak, jako se postupně šíří koronavirus po vlastech českých a moravských, tak se po nich rozlézá i to, co lze nazvat jako „koronavirový hyenismus“. Projevuje se obvykle mimořádnou necitlivostí a bezohledností k druhým.
A to hned v několika rovinách. Například v odmítavých reakcích na jednotlivé kroky vlády snažící se preventivními opatřeními dopady šíření koronaviru pokud možno co nejvíce zmírnit. Někteří však mají svůj vlastní patent na rozum a „hrdinsky“ na ně kašlou. Lze ještě pochopit pochybnosti, zda nejsou přijatá opatření přehnaná. Ale na druhou stranu nikdo kromě vlády, hygieniků a epidemiologů nemá tolik informací, aby to mohl reálně posoudit. Proto je dle mého soudu nezbytné se ukáznit, opatření bez výjimky dodržovat a „vzdorovat“ jim tak maximálně na úrovni nespokojeného brblání.
Vedle ignorantství je obdobně neadekvátní reakcí panika. Jen má opačné „znaménko“. Byla dokonce rychlejší než samotný koronavirus. Už ve chvíli, kdy se začal šířit v Číně, vzali totiž Češi útokem lékárny a prodejny zdravotnických potřeb a vykoupili respirátory a roušky. Jejich cena tak zákonitě vystřelila raketově vzhůru. V poslední době až k hodnotám, které lze považovat za nemravné (zde). Pokud někdo namítne, že je to praktická ukázka platnosti zákona nabídky a poptávky a v tržní ekonomice je to normální, tak má v teoretické rovině nepochybně pravdu. Ale on je přeci jen rozdíl, pokud jsou tímto způsobem vyšroubované ceny za něco, co prostě lidé potřebují, aby nenakazili sebe nebo druhé, a třeba novým modelem mobilu, kde člověk zaplatí dobrovolně nekřesťanské prachy jen kvůli tomu, že ho má o něco dřív než ostatní. To první je hyenismus, to druhé rozmařilost.
Rozdílné reakce vyvolal i v úterý přijatý zákaz konání akcí s účastí více než 100 lidí. Na jedné straně možná až přílišnou opatrnost. Soudě dle toho, jak ubylo lidí třeba v MHD, na veřejných místech a v restauracích v době oběda, tak se nejspíš někteří začali místům s větší koncentrací osob vyhýbat. Pro jiné to byla zase příležitost k tomu, aby i za této situace projevili svoje antibabišovské postoje. Vítězem této hitparády se stal bezkonkurenčně pan Hrušínský považující toto opatření za útok Andreje Babiše na jeho divadlo (zde). Vysoko na tomto nelichotivém žebříčku by se však měli nepochybně ocitnout i internetoví mudrlanti (za všechny například diskutující označující se jako „Ondřej Kubát“ zde) tvrdící, že vláda zneužila koronaviru k tomu, aby potlačila „nepohodlné“ názory a zakázala demonstrace „chvilkařů“. Těm naopak slouží ke cti to, že na tuto lacinou protibabišovskou strunu nenaskočili, zachovali se odpovědně a svoje akce odložili.
A když už jsme u toho chválení, tak stejně je třeba ocenit i postoj opozice, která seznala, že je situace naléhavá, a tedy je na čase zakopat „válečnou sekeru“, neházet vládě klacky pod nohy a snažit se s ní naopak spolupracovat. A tak jestli lze na šíření koronaviru najít alespoň nějaká pozitiva, tak je to právě fakt, že naši politici, kteří by si za jiných okolností nejraději oči vyškrábali, se dokáží domluvit v okamžiku, kdy to začíná být opravdu vážné. Ale zase je moc nepřechvalme. Jen co akutní stav pomine, tak si nepochybně zase vyhrnou rukávy a pustí se do sebe.
Ale zpět k bezohlednosti a ignorantství s koronavirem spojenými. Nad všechny jejich dosud uvedené projevy ční dle mého soudu jeden jediný. Jde o opakovaná „uklidňující“ vyjádření v některých článcích (například zde), ale především v internetových diskuzích, že na koronavirovou infekci umírají především lidé nad 80 let nebo chronicky nemocní. Nejde o jejich obsah. Ten je nejspíš bohužel pravdivý. Ale ta forma... Přímo z toho totiž čpí sdělení ve smyslu „nemějte obavu, protože umírají především ti, na kterých už nezáleží“. Zkrátka hnus. Pomiňme fakt, že i ten, kdo má do tohoto věku zatím daleko, má často někoho blízkého (rodiče, prarodiče, ...), kdo do této kategorie patří. A tak mu taková „uklidňující“ vyhlášení zrovna dvakrát klidu nepřidají. Ale hlavně jde o neuvěřitelně bezcitné výroky a další z projevů mezigenerační nenávisti zakořeněné v naší společnosti. Zapadá tak do konceptu vnímání starších lidí jako těch, kteří jsou pro společnost přítěží, můžou za globální změnu klimatu, zkazili mladým budoucnost a k tomu ještě volí „špatně“.
V každém případě platí, že šíření koronaviru není ani důvod k panice, ovšem ani příležitostí hrát si na „haura“. To první vede ke smrti z vyděšení, to druhé je zase nezodpovědné k ostatním. Člověk by se měl zkrátka chovat racionálně a dospěle. A také by to chtělo projevit více empatie a citlivosti vůči těm, co jsou nákazou ohroženi nejvíce. Ona by snad nikomu ruka neupadla, kdyby si při psaní zpráv o tom, komu hrozí největší nebezpečí, dal trochu námahu a vyťukal na klávesnici třeba takovýto text: „...bohužel jsou nejvíce postiženi starší a chronicky nemocní lidé, a proto je třeba právě u nich dbát ve zvýšené míře na prevenci a ochranu...“
Přeji hodně zdraví všem.
Převzato z blogu se souhlasem autorky