SPOLEČNOST: Korona-doba

Starší generace, mám na mysli 65 plus, je upozorňována, že když vyjde v korona-době ven a bude se bavit třeba se sousedy, špatně dopadne. Máme prý sedět doma, vařit, plést, sledovat ČT3 a tiskové konference vlády, kde se dozvíme, co můžeme a nemůžeme dělat. Hezké! Opravdu hezké!

Svět velkého i malého podnikání se zastavil. Své mladší sousedy vidíme buď pracovat z domova(?), a to za 100 % platu, nebo chodit s dětmi na procházku za 60 či 80 %. Květináři, ti tedy mohou mít otevřené obchody i skleníky, ale holiči a kadeřníci teprve až po polovině května mohou započít svoji bohulibou činnost. Zatím si je musíme zvát do bytů, abychom nevypadaly/i jako Metuzalémové.

A co ještě můžeme dělat? Asi jak kdo.

Tak třeba 72letá, ještě v minulém roce vysoká manažerka firmy zabývající se digitalizací, je teď na chalupě, kde má dvě vnoučata 12 a 13 let. Jejich rodiče jsou lékaři, tak je ani nenapadne nepracovat dál ve své nemocnici. A prarodiče? Babička se dopoledne s dětmi učí, při tom zjišťuje dost velký rozdíl mezi znalostmi své a dnes nastupující generace, nikoli v neprospěch té své. Připraví oběd, odpoledne si všichni i s dědou udělají „kolečko“ dvanácti, někdy i více kilometrů, po návratu děda nastartuje sekačku a 13letý vnuk má rodeo na traktoru. Pak večeře a trochu času na počítači. A tak už to jede pátý týden.

Jiná, pro změnu 74letá paní, má přes den v bytě 2 plus 1 svá tři vnoučata: 5, 7 a 10 roků. Rodiče opět lékaři. A tak ta paní zajišťuje nejen učení, procházky v nedaleké třešňovce, ale i vaření pro tuto „chásku“. Pravdou je, že počítačové hrátky s vnoučaty nezvládá, ale když si je večer rodiče odvezou, ještě pro celý dům našila obličejové roušky.

Další babička, tentokrát učitelka, která má až na občasné porady tzv. volno, má ve své vilce se zahradou „nakvartýrovanou“ dceru s vnučkami 4 a 2 roky. Co by prý, zavřené v karlínském bytě, v tom krásném počasí dělaly. Zeť ohleduplně zůstal doma, zatím stále pracuje a do Břevnova jezdí na víkendy. Podle zaslaných fotografií nemám pocit, že by jim společně nebylo dobře. Ale té paní učitelce je 67 roků.

A to byly pouze tři příklady těch „ohrožených, křehkých seniorů“, kteří se ale dovedou vyrovnat s každou situací, dnešním slovníkem „výzvou“.

Až skončí tato korona-pohroma a děti se vrátí do školy, asi si prarodiče oddechnou. Ale pokud bude potřeba, zase nastoupí a pomohou těm mladším, seč budou jejich nemalé síly stačit. Patří totiž ke generaci, která ví, co je rodinná sounáležitost a s ní související povinnost. A slovo povinnost neberou úkorně či jako omezování. Oni vlastně nyní dokazují, že tzv. třígenerační rodina, i když většinou nebydlí pohromadě, je něco úplně normálního.

Ve sdělovacích prostředcích je stále zmiňováno a zdůrazňováno, jak je třeba „seniory“ chránit. Věkový limit v této souvislosti je ale špatné měřítko. Daleko důležitější je zdravotní stav každého jednotlivce, mladého, staršího i starého. A kde je hranice pro označení „starý“?

Mimochodem, ta 67letá paní učitelka má teď dva dny v týdnu po večerech víc volna. I cvičení v Sokole je totiž přerušeno. A ona je cvičitelka starších žákyň.