V poslední době jsem zachytil několik zpráv o tom, že se v Izraeli prohlubuje konflikt mezi tamní sekulární většinou a zhruba desetiprocentní částí obyvatelstva patřící k ultraortodoxní komunitě.

V televizních zprávách jsem viděl muže v kaftanech s pejzy a typickými širokými klobouky, jak se mj. dožadují, aby ženy v autobusech seděly na zadních sedadlech. Jeden takový stařík, jako vystřižený s povídek Izaaca Bashevise Singera, to dokonce vysvětloval. Tento požadavek prý nelze chápat jako diskriminaci žen, ale jako projev jejich cudnosti. Ten muž bohužel netuší, že projevy cudnosti mohou být významným signálem v úvodních fázích navazování erotického vztahu. Navíc má-li být žena cudná, měla by být cudná vůči někomu, v jakékoli izolaci je jí cudnost k ničemu. (Zkuste být, madam, cudná v temné zamčené místnosti, kde vás nikdo nevidí.) V onom televizním šotu se objevil i záběr, na kterém žena – mohu-li soudit z několika vteřin – nikterak vyzývavě oděna a nikterak vyzývavě se chovající usedla proti okaftanovanému, okloboukovanému a opejzatělému muži, který si od ní vzápětí zhnuseně odsedl.

Obraťme list. Nejprve si dovolím připomenout jeden nedávný chtip z psího Chechtavého tygra:

Jedna z teorií o stvoření světa říká, že pánbůh nejprve stvořil ženské, pak k sobě pozval proroky a pravil:

"Vyberte si každý, jděte a založte národy!"

První si pospíšil s výběrem Kristus, po něm Mojžíš a nakonec zůstal pomalý a rozvážný Mohamed. Když si důkladně prohlédl zbylé ženy, pravil melancholicky:

"Holky, zahalte se a pojďte se mnou …"

Člověk nemusí být odborníkem na korán a islám, aby věděl, že i muslimové své ženy halí takřka do nerozeznatelnosti. Stačí, když vyrazíte na nákup do rakouského příhraničního Freistadtu a určitě potkáte nejednu ženu zahalenou až po uši. Zpravidla odhad jejího Body Mass Indexu touhu spatřit víc spíše potlačuje.

To je tak trochu v souladu s citovanou anekdotou. Ty dámy, které na chudáka Mohameda zbyly, asi nebyly nic moc, proto je raději nechal zahalit.

Ne každá žena je ale nepůvabná a dovolil bych si tvrdit, že těch žen, na nichž se zalíbením spočine mužské oko, je převážná většina. Oko spočine, zvedne náladu, člověk se pohledem potěší a jde se dál.

Bohumil Hrabal v jedné ze svých povídek v básnické nadsázce vzdal hold ženské kráse: … člověk se musí vybavit šatníkem představ, aby nespáchal vraždu z vilnosti …

A najednou se muslimové a ultraortodoxní Židé shodnou na tom, že se ženskost musí zahalovat. Proč asi? Dovolím si nabídnout vysvětlení. Na mě to v obou případech působí jako strach ze své vlastní sexuality. Kdo nemá se sexem problém, nebude mít ani problém s tím, když spatří ženu půvabnou ať již vkusně oblečenou či více či méně odhalenou. Potká-li běžný Evropan – tím nemám na mysli občana EU, ale ne-muslima či ne-ultraortodoxního Žida – hezkou ženu, ocení ji a tím to končí. I kdyby se za určitých okolností před mužem částečně nebo zcela tato žena obnažila, je takový muž za běžných okolností schopen mít svůj sexuální pud zcela pod kontrolou a v žádném případě to nenaruší jeho psychickou integritu.

O čem tedy svědčí ono vyhýbání se ženské kráse a přitažlivosti, útěkem před ní a jejím popíráním? Nenacházím jiné vysvětlení než strach z vlastní sexuality, z toho, že by pohled na půvabné ženské tělo (ostatně pro věřící jakékoli víry – Boží dílo) mohl pohlížejícímu způsobit problémy s kontrolou vlastní sexuality.

Jak ale víme, s kontrolou vlastní sexuality mají problémy pouze lidé úchylní, deviantní nebo řečeno modernější terminologií parafilní.

Ze sexuologické klinické zkušenosti ale víme, že kromě deviantních pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů existují vzácně i tací, kteří si svou sexuální úchylku plně uvědomují a dělají vše pro to, aby se vyhnuli situacím, které by mohly být mechanismem spouštějícím realizaci jejich deviantních aktivit, a dokonce se i preventivě dožadují odborné sexuologické léčby.

Že by ale všichni muslimové a ultraortodoxní Židé byli úchylní? To se mi nechce věřit. Spíš mi připadají ubozí.

Autor je sexuolog