4.7.2022 | Svátek má Prokop


SPOLEČNOST: Kontinuita legality

26.1.2007

psáno nezbolševizovanou češtinouNeobávejte se, vážení čtenáři, že hodlám, pokud jde o jeho roztomilá tvrzení, vejít do soutěže s jurisprudentem Jičínským a jinými jeho vrhu, když se pustili, ruku v ruce s panem tehdejším presidentem, v dobách popřevratových, do zdůvodňování té báječnosti z titulu. Zdůvodňované v duchu oné nauky o vzájemných vazbách a soupeřeních kladů a protikladů, zvané dialektický materialismus. Ten titulek mne napadl a připadá mi případný, po opětovném přečtení slavného povolebního projevu našeho Vůdce socialistů, občana Paroubka. Ó nikoli, nehodlám se věnovat všem hovadinám, tehdy z vůdcovských úst vypuštěným. Posléze mne zaujalo jen jeho (díky Pánu předčasné) prohlášení, že jeho neobolševický spolek získal v budoucí sněmovně 101 hlas. (Takže jsme pak museli být vděční i jen za tu plichtu.)

Došlo k tomu, jak víme dnes tím, že dosud nebyly započítány hlasy ze zahraničí. Tehdy soustředěné (podle logiky, jež mi uniká) v Českých Budějovicích. Právě tyto hlasy učinily, co učinily. Například z Vůdce Paroubka ještě důkladněji postavu jinak proslulou v naší nejnárodnější opeře. (Ale není to ani Jeník, ani Mařenka.)

Tak. Čímž se dostávám k meritu věci. Tou je uplatnění práva volebního, pro naše kdysi exulanty, dnes krajany. Což bývali, tedy krajané, až do komunistických časů vždy. Karel Čapek dokonce hovořil, pokud jde o USA, o naší Českoamerické větvi. Máme je i v klasické literatuře. Historii těch, kdo se rozhodli vyměnit sic mizerné, ale jisté, za naprostou nejistotu budoucího. Viz Rohovín čtverrohý, případně Strakonický dudák. Taktéž v J.Š. Baarovi, ale titul mi už vypadl.

Emanuel Moravec - Tři roky před mikrofonemByly to arciť tenkrát jistoty a mizernosti odlišné od těch později nabízených, i zde ve vzácné shodě, jak nacisty tak i komunisty. O zrádné emigraci, zaprodané západní plutokracii jsme slýchali v pravidelných rozhlasových promluvách pana ministra školství a osvěty Emanuela Moravce. (Po 22. červnu 1941 už se jednalo o židobolševickou plutokracii.) Hovoříval o tom, že, cituji: …počítáme s vítězstvím Německa a socialistickou Evropou. Tím plurálem míněni my Češi. Tradici těchto potřeb, opět cituji „promluvit českému člověku trochu do svědomí“, převzal po válce jiný osvětář, toho jména Zdenek Nejedlý a v rozhlase se to zavedlo jako „Živá slova“.

Být špion, zběh a vrah a zrazovat svůj stát,
S vérvofy hranic v jednom chumlu stát,
V Babicích republice do zad vrážet nůž,
Jež podal agent“ Na, holomku, služ –
Hanební emigranti…

Ta báseň národní umělkyně Marie Pujmanové je samozřejmě delší, však se stále se opakující znělkou o hanebných emigrantech. Únorem 1948 i zde nám byl Sovětský svaz vzorem, a tudíž všem, kdož se nehodlali smířit se stavem vlády věcí svých v komunistickém pachtu, přisouzeno to, co si v Rusku zavedli jako „uběžnik vlasti“, čili zrádný utečenec po našem. A metamorfosy tohoto stavu nám, v rámci kontinuity legality, jaksi zůstávají. Kupodivu nezůstaly ve vztahu k jejich politické emigraci Maďarům ani Polákům. Pokud jde o nás, v paměti byl měl zůstat bezesporu nádherný výpotek zástupce svrchovaného lidu Payne, že emigranti, neb nešli do Egypta či Indie, sledovali jen svůj hospodářský prospěch. Tehdy předsedovi zahraničního výboru (odborník!) poněkud ušlo, že zrádný utečenec si jaksi nevybírá zemi, kam se chce vrtnout, ale béře tu, která přijme jeho.

Součástí trestu za nepovolený odchod do zahraničí bylo ze zákona (komunistického) i zabavení majetku. Čemuž se (v rámci kontinuity legality) dost zamezilo. Ale ani to zde není meritem věci. Nakonec konečně došlo i na možnosti uplatnění práva volebního, ale správně, hezky po česku. V cizině volit lze, ale jen na našich zastupitelských úřadech. Korespondenční volba prý není možná z technických důvodů. (Ačkoli pokud chcete v republice volit mimo své bydliště můžete mít k tomu opravňující průkaz a v cizině by to zajisté nebylo o nic složitější). Konec konců stačilo by se zeptat v civilizovaných zemích, které to praktikují. K volbám se nutno, samozřejmě na zastupitelském úřadu, zaregistrovat, a to osobně a pak, později, v den konání, se ještě k těm volbám opět osobně dostavit. Pokud to pro vás znamená cestovat pár set (v USA, Africe či Austrálii i tisíc) mil? Váš problém občane. Právo volit máš, che, che. Nebo snad cha,cha?

Tak. I přes tyto viditelné obstrukce „krajanské“ hlasy zachránily v posledních volbách republiku před legální kontinuitou Paroubkova vládnutí. Takže jsem právem zvědav, co s tímto diskriminujícím a záměrně diskriminačním volebním zákonem vykoná vláda (věcí našich), v níž poprvé po listopadu 1989 konečně nezasedl žádný (bývalý) člen KSČ. Budou si občané rovni i v možnosti volit? Ti starší venku odešli proto, že jim komunistické vládnutí nevyhovovalo, ti popřevratoví, takže „zahraniční Češi“, zase proto, aby mohli žít někde, kde by jim ta či ona forma „kontinuity legality“ špatně fungujícího státu nepřistřihovala křidélka. Že by inklinovali k volbě komunistů či jejich oranžových proxy, se tudíž myslím nelze obávat. Ostatně, i kdyby je to napadlo, je to jejich právo.