Neviditelný pes

SPOLEČNOST: Konfliktní hesla

22.9.2010

Jednou z vlastností politiky je její „heslovitost“, totiž nutnost vyjádřit celou šířku (i hloubku – je-li tam nějaká) politických názorů v krátkém a jednoduchém heslu. Úspěšnost tohoto hesla, jeho pochopení a přijetí většinovým voličem pak rozhoduje o úspěšnosti či fiasku celé politické linie. Hesla mohou být positivní i negativní, pravdivá i lživá – důležité je, aby plnila svoji funkci. Jedním z jejich základních atributů je i to, že musí pomoci většinovému voliči jasně odlišit, kdo jsme MY, jeho potenciální spasitelé, a kdo jsou ONI – ti, špatní, ti, které by volit neměl. Ti, kteří dané heslo nerazí, ale zastávají opačný názor.

Určitě pochopíte, komu patřila třeba tato hesla: „Všechnu moc sovětům!“, „Juden raus!“, „Ruce pryč od Koreje!“, nebo „Miloši, končíme!“. Poznáte, jaká byla politická přání jejich hlasatelů, ale poznáte i ideje jejich odpůrců: ponechat rozhodovací pravomoci v rukou vlády a parlamentu, nechat židům občanská práva v Německu, souhlas s misí vojsk OSN na korejském poloostrově nebo touha neměnit generálního tajemníka KSČ.

I dnes má politika svoje hesla a i dnes tato hesla oddělují jednotlivé myšlenkové proudy. Poslední parlamentní volby byly např. o tom, má-li náš stát zachránit svoji ekonomiku
a) zvýšením příjmu státu (daní), nebo
b) snížením výdajů.

Jak dobře lidé pochopili hesla obou opačných polů, se dozvíme v budoucnu, Ale i zde platilo, že pokud jedna strana řekla A, druhá nemohla říci B, ale musela říci rovnou Z. Toto zjednodušení je jedním z kladů, ale i záporů oné „heslovitosti“.

V současné době hýbou naší mediálně-politickou scenou dvě hesla, která si dal jeden regionální politik na svůj předvolební billboard.

„Proč bych měl litovat, že jsem ve svém domově národnostní většinou?“ a „Jeden stát, jedna pravidla!“ Ústřední vedení jeho partaje mu tato hesla „zatrhlo“. Asi je považovalo za špatná, za něco, co není v souladu s jejich politikou. Prostě a jednoduše: celostátní vedení této strany asi nesouhlasí s tím, že v jednom státě by měla být jedna pravidla pro všechny občany bez rozdílu, a myslí si, že je důvod k lítosti to, že kandidát není Slovákem, Polákem, Němcem, Rusem, Ukrajincem, Vietnamcem, Romem či někým, jehož národnost je uvedena v kategorii „jiné“. Prý je celá idea rovných práv a povinností pro všechny, stejně jako hrdost na svůj národ jen projev rasismu.

Shrňme si to: domníváte se, že všichni lidé, žijící v jednom státě se mají řídit stejnými pravidly? Jste rasisté!

Nestydíte se za to, že jste Čech (a nelitujete toho)? Jste rasisté!

Nechápete to? Zeptejte se Bohuslava Sobotky, ten nejspíš lituje toho, že je Čech, a myslí si, že rovné příležitosti pro všechny by v tomto státě být neměly.

Když jsem dopsal svůj text až sem, dozvěděl jsem se, že došlo ke kompromisu mezi místní organisací a ústředím a na billboardu bude heslo „Stejná pravidla pro všechny!“

Co tedy zbývá – litovat toho, že jsme Češi?

P.S. Myslíte si, vy korektní troubové, že těm lidem, kterým se zdá nápis „Jeden stát, jedna pravidla!“ rasistický, se ten druhý, s textem „Stejná pravidla pro všechny!“, zdát rasistický nebude? Bude, protože oni chtějí, aby ta jejich skupina měla jiná práva a jiné povinnosti než vy, kteří čtete tento text.

Pisatel je starokatolický kněz



zpět na článek