SPOLEČNOST: Komunista bez víza aneb Trefa do Černého
Bém se se svou výpravou zkusí vyšplhat na Mount Everest z jiné strany, poslanec Černý se však do Pacifiku nedostane zprava ani zleva. Zřejmě je podobně jako pražský primátor na nějakém „černém seznamu“, byť se američtí diplomaté snaží ze všech sil vysvětlovat, že zamítnutí víza nemá žádné politické pozadí a že prostě politik nedodal na ambasádu včas potřebné doklady.
V politických i mediálních kruzích vyvolal tenhle roztomilý incident pěkný randál.
Mnozí politici i analytici mluví o nešikovnosti americké diplomacie, komentátor v Právu si dokonce povzdychl, že si Američané „ublížili“, sám cestovatel Černý vytáhl ze svých znalostí dějepisu mccarthismus a jeho stranický šéf Filip zase prohlásil, že je to od USA „bezprecedentní akt“.
Co je na něm bezprecedentního, není jasné. Pokud tedy nemáte bolševické myšlení. Pan poslanec přinese na úřad pozdě pas, ale protože je papaláš, tak se úředníci postaví na hlavu, smetou ze stolu všechny žádosti dodané včas a vyřídí cestu papalášovi. Houby s octem.
Argumenty i umírněnějších kritiků mají podobnou logiku: Amerika škodí sama sobě, protože cesta českých zákonodárců je přece v jejím zájmu a uskutečňuje se na popud americké strany. Není tedy školáckou chybou, když poslanec strany vystupující nejostřeji proti umístění radaru v Česku nakonec nedostane vízum?
Není. To v Česku jsme zvyklí, že úřad a politika jsou spojeny neviditelnými nitkami, anebo aspoň telefonními linkami, které politik prozvoní a umravní úředníka, aby papaláše odbavil přednostně.
Aby bylo jasno: americká ambasáda je v Praze nepochybně úřadem s nejhorší pověstí. Je pověstná buzerací, zbytečnými obstrukcemi, neochotou a nepříjemností svých zaměstnanců (příznačné je, že těmi nejméně příjemnými za přepážkami jsou i Češi). Nicméně fakt, že se stejně chová i k poslanci parlamentu, je milé zjištění a vynikající zpráva.
I kdyby ten poslanec nebyl komunista. Ale protože je, tak ta zpráva je vlastně ještě mnohem lepší. Považme: mezi nejčastěji odmítnuté žadatele o víza patří studenti, kteří jsou podezřelí, když nemají svou cestu do Ameriky rozplánovanou na dny a do nejlepších hotelů, případně další mladí lidé, jejichž žádosti vykazují jakési - nikdy nezveřejněné - známky toho, že by žadatel mohl chtít v Americe zůstat natrvalo.
Troufám si tvrdit, že v drtivé většině těchto případů jde o střely zcela mimo terč. Ne tak v této kauze, kdy jde naopak o trefu do černého, vlastně do Černého. Copak není poslancem extremistické strany, jejíž ideologie je i podle českých zákonů nelegální a která by byla už dávno zakázána, nebýt nešikovnosti českých politiků počátkem devadesátých let?
V Česku nemáme žádné teroristy ani ozbrojené extremisty, komunisté jsou tedy nejblíž tomu, co Američané v rámci zpřísněných bezpečnostních opatření definují jako nebezpečná a nežádoucí individua. Když už nás musí otravovat vízovou povinností, ať jsou tedy důkladní a nepouštějí k sobě naše bolševiky.
Nehledě na to, že by bylo nejlepší, kdyby tu nesmyslnou cestu českých poslanců vůbec nespolufinancovali a neorganizovali. Tím spíš, že vlastně všichni účastníci téhle expedice dopředu říkají, že své stanovisko stejně nezmění.
Není jasné, s čím se vrátí takový intelektuální tryskáč, jakým je poslanec Vidím za ODS. Ten se v kauze Černého nechal slyšet, že není důvod, aby na Aljašku k radaru jeli ti, kteří jsou dopředu proti. Aspoň víme, jak výlet bere on: jako odměnu za předem souhlasné stanovisko.
Možná by bylo vůbec nejlepší všem poslancům rovnou odebrat pasy, vždyť o jejich cestách by se už dal napsat absurdní román. Sympatie budí poslankyně Kateřina Jacques, která účast odmítla s tím, že je zbytečné si prohlížet kouli na Aljašce, když nakonec půjde o politické rozhodnutí. Svatá pravda. Jacques možná vstoupí do Guinnessovy knihy jako unikátní příklad člověka, kterému pobyt ve vysoké politice prospívá. Do parlamentu šla s pověstí hysterky z demonstrací, a teď je z ní chytrá, mladá dáma. Bravo!
LN, 16.4.2007
Autor je novinář
