Náhoda tomu chtěla, že jsem se se svou ženou vydal na svátek svatého Václava do Chrastavy na slavnostní otevření nového mostu. Počasí bylo parádní, v okolí nového mostu se shromáždilo několik set lidí a čekali jsme na příjezd prezidenta republiky. Václav Klaus dorazil podle plánu, prošel mezi námi diváky a proběhla slavnostní část celé akce. Poté Klaus přestřihl pásku, a most tak byl oficiálně předán veřejnosti.

Poté se prezident republiky procházel mezi davem lidí, potřásal si rukama s těmi nejbližšími. Usoudili jsme, že se již vše zajímavé událo, a odešli pomalu od nově otevřeného mostu na blízké náměstí, kde jsme si v předzahrádce dali občerstvení a odjeli domů. Naprosto šokováni jsme potom z televizního zpravodajství zjistili, že na Klause byl spáchán atentát vzduchovou pistolí, která se snad používá při hře, při níž po sobě hráči střílí. A takových jako my byla zřejmě většina.

Selhání ochranky prezidenta vyhodnotil jejich nadřízený rezignací. Pikantností je v daném případě to, že atentátník z místa útoku na prezidenta odešel a byl teprve po nějaké době zadržen policií. Prošel jsem si doma hlavní zpravodajská média, kde se už psalo o tom, že atentátník je sympatizantem KSČM, že dokonce chodil na schůze nějaké stranické buňky, neplatil ale příspěvky, a tak se členem strany nestal.

Místní komunisté se ihned od činu distancovali. Nicméně, vazba osoby střílející na prezidenta vzduchovou pistolí na komunistickou stranu je významnou indicií celého případu. Již dlouho se média zaměřují na sympatizanty bývalé Dělnické strany a nyní jiné "dělnické strany" jako na nebezpečné osoby, které se dopouštějí násilí na Romech a antifašistech. Tito "výtečníci" mají za sebou několik tragických případů, z nichž nejznámější je zapálení domu s romskou rodinou, při němž utrpělo těžké popálení romské děvčátko. Až dosud nebyly zatím indikovány žádné případy násilí, kterých by se dopustili sympatizanti strany komunistické.

Chrastavský atentát je tudíž významný právě tím, že se útoku dopustil sympatizant komunistické strany. Dlouhodobě ve svých příspěvcích poukazuji na to, že zatímco státní moc výrazným způsobem omezuje aktivity sympatizantů "dělníků", komunističtí politici, hlásající stále třídní nenávist, zejména křídlo kolem Miroslava Grebeníčka, si užívají poslanecké imunity. Je alarmující, že se k politice komunistů zaměřené na revanš proti demokratickému systému dnes podle většiny průzkumů hlásí až 20 % voličů. Stát si v podobě komunistů pěstuje skupinu lidí, která by v případě vhodných mezinárodních i vnitropolitických podmínek opět ráda a ochotně vedla náš stát na cestě ke komunismu. Dnes, několik dní před krajskými volbami, se komunisté prosazují jako "sebevědomá" síla, která je připravena s postkomunisty z ČSSD uzavírat levicové koalice. Dovolíme jim to? Je to jen na nás, zda komunisté získají slibovaná procenta. Každý demokraticky smýšlející občan by proto měl být danou situací vyburcován z jakési podivné letargie a jít k volbám!