Jako každý občan České republiky, i prezident má zákonné právo svobodně vyjadřovat svůj osobní názor na cokoliv a kdykoliv. Jestliže toto právo každý občan nevyužívá nebo se ho obává, vůbec to neznamená, že by se měl prezident tomuto právu vyhýbat, že by měl "mlčet a držet krok". To by byl nezákonný požadavek. Ba naopak.

Prezident má zákonnou povinnost mluvit pravdu za každých okolností. Má povinnost obhajovat státní samostatnost, občanská práva a svobody. Má povinnost upozorňovat na případná politická nebezpečí nebo nepříznivé hospodářské vlivy, které by ohrožovaly nebo znemožňovaly státní samostatnost, jakož i zákonnou ochranu občanských práv a všech funkcí ústavní nezávislosti České republiky.

Proto vůbec nepřekvapuje, že trnem v oku kritiků prezidenta Klause zůstávají jeho výhrady k pseudodemokratickému uspořádání Evropské unie a jejímu úsilí dominovat hospodářsko-správní a společensko-právní funkce všech "upsaných" účastníků. Zkušenosti posledních let ukazují, že Klausovy obavy jsou v tomto případě zcela oprávněné. On plní svoje povinnosti. Jestliže se jeho názory rozchází s vládními představami, důvodem není prezidentova opatrnost, ale nedbalost a neochota vlády a parlamentu otevřeně a trpělivě, na fóru celonárodní diskuse vysvětlovat podrobnosti, výhody a nevýhody všech hospodářsko-právních dohod a závazků spojených s členstvím v Unii. Přestože se jen malé procento občanů podrobně seznámilo s obsáhlým, téměř šestiset stránkovým ústavním návrhem Unie, není to důvodem k tomu, aby vláda a její představitelé vystupovali na veřejnosti s ohromující důvěrou, že vstupem do Evropské unie a přijetím všech jejich závazků nemá Česká republika a všichni její občané vůbec co ztratit.

Je škoda, že původní představy a cíle Evropského hospodářského společenství se časem rozplynuly a byly pod vlivem evropských hospodářských mocností nahraženy systémem hospodářsko-politické kontroly, závislosti a podřízenosti. Každému občanu republiky by dnes mělo být jasné, že Evropská unie není charita. Už proto si slova Václava Klause zasluhují pozornost. Jejich odmítání, a nevraživé reakce vůči prezidentovi vůbec jsou jen projevem nejistoty a vážných obav jeho oponentů, že ten Klaus má vlastně pravdu.