Vyznamenání Ludvíka Hesse presidentem republiky považuji za naplnění smyslu podobných ceremonií. Ukazují totiž pravou podstatu ocenění. Totiž že celebrant udělal cosi, co dělat nemusel, přesto to prosadil a je to dobré.

Jako každý člověk, který nějakým způsobem koná dobrý čin, je nutně konfrontován s těmi, kteří tak nečiní, kterým vadí buď podstata činu samotného, nebo jeho nositel.

Základní námitkou odpůrců je fakt, že počet zavražděných novorozenců se zavedením babyboxů nezměnil, zůstává dlouhodobě konstantní, a že děti takto odložené ztrácejí identitu.

Od založení babyboxů se v nich po celé zemi ocitlo 127 novorozenců. Lze tušit, že za všemi těmito dětmi stojí nějaký příběh, většinou smutný, kdy otěhotněvší matka není schopna vychovávat své dítě, případně o ně nestojí. Neexistují žádné statistiky, kolik žen z těchto 127 by nakonec v nějakém rozrušení volilo zkratkovitou cestu končící smrtí dítěte. Anonymní porody u nás zdaleka nejsou natolik anonymní, jak případná žena v danou těžkou chvíli potřebuje. Odevzdání dítěte do adopce není rovněž bez komplikací, a to zejména kvůli postoji okolí, které dobře ví, co se stalo.

Identita dítěte je samozřejmě dána genetickým základem, nicméně podstatnou součástí je nejranější výchova. Jak uvádí psychoanalytik Martin Mahler v rozhovoru pro časopis Respekt, je rozhodujícím obdobím dítěte jeho přivítání na svět, to, jak se podaří sloučit matčinu vnitřní melodii a rytmus s dítětem. Nikoli období batolecí, ale naopak novorozenecké a kojenecké je nejspíše tím, co nás jako lidskou entitu formuje.

Nechtěné dítě je o toto období ochuzeno. Pokud se však dostane co nejdříve do rodiny, která o onu ranou výchovu stojí a poskytne dítěti ideální rozjezdové podmínky, poskytne mu mnohem větší identitu než indiferentní péče ústavní, případně i rodinný život, který je však vlivem vnějších podmínek neurovnaný a nervní.

Ludvík Hess je člověk, který si tyto okolnosti uvědomil a začal jednat. Musel mít buldočí vytrvalost, jakou nutně potřebuje každý, kdo přichází s něčím novým, co zde ještě nebylo, a kdy musí přemlouvat řadu úředníků, aby aspoň nebránili dané věci, když už nechtějí pomoci. Bude nejspíše dále konfrontován s „vědecky“ podloženými fakty o nesmyslnosti svého činu. Nemusí a jistě nebude smutný, protože není sám.

Stojí za ním 127 dětí.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora