V parlamentu se začíná rozhodovat, zda budeme volit prezidenta přímo. Absurdní je, že se zároveň bude jednat o omezení jeho pravomoci jmenovat bankovní radu ČNB. Zvolili jsme své zástupce do sněmovny a senátu. Ti dosud rozhodují o hlavě státu. T.G. Masaryk řekl, že demokracie je diskuse. Je demokratičtější, když se o prezidentovi bude "diskutovat" na billboardech a bude se o něm řečnit na táborech lidu, který tam dostane pivo a párek, než když o něm diskutují naši zástupci, kteří jsou za to dobře placeni?

Dosavadních 44 prezidentů USA, kteří vyhráli volby, dalo na volební kampaň víc peněz než jejich neúspěšní protivníci.

Čtyřicet let jsme hlásali: Sovětský svaz náš vzor. Nařídil nám dnes někdo v nějaké Jaltě nebo Postupimi, abychom hlásali, že USA je náš vzor na věčné časy?

Chceme ještě více posílit moc peněz a trhu v naší politice? V Americe peníze vynaložené na kampaň jakýsi smysl mají, poněvadž americká ústava dává prezidentovi pravomoci hlavy státu a předsedy vlády v jedné osobě. Má smysl, aby naši prezidentští kandidáti objížděli s velkým humbukem česká a moravská města a vísky, aby byli po svém zvolení dokonalejšími kladeči věnců, starali se o Pražský hrad a jezdili po světě propagovat své názory na globální oteplení? Ano, mohou také prodlužovat proces jmenování vysokoškolských profesorů, předsedů vlády a přijetí zákonů. Má-li to však poskytnout víc času na rozmyšlenou a zabránit tak jisté překotnosti a zbrklosti, nač máme senát a vědecké rady vysokých škol?

Kdo jiný postaví prezidentského kandidáta než politické strany? Nebo si snad Jaromír Jágr založí novou stranu se svým programem napříč politickým spektrem? Kdyby se dvacet, padesát nebo sto tisíc lidí domluvilo třeba na facebooku nebo na jiné internetové síti kamarádů na svém kandidátovi a ignorovalo politické strany, co jim brání, aby to udělali už teď a odvolávali jednoho poslance za druhým, v doplňovacích volbách pak nezvolili někoho důvěryhodnějšího? Vědí vůbec občané o možnostech, které poskytuje dosavadní legislativa?

Máme řadu důvěryhodných veřejně činných osobností, které by si člověk mohl představovat jako důstojného reprezentanta státu. Napadá mě třeba Šimon Pánek z Člověka v tísni. Ale při současných omezených pravomocech prezidenta by ho bylo na tuto funkci škoda.

Rudé armádě vděčím za osvobození od nacistů a možná i za život. V dubnu 1945 jsem viděl armádu maršála Malinovského, která osvobodila Brno. Viděl jsem mnoho mrtvých Rusů, ale především příslušníků mongolských národů, kteří tvořili velkou část Malinovského armády. Viděl jsem i mnoho mrtvých rumunských vojáků, kteří padli za mne. Viděl jsem jak americké nákladní studebakery, tak koníčky, kteří táhli vozy trénu jeho armády.

Jako kluk jsem viděl dobře oblečené státní úředníky, kteří přišli o zaměstnání v době krize třicátých let minulého století. Žebrali u našich dveří o chleba a teplou polévku, se kterou potom zašli za roh chodby, kde na ni čekaly jejich děti. Styděli se za ponižující žebrotu a ještě víc za eventuální ponižující hrubé odmítnutí almužny před zraky svých dětí.

Ve velkém cirkusovém stanu na prostranství u Veselé ulice v Brně řečnil v roce 1947 Václav Kopecký. S velkou přesvědčivostí, ba vášní sliboval brněnským živnostníkům, že komunisté v jejich zájmu zatočí s kolaborantskými fabrikanty. Byl to úžasný řečnický výkon, herecký, promyšlený. Ani trochu si nezadal s projevy Adolfa Hitlera. Měl úspěch. Taky Klement Gottwald byl dobrý řečník jako poslanec našeho předválečného parlamentu.

Není divu, že v této atmosféře komunisté vyhráli v roce 1947 svobodné demokratické volby. Za pět let sehrál Václav Kopecký při politických procesech s "velezrádci" jednu s klíčových úloh.

Dobrá řečnická rétorika a herecké charisma působící na davy není dobrou a už vůbec ne dostatečnou legitimací pro vstup do vrcholné politiky demokratického státu. .

Předvolební kampaň je především divadlo a cirkus. Nespoléhá se na to, že občan si přečte volební program. Nejsme analfabeti. Naše děti sice čtou, ale často nerozumí tomu, co čtou. Nevím, jak je to u jejich rodičů. Sepisovatelé předvolebních programů politických stran by se měli naučit psát tak, aby to bylo čtivé, srozumitelné a dávalo jednoduchou možnost kontrolovat, jak se program plní.

Přímá volba prezidenta je u nás hazard, sázka do loterie. Počet barů s prohrávacími automaty a počet sázkových agentur na počet obyvatel z nás činí Las Vegas Evropy. Zisky sázkových kanceláří po propadu Sazky už zase mají ten správný dynamický růst. A naše vláda se bojí spravedlivě je zdanit ve strachu, že Češi budou sázet v zahraničí, kde z toho stát nic podstatného nemá. Máme opravdu tak rádi vzrušení hazardu, že ho chceme i při přímém výběru prezidenta podle jeho vysoké sportovní postavy, přátelského úsměvu, umění řečnit a podle toho správného stisku při podávání ruky voličům?.

Hurá do přímé volby prezidenta!

Nebylo by ještě demokratičtější zvolit ho rovnou na těch náměstích a ulicích? Těch pár miliard na barnumskou reklamu a autobusy svážející lidi na to divadlo přece máme, že? Občané na to přece rádi přispějí zvyšováním daní, aby se neprohloubil státní dluh.

Ať žije, roste a kvete blahobyt reklamních agentur! Vivat, crescat, floreat!

Už antický Řím věděl: lid chce chléb a hry. Panem et circenses. Jen tak se dá úspěšně vládnout – jenže to pak nemusí být právě demokratické.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora