Kolikrát kdo z vás slyšel na policii slova „tohle my řešit nemůžeme, když se vám něco stane, přijďte“? Jako by se někteří policisté v rámci hesla „pomáhat a chránit“ uchýlili do pozice pouhých statistiků evidujících trestné činy.

V roce 2003 napadl s mačetou v ruce pacient jednoho ze svých psychiatrů. V té době se již osm let ambulantně léčil. Bez výsledku. Za viníka svého stavu si vybral jednoho z nich a ten má nyní doživotní následky - přežil dost možná jen náhodou. Po mnoha letech rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2, že Karel Hynek má nárok na odškodnění za špatný postup policie, která ho neochránila přesto, že na hrozbu a rizika opakovaně upozorňoval. Podle soudu má nárok na částku 4 116 985 korun.

Útočník Michal Ulom chodil osm let chodil k psychiatrům, aniž mu dokázali pomoci. Během posledních měsíců před útokem psal řadu stížností, lékaři začal vyhrožovat, chtěl zabít jednadvacet lidí v metru či deset dětí ve škole, aby si prý společnost všimla, jak trpí. Vyhrožoval i lékařově staré matce. Po provedeném útoku pak policie v jeho denících objevila i věty typu „Docenta beru s sebou do pekla“. Za svůj čin nebyl odsouzen. Není za něj, s ohledem na svůj stav, zodpovědný. Přestože není zodpovědný za útok mačetou, byl propuštěn z psychiatrické léčebny v Kosmonosích do ambulantní péče.

Přes veškerá nařčení z toho, jak jsem nehumánní, nelidský a nerespektuji v současné době ustálený význam termínu „lidská práva“, mám i k tomu případu zcela jasný postoj, ve kterém neshledávám prostor pro kompromis. Policie fatálně selhala, přestože platné zákony jí umožňovaly oběť ochránit. Oběť, doufám, nakonec dostane odškodnění v plné výši, přestože není zatím rozsudek pravomocný. Bohužel to zaplatí daňoví poplatníci a ne konkrétní viníci z řad policie. A útočník? Ten měl být oddělen od lidí na ulici už dávno.

Skutečnost, že nyní společnost spoléhá na jeho osobní zodpovědnost při aplikaci ambulantní léčby, pak považuji za důsledek zcela chybného systémového přístupu k podobným lidem v České republice. Primární totiž v podobných případech podle mě musí být ochrana práv lidí, kteří neřeší své problémy mačetou. Musí být ochráněni i za cenu toho, že těm, kteří mačetu do ruky berou, jejich práva zásadně a vynuceně omezíme. Není-li někdo (byť z důvodu nemoci) zodpovědný za útok proti životu, pak svěřit mu odpovědnost za to, že se bude doma léčit, je holá pitomost.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora