... Ondřej Neff, SNP a ukradená vlajka ČR
Včera mne čtyřiadvacítka České televize "uklidnila", že gamblerství je u nás podle jedné agentury nicotný problém. Souvisí to s definicí gamblera a tím, kdo je na automatech závislý. Položme si otázku: kdo je alkoholik? Alkoholu se u nás během života napije asi každý včetně dětí slavících narozeniny své nebo dědečka. Kolik je těch, kterým alkohol škodí? Nejméně 10 % obyvatelstva a určitě mnohem víc, kdybychom vzali v úvahu "českou pivní povahu" nebo ty, kteří nemají v pořádku játra, tloustnou anebo mají metabolický syndrom (nadváha, hypertenze, diabetes II. typu).
Donedávna u náš kouřila víc než polovina obyvatel, a bylo to tedy vlastně "normální". Dnes už kouří hlavně ti, co jsou na nikotinu závislí, a to se opravdu, ale opravdu špatně léčí. Závislý je pravděpodobně ten, kdo kouří i po operaci plic pro rakovinu, nebo ho "jen" trápí kuřácký kašel, má astma, nebo CHOPN (chronickou obstrukční plicní nemoc), ke které patří taky rozedma plic.
Jen dobrý psychiatr ví, že při diagnóze závislosti není rozhodující ani množství vykouřených cigaret. Také zkušený "alkoholik" se vám přizná, že už mu vlastně samotné pití alkoholu velkou slast nezpůsobuje. Diagnózu závislosti lze stanovit teprve na základě dlouholeté zkušenosti s individuálním pacientem, kterého má lékař před sebou (tomu se pak může říkat personalizovaná medicína a nejen jen podle DNA), nebo podle FMR (funkční magnetické rezonance), protože tam musí být ve shodě, co ukazuje "ten rentgen hlavy" a to, jak člověk žije - a nejen jeho slova. Proto opravdu objektivní nemůže být ani sebedelší psychologické testování včetně Lüscherova testu barev, o kterém bylo nedávno prokázáno, že nemá jako test osobnosti prediktivní hodnotu.
Přísný "diagnostik" by mohl prohlásit za gamblera i toho, kdo si zahraje občas ve Sportce, nebo dokonce šachistu. I zde může mít význam to, zda začíná hru s bílými nebo černými figurkami a rozhoduje se podle toho, zda zvolí pravou nebo levou ruku protihráče, v níž drží černou nebo bílou figurku. Samozřejmě, v turnajích se to dělá jinak.
Kde v životě nejdeme vstříc nějaké náhodě, kterou jsme si nezvolili úmyslně?
Takže počet gamblerů u nás se může přibližně odhadovat už podle vědomostí o tom, že u nás je jeden hrací automat na 180 obyvatel (tedy včetně nemluvňat), v Brně je to 98 obyvatel na jeden automat. V USA je to 18 000 obyvatel na jeden hrací automat. V Praze je 195 kasin a 1053 heren a v roce 2007 každý občan České republiky prohrál okolo 15 000 Kč. Nevím, jak je podchycen počet těch, kteří hrají přes počítač na zahraničních hazardních hrách. Ti mezi mými pacienty závislými na tomto hazardu převažují.
Proti hracím automatům bojuje taky pražský primátor doc. MUDr Bohuslav Svoboda, kterému má teď zlomit politický vaz nějaký vztah k pražským dopravním podnikům. Proč asi? Hazardem (jako ostatně na každé neřesti) se dobře živí mocná mezinárodní mafie a ta si nenechá nic ujít.
Jak s tím souvisí Ondrej Neff a jeho Pustý peron v Posledním slově Lidových novin? Ano, kdybychom počítali racionálně a statisticky, je v naší republice 2 740 780 matričních katolíků a daňových poplatníků je 10 230 080 (mám teď po ruce nedávno čerstvou statistiku). Proč máme všichni doplácet na církevní restituce?
O tom, jak je to českým ateismem, napsal nedávno skvělou knihu polský novinář a spisovatel Mariusz
Szcczygiel. Nejde o Gotland, ale novější Udělej si ráj.
Nejde o katolictví, ale o evropskou kulturu.Jaká by asi byla naše rodná řeč, kdyby se islám nezastavil ve španělské Alhabře a Attilu, bič boží, nezastavili na řece Nadao, někde v Panonii? Neusilujeme snad o to patřit k středovevropské (a v podstatě k americko-evropské a nikoli třeba byzantské) kultuře v jejím současném významu?
Nedávno mluvil v rozhlase o své vojenské základní službě biskup Václav Malý. Při jeho poslední návštěvě se mu líbila Kadaň, kde sloužil jako voják. Opravené kostely, klášter, krásné fasády na náměstí. Kdo opravu platil? Památkáři. Kdybychom se rozumně vyrovnali s církví, platili by to "věřící, včetně svých kněží".
Teď bez oslího můstku ta ukradená vlajka Slovákům na dnešní titulní straně Lidových novin. Nám začalo být ukradené Slovenské národní povstání. Kolik médií po něm štěklo po jeho nedávném výročí víc než pouhou zmínkou? Nejen Slováci povstali, když hydra nacismu byla ještě velmi živá. Německé branné moci to upoutalo pár divizí. Že se hrdinná Rudá armáda nějak zadrhla na Dukle, nebyla náhoda. Slovenskému národnímu povstání neveleli jen komunisté. A v SNP padlo možná víc Čechů než při Pražském povstání.
Nechci snižovat význam dění na začátku května 1945 v Praze. Známe ostatně důvod, proč musel zůstat generál Patton v Plzni, a jak to bylo s Vlasovci. Dodnes mám chuť smeknout, když jdu kolem pamětních desek se jmény padlých v Pražském povstání.
A jak je to s definitivními jistotami ve vědě? Vzpomínám na jednu historku s fyzikem Nielsem Bohrem, když pozval pár aktivních účastníků vědeckého symposia na svou chalupu. Jeden z návštěvníků se zeptal: "Vy máte nade dveřmi podkovu. To věříte, že přináší štěstí?" Niels Bohr odpověděl: "Samozřejmě, že je to úplný nesmysl. Ale jak víte, že nepřináší štěstí i tomu, kdo tomu nevěří?"
Tento slib už není oslí můstek: o placebu napíšu někdy jindy. Až mě něco naštve a nebude zvonit před domovními dveřmi pacient.
Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora