SPOLEČNOST: Kolektivní nevina?
Tohle sousloví se u nás objevilo poprvé, pokud si vzpomínám, v souvislosti s odsunem našich Němců. Těch, kteří kolektivně zlobili. A bylo nepravdivé. Dívám se na rozkaz pana plukovníka Vovsa, nařizující odsun z města Česká Lípa a tam se praví, že z odsunu jsou (kolektivně) vyjmuty členové sociálně demokratické a komunistické strany, jakož i osoby nacisty pronásledované. Což byli oni Němci, kteří nezlobili.
Jistě, někdo více, někdo méně. Jenže asi těžko bylo rozlišovat, technicky, kdo více a kdo méně. Kdo byl jen formálním členem Henleinovy strany a jen formálně vyvěšoval vlajku se svastikou a formálně slzel dojetím, když ve formálně „osvobozených“ Sudetech formálně vítal Führera, atd. Ono se tenkrát (1945) taktéž nerozlišovalo mezi členy SS Totenkopf. Například mezi těmi, kdo jen sypali cyklon B do plynových komor a těmi kdo jen hlídali vlaky obětí k těm komorám směřující. A dodnes se moc nerozlišuje mezi Waffen SS a Totenkopf SS, že?
A neboť odsun byl spojen i s aktivitami osob nepěkných, jichž aktivity nebyly v souladu s organisací odsunu státem, pojem kolektivní vina nám byl vštípen jako nedobrý. Nedobrý jest. Leč v případě pana ředitele naším penízem honorovaným se nejedná o kolektivní vinu (a když, tak pouze ve spojení v kolektivu s jeho nadřízeným) ale o to, že porušil (společně, kolektivně porušili) zákon. Lidové milice byly stranickou organisací KSČ, tak jako SS a SA byly stranickou organisací NSDAP, prosím.
Seznamy agentů jsou nic více než seznamy. Tvrdit, že někdo se na nich ocitl, aniž cokoli podepsal svědčí o neznalosti. Například Obzinova rozkazu o jejich vedení. Tam jest specifikováno, že v některých případech se podpis nemá vyžadovat. Stejně pitomá a nedůvodná je „obhajoba“ (například pan Krejča), že dotyčný estébák (řídící důstojník) si prostě „udělal čárku“ a zapsal si s ohledem na své nadřízené agenta, aniž ten dotyčný agentil. Tohle si žádný estébák nemohl dovolit. Pokud to dotyčný důstojník dokonce dnes svědčí u soudu, lže. Navíc pod přísahou. Nelze-li lež prokázat, lze ho stíhat (máme kontinuitu legality) za porušení služební povinnosti.
Tento seznam je stejně dobrý jako seznamy telefonní. Jméno na něm neříká o svém majiteli více než jméno v tom telefonním, jen informuje, že dotyčný patřil k určitému okruhu lidí. Těch s telefony, či těch v péči StB, případně VKR atd. atp. Co dělal, může nám sdělit až jeho svazek. Což lze. Pokud se svazek péčí MV nezachoval, lze to vystopovat (podle krycího jména „pramene“) ve svazcích zachovaných. Byli jsme momentálně svědky takovéto práce v případu pana Kotyzy i pana Nohavici. Což se arciť nedělo, pokud se nám o tyto věci staral ÚDV pod vedením pana plukovníka Ireneje Kratochvíla a dít se začalo až když část jeho agenty přešla do jiné péče. Jinak nám přes zločiny komunismu a jejich vyšetření tento pán ještě stále šéfuje.
Samozřejmě lze počítač vyhledávající jméno ošidit. Chybou v datu narození. Změnou jména, jeho doplněním, změnou jména křestního. Například Pavol za Pavel, Štefan za Stefan a podobně. Varující by mělo být, pokud tak někdo učinil. Zřejmě má důvody cosi skrývat. V každém případě je to podvod. Státní správa a veřejnoprávní instituce by neměly zaměstnávat podvodníky. Jinak, pokud je mi známo, například pro správu veřejných záchodků se lustrační osvědčení nevyžaduje a těmto lidem kolektivně nikdo v ničem nezabraňuje. Jednu hajlzlbábu znám a libuje si, že denně nosí domů přes tři tisíce. Takže špatně na tom nebudou.
Proti těm lidem přece kolektivně nic nemáme, jen si nepřejeme, aby nám i nadále šéfovali a mohli ovlivňovat náš život. Nic víc, nic méně.