SPOLEČNOST: Klaus měl štěstí

Atentáty komunistů na státníky mají tradici

Komunismus je zhoubná a pomýlená ideologie mající za oběti podle posledních odhadů až 100 milionů mrtvých.[1] To je podstatně více, než kolik jich stíhl napáchat například nacismus během 2. světové války. Je to zatím nejzhoubnější politická ideologie vůbec. V ČR se pokusili o atentát na prvního ministerského předsedu ČSR Karla Kramáře (zachránila ho mince v peněžence), zavraždit se jim ale podařilo až prvního československého ministra financí Aloise Rašina, který byl zodpověný za rozkvět Československa mezi válkami. Pro mě osobně je nepochopitelné, proč se k této zločinné ideologii hlasí stále více lidí a jak je vůbec možné, že lidi s komunistickou minulostí jako Fischer, Dlouhý nebo Zeman mají tu drzost kandidovat na prezidenta!

První oběť ministr financí Československa Alois Rašín

Chrastavský atentát sice dopadl dobře a Klausovi se vlastně nic nestalo, ale je to vhodná příležitost si připomenout atentát na Aloise Rašína, prvního prvorepublikového ministra financí, kterému vděčíme za meziválečnou prosperitu a jednu z nejstabilnějších měn, zatímco v Německu jezdili s trakařem peněz pro rohlík.

Alois Rašín

Na Rašína si člen komunistické strany (před antentátem z KSČ vystoupil) Josef Šoupal počkal před jeho domem 5. ledna 1923 ráno v Žitné ulici a zblízka do něj vypálil dvě rány. Pak začal utíkat, ale lidé jej brzy dostihli. Šoupal měl být odsouzen k trestu smrti, ale Rašín byl v ostrém sporu s prezidentem, a proto byl odsouzen jen k dvaceti letům vězení (byl propuštěn před začátkem druhé světové války). Po válce si změnil jméno a dožil jako funkcionář komunistické strany. Zemřel v roce 1959.

Ministr financí Rašín několik týdnů bojoval o život v podolské nemocnici. Lékaře udivil svou vůlí. Ačkoliv kulka zasáhla páteř i míchu a Rašín ochrnul, tak již po několika dnech si poručil donést doutníky a víno a zajímal se o politické dění. Vůle však nestačila, 18. února Rašín zraněním podlehl.

Karel Kramář se štěstím atentát přežil

Ještě jako ministerský předseda přežil Karel Kramář pokus o atentát mladého komunisty Aloise

Šťastného. Kramář byl hrdina, který byl připraven položit při vzniku samostatného státu svůj život a pro svoje názory byl opakovaně vězněn.

Karel Kramář

Kolem druhé hodiny odpolední dne 8. ledna 1919 vycházel první ministerský předseda Československé republiky ze své pracovny na Pražském hradě, když se dozvěděl, že na chodbě na něj čeká ještě nějaký mladík. V době, kdy se k němu Kramář přiblížil, vytáhl tento mladý muž revolver a střelil významného československého politika a předsedu Československé státoprávní (později národní) demokracie do prsou. Karla Kramáře zachránila před smrtí jen šťastná náhoda — střelec, levicově orientovaný A. J. Šťastný, poslal smrtící kulku do míst, kde Kramář nosil peněženku, pouzdro na cvikr a přezku šlí. Díky těmto okolnostem vyvázl Kramář z prvního atentátu na politika v ČSR bez jakéhokoli zranění. Později k události řekl: "Nečekal jsem, že já, který ušel rakouské šibenici, budu prvý, po kom se bude u nás střílet."

Totální pomýlení: Střílel jsem do Klause na protest proti vládě, říká 'atentátník'

Ironií osudu je to, že Klaus vládě vetuje téměř každý socialistický výmysl, který TOP 09 a ODS plodí. Ať již je to socialistické zvyšování daní nebo deforma důchodů, Klaus je vždycky proti. Obouvat se do něj kvůli pseudopravicové vládě, která dělá socialistickou politiku - neumí nic jiného než zvyšovat daně a zadlužení - je skutečně pomýlené. Klaus ale také bojuje i s největší politickou zlodějnou - obnovitelnými zdroji.

Tuto zlodějnu prostřednictvím solárních panelů za 600 mld. Kč prohlasovali komunisté!

V březnu 2005 schválili zákonodárci Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, který současný režim podpory odstartoval. V Poslanecké sněmovně pro zákon hlasovali, kromě lidovců a ČSSD také téměř všichni poslanci KSČM. Nevím, jak má tato do očí bijící zlodějna pomoci chudým lidem, když jim drasticky zvedla účty za elektřinu.

Komunisti nás každého za 40 let komunismu okradli o 40 tisíc měsíčně hrubého

Jak jsem na to přišel? Srovnání je jednoduché. Náš soused, Rakousko, měl po válce velmi podobnou výchozí pozici. Na rozdíl od nás měli ale Rakušané demokratický socialismus (to, co v ČR máme teď - stát si bere zhruba polovinu toho, co vyděláme), zatímco my jsme měli reálný socialismus. Náš stát se 40 let lidem snažil ukrást, co jenom šlo. To výrazně poškodilo naší prosperitu a má to za následek to, že Rakušané mají hrubou mzdu okolo 65 tisíc měsíčně a my jenom 25 tisíc. I když mají Rakušané všechno podstatně dražší než my, stejně to znamená, že se jim žije 2x lépe než nám. Stačí jim pracovat polovinu času na to, aby měli stejnou životní uroveň jako my.

Vždycky když se podíváte na výplatní pásku, vzpomeňte si na komunisty a na to, kolik na ní mohlo být, kdyby tady ti zločinci nebyli.

Autor je lídr královéhradecké kandidátky Strany svobodných občanů