Několikaleté neutuchající diskuse o koncentračním (od slova koncentrovat) táboře v Letech začínají být únavné. Navíc nepanuje a nikdy nebude panovat na tento problém jednoznačná shoda napříč celou společností. Nikoli na to, co se v Letech dělo, to myslím nedávno vysvětlil za Akademii věd pan Vojtěch Kyncl. Za prvé uvedl správně název publikace, na kterou se v jednom ze svých vyjádření odvolával předseda SPD Tomio Okamura. Nešlo o titul „Tábor Lety: Fakta a mýty“, ale o titul „Historikové a kauza Lety z roku 1999“. Dále uvedl, že se v předmětné knize nepsalo o tom, že by tábor měl nějaký volný režim a že nebyl oplocen. Rovněž uvedl, že zde zahynuli nevinní lidé včetně dětí. Atd.

Uvádím tento příklad proto, že obsahuje pouze jeden z desítek a možná stovek protichůdných názorů na to, co se v době Protektorátu Čechy a Morava na uvedeném místě ve skutečnosti dělo. Některé názory jsou značně extrémní a rasistické (cikáni si to zasloužili), jiné poněkud vulgární a otřesné (nepomohlo to, protože se cikáni dodnes práce štítí), nebo primitivně vulgarizující (žádný tábor v Letech nebyl), další příklady radši neuvádím. Tragédie je v tom, že za všemi těmito a dalšími podobnými názory jsou na sociálních sítích většinou podepsáni konkrétní lidé. Tedy naši spoluobčané, jakkoli se to nemusí každému líbit. To se týká první fáze diskusí o táboře v Letech.

Druhá fáze nastala, když konečně vláda rozhodla o odkoupení velkovýkrmny prasat, která je na části nebo na celém (to je nepodstatné) pozemku tohoto bývalého tábora provozována. K diskusím již výše uvedeným se přidaly názory další. Kolik a kdo na tomto rozhodnutí vydělal; proč byla potřebná částka tak „přemrštěná“; nebylo by lepší tolik peněz dát potřebnějším; kdo zachraňoval prodávající firmu před krachem atd. I s tímto typem diskusí se svezly ošklivé útoky na jednotlivé politiky, včetně členů vlády.

Pochopitelně, že nelze zařídit, aby o tomto problému uvažovali všichni stejně. Nepomohlo by to ničemu a není to ani žádoucí. Bude to tak ovšem trvat do nekonečna? I v dalších dobách po odstranění vepřína a postavení nějakého památníku? Budeme o tom diskutovat takto ještě třeba za sto let? Odpovědi na tyto otázky jsou složité a některé možné jsou varující.

Asi se s větší částí společnosti shodneme na tom, že každé zlo by mělo být popsáno a vhodným způsobem připomínáno. Již pro uctění památky těch, kteří nedobrovolně zlu podlehli, a také proto, aby ono zlo bylo mementem, varováním. Na ostatních detailech se s většinou společnosti asi neshodneme. Neprožili jsme to, autentičtí svědci nejsou a věčné debaty o tom, že „vláda rozhodla špatně a my víme, kdo za tím stojí“, jsou nesmyslné a zbytečné. Měsíčně se v této zemi promrhá daleko více milionů díky podvodům, špatným rozhodnutím, benevolenci k lichvě i ke korupci a někdy i díky desítkám neuvěřitelně připitomělých zákonů. A moc se o tom nediskutuje, protože taková diskuse vyžaduje znalosti věcí, nikoli strohá vyjádření v tom smyslu, že „soused Pepa neustále krade“.

Leč na jednom bychom se mohli alespoň většinově shodnout. V textu Vojtěcha Kyncla z Akademie věd, na který se odvolávám na počátku tohoto textu, se mimo jiné uvádí: … během šesti let Protektorátu Čechy a Morava existovalo na tomto území přes dva tisíce táborů, věznic, káznic a podobných koncentračních zařízení. V desítkách z nich umíraly tisíce lidí, přičemž na řadu z nich se zapomnělo…

To je neoddiskutovatelná pravda. Takže postavme v Letech památník připomínající nechvalně známý tábor v Letech a současně (u něj a na něm) vhodným způsobem vzpomeňme památky zemřelých během války v dalších podobných táborech a káznicích na území Čech a Moravy. Napišme tam, že onen památník není symbolem pouze jednoho tábora a jeho mrtvých, ale že je symbolem podobných zařízení na našem území a všech jejich obětí. Neboť není v našich silách i možnostech postavit podobné památníky všude, byť by si to mnohé oběti válečné a okupační zvůle zasloužily.

S takovou koncepcí by snad mohli v případném projevu při otevření památníku v této koncepci souhlasit i všichni politici, většina debatérů na sociálních sítích a také všichni místopředsedové Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.