V politice je obecně málo žen, říkají všichni. Přítomnost žen při jednáních je kultivující, říkají druzí. Ženy uvažují lépe a racionálněji, jsou citově vyzrálejší, říkají mnozí. Ženy by měly být více vidět a rozhodovat. To říkají dokonce i některé ženy. Také jsem byl až do včerejška stejného názoru.

Moje žena zásadně nečte noviny. V tom se lišíme. Nesleduje televizi. V tom se shodneme. Nezavádí hovory o politice. Já ano. Ale zajímá ji, jak dopadne ten vzrušující souboj v Praze. Ona je dost euforická. Když si přečetla, kdo všechno vyjednává za jednu ze stran, prohlásila, že duch známého odborníka na totalitní školství, tajemníka UV KSČ Josefa Havlína, se vznáší nad povolebními pražskými vyjednáváními. Naštěstí to řekla jenom mně. Vysvětlil jsem jí, že se nad povolebními pražskými vyjednáváními vznáší daleko silnější a odpudivější duchové a – nikomu to nevadí, ti mladší to ani netuší. Má partnerka vysvětlení vzala a slíbila, že bude mlčet.

Jenže jí to nedalo a večer si mě pozvala na kobereček. Hele, jak to tedy je, chtějí všechny vyjednávací strany pro Prahu dobře?

Jistě, miláčku.

A nemyslí si ty strany, že by některá uměla evidentně dokonaleji řídit Prahu než ta druhá?

V žádném případě, miláčku.

A mohla by nějaká strana zneužít svého postavení, třeba kdyby byl některý její člen správcem financí a mohl by je využívat pro sebe nebo pro svoji stranu? Chtěl by to vůbec?

Nemohl a nechtěl, miláčku. Je úplně jedno, kdo ty finance spravuje, protože všichni chtějí, aby se poctivě množily, což je pro Prahu dobře.

Takže všichni chtějí pro Prahu jen dobře. A není důležité, jestli to dobře zajistí Honza z ODS, Jeník z ČSSD nebo Janek z TOP 09?

A tady jsem si naběhl. Samozřejmě miláčku, jde jen o to, aby ty strany mohly rozhodovat svobodně a aby se dvě nemohly spiknout proti té jedné.

Ale vždyť jsi říkal, že všechny strany chtějí dobře, proč by se měly dvě spiknout proti té jedné?

Ale ne, miláčku. To byla jenom taková jakoby hypotéza. To se pochopitelně nestane.

Tak mi řekni, proč tady v té agenturní zprávě čtu, že obě strany, které uzavřely v Praze koalici, si rozdělily silové resorty k oboustranné spokojenosti. ODS má finance, socialisté například dopravu a tak dále. Nespikly se tedy proti té třetí? A co to je silový resort, lásko?

Ony se již dohodly? Vidíš, to je právě demokracie. Dvě strany se dohodly. A silový resort, to je takový žargon, miláčku.

Dobře. Dohodly se na úkor té třetí. To chápu. A k těm resortům. Já tomu rozumím tak, že silový resort je víc než nesilový? Tedy resort financí je víc než resort kultury?

Tak to nemůžeš chápat, holčičko. Řekněme, že resort financí nebo resort dopravy

jsou těžší, složitější a o hodně odpovědnější než resort kultury. Tak to asi je.

Tak proč se o ty silové resorty ty strany tak derou? Není lehčí dělat ty nesilové?

Vidíš miláčku, teď jsi klepla hřebík na hlavičku. Obě tyto strany jsou schopny perfektně vyvést Prahu z marasmu. A každá z nich touží, aby na ni připadl ten nejtěžší a nejzodpovědnější úkol. Proto se tak přou o ty silové resorty.

Poslední slova jsem snad již hlasitě deklamoval. Sám jsem jim zřejmě v tu chvíli uvěřil.

Žena stála a mlčela. Všiml jsem si, že se jí na červených, ještě vzrušených tvářích z debaty, objevila pravá, nefalšovaná slza obrovského dojetí. A druhá, třetí.

Také mě to dojalo. A zároveň jsem si uvědomil, jak strašně málo bude u nás žen v politice i v příštích desetiletích. Jsou neuvěřitelně naivní a moc nám věří. Jsou jako voliči.