Nedělejme z covidových demonstrantů hříšného kozla. Ale co když si o to sami říkají?

Jestli se u nás na něčem shodne většina, tak na tom, že 17. listopad ztělesňuje boj za svobodu. Možná méně lidí se shodne na tom, že k němu patří i starost o práva a svobody za pandemie a karantén. Ale šermovat 17. listopadu hesly „komunistickou totalitu nahradila totalita covidová“? To už vypovídá o čemsi specifickém.

Po dvou letech jsme si užili 17. listopad. Mnozí si připomněli demonstraci, kterou ztloukla komunistická policie (1989). Jiní i studenty popravené i odvlečené gestapem (1939). Loni to nešlo právě kvůli karanténě. Letos jako by si to lidé chtěli vynahradit.

Že se v den spjatý se svobodou demonstruje za leccos, je normální. Normální je i to, že do „lecčeho“ patří i téma covidu a karantén. Je aktuální a důležité. Ústavní právníci (například Kysela či Wintr) připomínají, že omezení pohybu lze nařídit jen podle zákona. Před růstem napětí ve společnosti varuje i jihočeský hejtman Kuba, profesí lékař a muž, který se činil při výstavbě očkovacích center. Leč zvláštně to vzali nekonformisté demonstrující v Praze na Staroměstském náměstí. A také stát i samospráva tím, jak se k tomu staví.

Úřady nezakročí a prý je to totalita

Pro osvěžení pár bodů z médií, zejména webu iDnes.

Předsedkyně Trikolóry Zuzana Zahradníková Majerová řekla, že demonstrace jí připomíná rok 1989. „Jen komunistickou totalitu nahradila totalita covidová,“ uvedla. „Pojďme se nebát!“ vyzvala. Předseda hnutí Chcípl PES Jakub Olbert, majitel restaurace Šeberák, účastníky demonstrace přivítal: „Je úžasné vidět plný Staromák lidí, kteří nemají roušky a nebojí se.“

Policisté opakovaně vyzývali účastníky, aby dodržovali platná protiepidemická opatření. Rozpustit shromáždění bylo v kompetenci pracovníka magistrátu, který byl na místě. Jak ale uvedla policie na svém Twitteru: „V tomto konkrétním případě tento pracovník neshledal důvod k rozpuštění shromáždění.“ Pražský primátor Hřib dodal: „Dle sdělení úředníků zákon neumožňuje rozpustit shromáždění kvůli nedodržování vládních covid opatření. Šlo by to rozpustit, kdyby tam třeba začali hajlovat nebo kdyby se dopouštěli násilí.“

Co si má o tom pomyslet člověk, který ctí pravidla, je zastáncem očkování, ale z covidových nekonformistů jako takových nedělá zločince? Člověk, který se snaží chápat lidi neužívající jen brýle hygieny a sterility? Člověk, jako je třeba komentátorka listu Die Welt? „Nikdy bych se nenadála, že můj stát dokáže být tak nemilosrdný,“ napsala Kristina Schröderová. „Všichni mluví o zostřených opatřeních. Ale utrpení, jež přinesou, skoro nikomu nevadí: děti propasou neopakovatelné okamžiky, senioři umírají v osamění. ‚Je holt pandemie,‘ řeknou ti přísní.“

Takový pohled zdůrazňuje empatii a autor těchto řádek s ním souzní. A byť ho občas rozčílí právníci plošně torpédující protiepidemické kroky (jako by podle hesla Fiat iustitia, et pereat mundus, Budiž spravedlnost, i kdyby měl zhynout svět), souzní s těmi, kteří volají po souladu s ústavou a trvají na tom, že omezit svobody lze jen podle zákona – ať už o nouzovém stavu, či protipandemického.

Ale i takový člověk si při pohledu na činy a slova ze Staroměstského náměstí pomyslí asi toto. Neskutečné. Uspořádají demonstraci a kašlou na protiepidemická pravidla. Úřady to nechají proběhnout, aniž by zasáhly, a oni ještě mají tu drzost se připodobňovat k demonstraci, kterou brutálně zmlátila komunistická policie. Že prý covidová totalita nahradila tu komunistickou. To je fakt chucpe.

Jurodiví a ti ostatní

Na první pohled to může působit, že jde o hrstku jurodivých. Jako když média v Německu vyfotí na covidové demonstraci pár holohlavců a pak tu akci onálepkují jako extremistickou (nedodají, že víc než holohlavci byly v reálu vidět duhové vlajky LGBT). Je věru těžké říci, v jak velké části společnosti tyto postoje rezonují. Vládní kroky typu rakouského lockdownu pro neočkované je posilují. Ostatně právě před tím varoval jihočeský hejtman Kuba.

Názor jako takový covidovým nekonformistům nikdo brát nemůže. Ale až se budete ptát, proč právě u nás sílí šíření nákazy násobně více než v Německu (proporčně k počtu obyvatel), část odpovědi najdete v tom, co a jak se dělo ve středu na Staroměstském náměstí.

Za prvé v tom, co tito lidé říkají a jak se chovají. I v tom, jak úspěšně se dokážou viktimizovat, stavět se do role oběti. Podobně jako si v USA nárokovali roli oběti lidé z BLM, kteří rabovali domy, si nárokují status oběti i mnozí anticovidáři porušující pravidla.

Za druhé v tom, s jakou bezmocí a odevzdaností se k tomu staví přítomní policisté, hygienici, magistrátní úředníci i primátor Hřib.

Zde opravdu nikomu nic nehrozí, až na šíření nákazy. Zde policie nepoužije vodní děla jako ta dánská (že by tam byla totalita?), jak informuje BBC. Vyzývá-li někdo „Pojďme se nebát!“, lze mu odpovědět snadno: nebát se v těchto poměrech je dost laciné.

LN, 19.11.2021