V diskusi k úvodníku 8.12. pohoršil se jistý Lumír, že ubohým členkám strany bráněno je i v tak nevinných postech, jakým je třeba ředitelka mateřské školy. Mé zkušenosti však praví něco zcela jiného.

Když bouchnul Černobyl, byly mé starší dceři 4 roky, leč v inkriminované době měla angínu a do školky šla až 14 dní "poté". Jak známo, ÚV KSČ tenkrát pravilo, že se vlastně vůbec nic neděje, takže děti ve školkách dál pily "zdravé mléko" - do mrtě odstředěnou, bílou vodu kontaminovanou stronciem, navíc zhusta "ochucenou" kysličníkem, aby se odbarvilo fialové mléko od krav se zánětem vemene.

Takže, když šlo robě do školky, přísně jsem jí zakázala cokoli takového pít.. A ve školce nastal tanec, protože, když to odmítla moje dcera, ozvaly se i ostatní děti. Až na moji dceru se všechny ostatní děti podařilo učitelkám přinutit tu srágoru vypít. A já musela druhý den do školky.

Usilovně jsem přemýšlela, jak čelit partajním sviním, které stály před ÚV v haptáku, věděly o co jde a druhý den s klidem doslova trávily děti.

Měla jsem štěstí. Průšvih se zamořením byl tak velký, že už ho nešlo utajit, a tak v Rudém právu vyšlo usnesení ÚV, že nějaké to stroncium přece jen spadlo a že tedy to mléko… ehm… je přeci jen kontaminováno! Zakoupila jsem v trafice jeden výtisk a když na mě soudružka ředitelka vřeštěla, že rozvracím republiku, školku a přilehlé okolí, omlátila jsem jí "Ruďasa" o nos. Upozornila jsem ji, že jako instituce zřízená MŠ jsou povinni řídit se usnesením ÚV KSČ, což ona hrubě zanedbala.

Soudružka ředitelka se šla přebalit a já odkráčela domů s divnými pocity kolem žaludku.

Ano, na tu drobnou denní prostituci jsme už nějak zapomněli!

P.S. Protože ÚV KSČ nevydalo nařízení, že by snad děti ve školkách to mléko se stronciem neměly pít, pily ho, kromě mé dcery, všechny děti "vesele" dál!