Pátek 8. listopadu 2024, svátek má Bohumír
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

SPOLEČNOST: Kdo vlastně vyhrál studenou válku?

Miloslav Zima
diskuse (31)
Tak, jako po druhé světové válce se i po studené válce vnucuje otázka po skutečném vítězi. Zatímco tehdy tuto otázku kladli pokoutně převážně privilegovaní soudruzi po návštěvě NSR, a jejich motivací byla jednoznačně závist až pohoršení, mají dnes důvody zabývat se odpovídající otázkou především přemýšlivější zvoníci klíči sametové revoluce.

Jelikož studenou válku vedly hlavně zpravodajské služby, bylo by logické očekávat směrodatné a fundované posouzení jejích výsledků právě z těchto kruhů. Není to ale tak jednoduché a jednoznačné, jak by si člověk představoval. Mezi agenty v nažehlené proužce, tedy agenty managery bojujícími pozlacenými propisovačkami za psacími stoly ve slavnostně dekorovaných kancelářích, kteří se v době pádu Berlínské zdi právě zabývali reorganisacemi a aplikací moderních managerských metod ve zpravodajství a kteří se tudíž dozvěděli o pádu železné opony z novin, je mínění jednoznačné: Jsou přesvědčeni o vlastním vítězství dosaženém pouze zásluhou nepostradatelného vlastního přínosu.

Jinak to vypadá u takového agenta, který se podílel na krádeži sovětského rozpoznávacího zařízení „přítel - nepřítel“, na vypátrání konstrukce sovětských atomových hlavic, který naverboval vysokého sovětského činitele atd. Ten dochází k závěru: prohráli jsme na celé čáře.

Jelikož se studená válka v Česku nerozhodovala, necháme stranou české ubohé tanečky kolem horké kaše a vyložené mlžení až lhaní o sametovém Listopadu, a pokusíme se podívat na relevantnější a možná i odkrytější scény. Když v roce 1980 navštívila Východní Berlin kubánská vláda, zasedalo se a pilo jako obvykle na vítězství socialismu všude možně a na smrt imperialismu především v USA a potom došlo k rozhovoru mezi čtyřma očima Fidel – Erich. Přítomen byl ještě kubánský tlumočník, pozdější defektor, který „nevěřil vlastním uším“, když Honecker na rovinu prohlásil, že je jasné, že socialismus nad kapitalismem zvítězit nemůže, že jde o to vydržet co nejdéle a připravit přechod. To tedy znamená, že existovala mezi komunisty privilegovaná vrstva funkcionářů, kteří se vlastně podíleli na zradě marxismu a kteří věděli, o co jde, a že měli soudruzi nejméně 10 let času vytipovat vhodné lidi, připravit je do správných posic, navodit atmosféru, vše zorganisovat.

Přitom nešlo jenom o to zbavit se centrální odpovědnosti za ekonomiku, připravit vlastní lidi na nové poměry, dát jim startovací výhody a existenční zajištění (ať již finančního rázu, např. peníze rozdělené Stasi důstojníkům na zakládání bezpečnostních agentur po převratu, nebo rychlé vytváření „právníků“ ze zaměstnanců Stasi kolektivními disertacemi, uklidit peníze do bezpečného zahraničí,... ), nebo otevřít zmíněným kádrům přístup k západním technologiím, trhům a způsobu života, ale také o to vypořádat se s „nepoučitelnými“, s „idealisty“, což je patrně nejčernější kapitola nomenklaturních převratů, zahladit stopy, ničit a preparovat dokumenty.

Vlastní provedení převratů nese sice jistá národní specifika, ale společné čekistické dílo se nezapře. A to ani v takovém Rumunsku, které jako ČSSR stálo poněkud opodál, „na chvostu dějin“, a proto bylo v těchto zemích nutno převratům důkladněji pomoci. Tamní versi zavražděného studenta představují zprávy o padesáti mrtvých dětech z Timisoara, o buldozery zlikvidovaných vesnicích, o mrtvolách mučených... až po 80 000 obětí revoluce. Uvedené smyšlenky akceptovala nadšeně západní media a disidenti a připojili se i všichni západní politici, až po dánskou královnu, která conducatora trefila odebráním rytířského titulu „Riddere af Elefantordenen“. V této situaci dostal německý novinář D. Lindau, který m.j. doložil, že se jedná u shora uvedených zpráv o fantasie, nabídku k interview s Ceauseskem. Nabízející agent řekl: „Můžete se ptát, co chcete, a vysílat, co chcete.“ Novinář odpověděl: „Co chcete? – on se dozví, co vysíláme.“ Agent Securitate odpověděl: „Nedozví.“ Při rozhovoru vedeném několik týdnů před conducatorovým zabitím se svým okolím totálně desinformovaný Ceausescu zeptal, proč se k němu Západ náhle staví zády. V tom okamžiku ho gorily jednoduše přerušily a odvedly. O něco později, když došlo chybou místní milice v Sibiu a Timisoara k přestřelkám a conducator vyzval k boji, vydal šéf Securitate, Ceauseskem předtím propuštěný a opět povolaný generál Vlad povel „nestřílet“ a „Balkánský samet, Tiriacova demokracie“ se rozjela.

Pod dojmem očekávaného tlaku ze Západu by se mohlo zdát, že nejtěžší posici během transformace měla Stasi. Je jistě pravdou, že se podařilo strukturu režimu v DDR nejvíce odkrýt, ale to neznamená, že by kdokoliv volal kádry Stasi a nomenklaturu k odpovědnosti. Ohrožení pro ně trvalo pouze krátce, když po svobodných volbách v DDR proběhl krátký pokus o vyrovnání se s minulostí. Veličiny jako Schalck-Golodkowski ale opět zvládly situaci a utekly před zatčením z DDR do Západního Německa, kde byly přijaty s otevřenou náručí. A Smlouvu o sloučení již vyjednávali „správní lidé“, představitelé obou nejsilnějších stran byli nastrčeni od Stasi a věděli, co je potřeba proti západním prosťáčkům a naivkům prosadit.

Tak se stalo, nejenom že dnes DDR kádry dostávají vysoké renty, že jim to vyšlo, (držením DDR nad vodou zvyšovali vlastní zaopatření v BRD), že jsou to oni, kdo ze sjednocení profitují a ne persekuovaní disidenti, neodškodnění, mnohdy odkázaní na sociální úřad, ale dokonce se stává i to, že se bývalý disident může u soudu setkat s právníkem, který ho u Stasi vyšetřoval a který eventuálně vpadne do staré role a pokusí se žalujícího hrubým jednáním zastrašit. Zatímco jde na zaopatření nomenklatury DDR a jejích privilegií více než čtvrtina Solidárního paktu Ost, na odškodnění za věznění v DDR „nejsou peníze“. Západní pojetí spravedlnosti je výstižně dokumentováno výrokem resignujícího konservativního poslance: „Byla to prostě velká chyba, zasazovat se v DDR za demokracii a lidská práva.“

Ale ani s dosaženým se nomenklatura nespokojila, organisuje se, soudruzi zakládají spolky a přecházejí do ofenzivy. Presentují přitom socialismus jako „čestný pokus o vybudování lepší společnosti, který se zásluhou imperialismu nepodařil“, na heslo sametových disidentů „Nebudeme s nimi zacházet jako oni s námi“ již dávno kašlou, dnes už dokáží i zformovat protest proti tomu, když jsou vězňové komunistického žaláře označováni za oběti.

Soudruzi nemusí mít žádné obavy, že by někdo přišel se spravedlností, ani takové případy jako vraždy, údajné sebevraždy a únosy se nebudou vyšetřovat. Ani případ vícero disidentů, kteří jako spisovatel Jürgen Fuchs zemřeli na leukemii, se vyšetřovat nebude, a to ani potom, co J. Fuchs před smrtí našel ve svém od Stasi pročesaném svazku příkazy jej „markieren“, tedy označkovat, poznamenat, což si vyložil jako nařízení k radioaktivnímu ozáření.

Jak to vypadá, když se spojí kádry bývalé DDR se západními managery, je možno pozorovat na oázách, ve kterých DDR přetrvává. Jako příklad může posloužit v literatuře rozpracované město Plauen, kde se vytvořila mafiózní struktura ovládající život ve městě včetně justice a pořádkových orgánů. Zajímavá na tom je presentace moci Stasi. Nejsou to pouze vagabundující svazky Stasi a oficíři Stasi ve funkcích, ale i lidé, kteří by mohli klidně jednat suverénně podle demokratických principů, kteří ale raději ustoupí, když se jim pohrozí, že na ně vytáhnou svazek Stasi. Pro dokreslení, jde o město, ve kterém šéf kriminální policie považoval za samozřejmé, že nemusí v nevěstinci platit, a na otázky novinářů k majetkovým vztahům lokálních prominentů bylo otevřeně vyhrožováno rozbitím úst.

Západní Němec si při takových poměrech klade otázku, jak je to možné. Odpověď nabídnutá solidní literaturou je překvapivá: Jedná se o území hraničící s Českem, až do sjednocení to byla všestranně zaostalá oblast, poslušní, zastrašení lidé, vzájemně provázaní nejrůznějšími vazbami, se strachem před úřední autoritou, zabednění podivíni odříznutí od světa. Vysvětlení ohledně poukazu na Česko mi nepřipadá zcela korektní, ale když člověk tu českou scénu sleduje.

14.11.07

Lika
8. 11. 2024

Jsou novinky, podívejte se na hady.

Zdeněk Joukl
8. 11. 2024

Pokud národ nechce vymřít, měl by podporovat ty, kteří děti mají ( alespoň 2,1 dítěte na jeden pár).

Aston Ondřej Neff
8. 11. 2024

Organizace přisáknuté na stát si vymýšlejí fígle, jak se napakovat.

Ivo Fencl
8. 11. 2024

Tak nám vyšla nová kniha o Ladislavu Klímovi (1878-1928) - a vlastně teprve první.

Robert Troška
8. 11. 2024

Nejen ekonomika, ale také otevřené hranice a kulturní války rozhodly o volbě Trumpa.

Aston Ondřej Neff
6. 11. 2024

Podle předběžných informací Donald Trump přesvědčivě poráží Kamalu Harrisovou.

Aston Ondřej Neff
8. 11. 2024

Organizace přisáknuté na stát si vymýšlejí fígle, jak se napakovat.

Aston Ondřej Neff
5. 11. 2024

Třeba se jednou bude psát o veverce Buráčkovi, že rozhodla volby 2024, jisté to není.

Aston Ondřej Neff
7. 11. 2024

Ve středu odpoledne se svíjel Jozef Síkela na takzvané grilovačce Evropského parlamentu.

Tomáš Guttmann
7. 11. 2024

Trump kormidluje Západ v době progresivismu, podoben Churchillovi v době nacismu.

Lidovky.cz
8. 11. 2024

V Rijádu začala vyřazovací fáze tenisového Turnaje mistryň. Barbora Krejčíková v prvním semifinále...

klak Klára Karchňáková
8. 11. 2024

Umí recitovat poezii, vést rozhovory s vědci i malovat. Nyní se ultrarealistický robot jménem Ai-Da...

Marek Hudema
8. 11. 2024

Proč zvítězil v amerických volbách Donald Trump? Velkou roli v tom hrál stav ekonomiky a pocit...

Lidovky.cz, ČTK
8. 11. 2024

Irský premiér Simon Harris v pátek zahájil předvolební kampaň. Oznámil, že požádá prezidenta o...

Robert Schuster
8. 11. 2024

Kdo hovoří s Davidem Stecherem, často od něj uslyší větu, že Pražský literární dům autorů německého...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz