Od té doby, co se z Československé socialistické republiky stala Česká republika, se mnohé změnilo. Přesto je stále mnoho lidí toho názoru, že způsoby rozhodování státní byrokracie se nijak významně nezměnily. Byly doby, kdy vybírání úplatků bylo vedoucím státních podniků a komunistickým byrokratům denním chlebem. Dnes, zdá se, mají firmy, které se ucházejí o státní zakázky, pocit, že se tyto praktiky stále uplatňují. Příkladem za vše je firma SKANSKA, která veřejně prohlašuje, že se snaží bránit vlastním manažerům v poskytování úplatků. Není náhodou, že tato švédská společnost vede podobnou kampaň nejenom v ČR, ale také v Litvě, Lotyšsku a v jiných nám podobných post-transformačních ekonomikách.

Transformace české ekonomiky ukázala, že tržní hospodářství nemůže fungovat bez pravidel a jejich vymáhání. To již zmiňovali všichni její kritici. Na druhou stranu nelze provést transformaci s pevně vymáhanými pravidly, aniž by ta stará byla zrušena. Je proto pochopitelné, že nastavení nových pravidel a jejich vymáhání chvíli trvá a nese s sebou riziko tržního hospodářství „bez pravidel“. Je proto také pochopitelné, že čím dříve jsou stará pravidla a jejich vymáhání zrušena, tím dříve mohou vzniknout nová, dobře vymáhaná pravidla. Problémem České republiky ale bohužel zůstává fakt, že se tak stále ještě nestalo a že stará pravidla a způsob jejich vymáhání přetrvává. Kdyby tomu tak nebylo, neměly by nadnárodní společnosti žádající o státní zakázky důvod zakazovat vlastním manažerům poskytovat úplatky. Jinými slovy, neměly by nadnárodní společnosti důvod bránit se nátlaku státních úředníků, kteří úplatky vyžadují.

Když se podíváme na poslední vývoj korupce z pohledu měření nejznámějšího indexu vnímání korupce poskytovaného Transparency International, CPI, zjistíme, že vnímání korupce v České republice se za dobu transformace a také těsně po ní výrazně nezměnilo. I když Česká republika prodělala období krize a výrazné prosperity, korupce státních úředníků je v podstatě vnímána stále stejně negativně. I přes drobné zlepšení nezaznamenáváme pokrok, pokud provedeme srovnání s jinými standardními ekonomickými ukazateli jako např. HDP. Samozřejmě, vnímání korupce není spolehlivým nástrojem měření úrovně korupce ve společnosti. Je dáno předpojatými názory respondentů, které jsou agregované na jednu škálu. Předpojaté názory respondentů se pak mohou odvíjet od sympatií vládě, obzvlášť pokud se jedná o analýzu zahraničních ratingových agentur, které nemají zkušenost s českým zdravotním systémem, policií atd. Na druhou stranu prakticky neexistuje jiné měření korupce, které by s větší přesností umožnilo mezinárodní srovnání v časové řadě od roku 1995.

A proto je velmi frustrující, když se díváme na to, jakým způsobem se soukromý sektor přizpůsobuje rozsáhlé systémové změně, jakou je transformace, a jak málo v tomto ohledu dokáže udělat vláda. Na druhou stranu je povzbuzující, když soukromý sektor žádá neziskové organizace o pomoc ve vzdělávání vlastních manažerů o tom, jak škodlivé mohou být pro společnost netransparentní pakty s vládou. Je to ale smutný důkaz toho, že vláda sama o sobě není schopna transformace, pokud si to firmy a domácnosti dostatečně nepřejí. Nenechme tedy vlády, aby nás nutily ke korupci, nenechme se korumpovat, a co je nejdůležitější, nevěřme vládám, že jsou schopné vlastní transformace. Zabráníme tomu, aby nám vláda znovu vnucovala starý systém pravidel a jejich vymáhání, který byl podřízen vybírání úplatků.

Centrum pro studium konkurence, Lliberální institut