Putinova pátá kolona. Agenti Kremlu, řízení ambasádou. I to se o sobě občas doslechnou nebo přečtou na sociálních sítích příslušníci ruské menšiny v České republice. Ve skutečnosti jsou do značné míry jednou z prvních obětí hybridní války v konfrontaci Ruska se Západem.

“Občas se přistihnu, že se snažím na ulici rusky nemluvit”. “Přestal jsem se s jinými Rusy stýkat, vždycky se pohádáme o politice”. “Klient zrušil koupi domu, když zjistil, že město prozradilo, že je Rus. Nechtěl se vůbec dostat do řečí”. I tohle jsem slyšel, když jsem připravoval pro noviny reportáž o ruské diaspoře.

Překvapilo mne, jak málo o ruské menšině vůbec víme. Ministerstvo vnitra nás sice informuje, že ke konci letošního února mělo v České republice dlouhodobý pobyt 35 tisíc 60 občanů Ruské federace, kdo jsou, ale nevíme. Neví to ani třeba šéfredaktorka týdeníku Pražskij expres Irina Šulc. “Mně to přijde jako skupina trhovců, lidi, kteří měli nějaký malý byznys v Rusku,” říká s úsměvem. Nic nevíme mimo jiné kvůli tomu, že velká většina příslušníků diaspory se svým krajanům vyhýbá. Slyšel jsem o lidech, kteří si vzali česká jména nebo o jednom, který se přejmenoval na Justina Díaze, aby později zjistil, že se tak jmenuje jeden pornoherec.

Opačný extrém zase představují lidé, kteří nakupují v ruských obchodech, sledují jen ruskou televizi a stýkají se také jen s krajany. “Jedna moje známá z téhle skupiny říká, že v Česku se jí všechno líbí, akorát ti Češi tady překážejí,” směje se jeden můj známý. Naprostá většina Rusů ale žije svým životem a je v té či oné míře integrovaná do české společnosti.

Kde se tedy vzalo to přesvědčení o páté koloně, zejména internetové projekty jako by se předháněly v sestavování seznamů podezřelých webových stránek a údajně prokremelských spolků. Velvyslanectví je obviňováno z financování krajanských spolků a řízení jejich činnosti. Ano je pravda, že velvyslanectví založilo Koordinační radu krajanských spolků, stejně jako jinde ve světě.

“My jsme chtěli, aby to koordinovalo práci různých spolků a bylo nástrojem lidové diplomacie. Začínali jsme tak v Pobaltí. Skončilo to jako byrokratický projekt, kde je celá činnost důležitá jen pro výkaz ministerstvu zahraničí,” řekla mi spoluautorka projektu Taťjána Poloskovová, která nyní pracuje v prokremelské tiskové agentuře Regnum.

Zklamaní jsou i čeští aktivisté. “K ničemu to není, lidé se tam jenom hádají,” říká Irina Šulc. Neoficiálně přiznávají, že naděje, že by od velvyslanectví mohli získávat nějaké peníze na činnost, se nenaplnily a jediným hmotným výsledkem Koordinační rady je kniha Rusové v Česku, do které si členové rady sami napsali vlastní profily. Zmíněné spory ale měly politické pozadí. Jeden z největších spolků, Ruská tradice, se dostal do ostrého sporu s ruským velvyslancem ohledně knihy o bělogvardějské emigraci v Československu. Zástupci Ruské tradice tvrdí, že ambasáda chtěla změnit ideové hodnocení knihy a když to odmítli, pokusilo se velvyslanectví o výměnu vedení spolku.

To mělo dopady i na jiné, třeba na mírně bizarní spolek Všekozácké vojsko v českých zemích. “Jejich činnost na území ČR je škodlivá, neboť vytváří předpoklady formování páté kolony Ruska. Organizace, které se nacházejí pod finančním a ideologickým vlivem současné ruské administrativy, vědomě nebo ne, plní hlavní mocenské cíle Ruska ve směru narušování integračních procesů uvnitř EU, vytváření falešných představ o jiných než demokratických hodnotách,“ psalo se tehdy ve zprávě, předložené radě vlády pro národnostní menšiny.

Problém je, že zprávu psal Igor Zolotarev ze sdružení Ruská tradice, jejichž spor s ruským velvyslanectvím tou dobou dosahoval vrcholu. “Bylo to trochu nadsazené,” říká dnes Alexej Kelin na dotaz, jaké bezpečnostní riziko představuje organizace se zhruba třicítkou členů z velké části v důchodovém věku.

Jak je tomu i v případě českých proruských aktivistů z nejrůznějších Přátel Ruska nebo Skutečných přátel Ruska (neplést, tato dvě sdružení spolu nemluví), jde vlastně jen o hlasitou menšinu, bez významnějšího dopadu.

Naprostou většinu Rusů v Česku myšlenka podpory Putinovy politiky přijde jako z jiné planety. “Já se sem přece nepřestěhovala, abych sem přivedla Putina. To jsem mohla zůstat v Rusku,” říká Irina Šulc.