Otázka, kdo platí demonstranty, kteří se sešli minulou neděli na Letné a již dříve na Václavském náměstí, se vynořuje v komentářích stále znovu. Není to něco specificky českého, tento pseudoargument se vyskytuje takřka při každé příležitosti, když v národě či státu dochází ke značné polarizaci, ať už je to Venezuela, brexit, boje na východní Ukrajině, různé neziskovky nebo boje v jižním Súdánu. A samozřejmě v Čechách dnes Miliony chvilek pro demokracii.

Argument je to vesměs ničemný. Samozřejmě každá věc něco stojí a někdo ji zaplatit musel, musí nebo bude muset. Jinými slovy, někdo to skutečně platí. Naskýtá se otázka: No a co?

Proč tento argument zaznívá tak často? Protože vrhá stín podezření na akci, které se účastní ten, který ji platí. Je to docela levné hození bláta na toho, kdo nám není sympatický.

Osobní zkušenost

Nejprve uvedu vlastní zkušenost. Když jsme v rámci projektu Generace 21 pomohli přemístit z Iráku několik desítek křesťanů, naši odpůrci nám vyčítali, že to financujeme „z peněz daňových poplatníků“, ačkoli my jsme od státu žádné peníze nechtěli a také nedostali. Letenky a pobyt zde jsme platili financovali z dobrovolných sbírek; částečně nám pomohla jedna britská organizace pomáhající pronásledovaným křesťanům, ale ta je rovněž financována z dobrovolných příspěvků a nikoli státem. Kromě nepravdivé výtky, že „utrácíme peníze daňových poplatníků“, se vesele šířily i fámy, že jsme se na tom nějak osobně obohatili. Slyšel jsem v rozhlase jednu političku, pravda, nepříliš úspěšnou, říci „já jsme slyšela, že každý z těch Iráčanů musel zaplatit…“ a následovala nějaká horentní suma, kterou už si nepamatuji. Zaujala mě formulace té dámy: „Já jsem slyšela…“ Ten její výrok byl jako pomluva nenapadnutelný, protože ona netvrdila, že ti Iráčané něco platili, ona to jenom „slyšela“. Nu, já jsem to slyšel taky, ale pravda to nebyla.

Nemělo ani cenu tyto lži vyvracet. Každý z nás, kdo se na tom projektu podílel, do toho vložil značné vlastní prostředky. Dělali jsme to z přesvědčení, ne pro peníze. Ale lidé, kteří nám nepřáli, potřebovali zpochybnit naše motivy. A to se jim u značné části populace podařilo.

Neuvádím to z nějaké sebelítosti. Uvádím to pouze jako doklad, že toto hození bláta je skutečně do určité míry účinné. Ostatně, kdyby nebylo, lidé by tento pseudoargument nepoužívali. Současně bychom ale neměli přehlížet, že tento pseudoargument značně otravuje atmosféru a odvádí pozornost od podstaty věci.

Dalším důvodem, proč jde o argument ničemný, je ten, že kdo jej používá, se tímto způsobem vyhýbá skutečnému zjišťování, proč lidé to či ono dělají. „Dělají to pro peníze, to je jasné.“ To znamená, jsou to bezcharakterní lidé a jejich tužbám či argumentům nemusíme naslouchat. O ty přece vůbec nejde – jde o ty peníze.

Za peníze si nekoupíte vše

Ošidnost tohoto argumentu je ale v tom, že za peníze se sice dá dosáhnout ledasčeho, ale zdaleka ne všeho. Vztaženo na demonstraci na Letné, i kdyby organizátoři měli k dispozici třikrát tolik peněz, než měli, nedostali by na Letnou patrně ani o deset procent lidí více, než jich tam dostali. Lidé tam totiž šli z přesvědčení, ne proto, že jim někdo zaplatil. Jistě můžete koupit nějaké hlasy v komunálních volbách, jistě si můžete zaplatit nějakou klaku nebo svézt pár autobusy několik desítek či stovek lidí, ale nemůžete lidi přimět, aby přišli na tak velkou demonstraci, pokud by neměli jiný (a hodně silný) motiv.

Obávám se, že kritici někdy ani nechtějí pochopit, jaké mají lidé motivy. Argument „někdo to zaplatil“ je projevem duševní lenosti. Nicméně nebudu tajit, že tato námitka platí i obráceně. Nezdá se mi, že by se Babišovi odpůrci nějak příliš snažili porozumět, proč tolik lidí Babiše volí. Polarizace společnosti se pak může nebezpečně prohlubovat. Je mi jasné, že některé názory prostě smířit nelze. Přesto si nejvíc vážím těch lidí, kteří se snaží druhé straně porozumět. Abychom ale vůbec pochopili názory „jinověrců“, tedy opačné strany, je dobré přemýšlet o jejich námitkách vyslovených i nevyslovených. Rozhodně ale příliš nepomáhá, pokud ještě před začátkem dialogu zastánce opačných názorů co nejvíc pozurážíme. Pak se toho dovíme opravdu málo.

Závěrem: Pokud vás někdo falešně obviní, že se o něco snažíte, „protože vás někdo platí“, zkuste se hned z kraje neurazit. Jak říká Jordan Peterson, i váš nepřítel ví něco, co vy nevíte. A možná je to důležité. I pro vás.

Když jsem byl mladší, používal jsem také někdy tvrdá slova a podpásové argumenty. Většinou mi lidé opláceli stejnou mincí. Ale občas se mnou někdo vážně promluvil. Nepřistupoval na mé názory, ale jednal se mnou s úctou, kterou jsem mu já neprokazoval. Postupně jsem zjistil, že lidé, kteří dokážou takto reagovat, jsou velice zajímaví. A pokud mě někdo přesvědčil, že se mýlím, byli to právě lidé tohoto typu.

Mám obavy, že naše doba v tomto ohledu hrubne. O to víc si vážím takových vzácných lidí, když na ně i dnes občas narazím.