Posledních parlamentních voleb v roce 2002 se mělo účastnit přes 8,2 milionu lidí, ale k urnám se dostavilo jenom necelých 4,8 milionu, to je 58% oprávněných voličů. Protože statistika nepočítá s tím „zbytkem“ 42% lidí, kteří u voleb chyběli, získala vítězná ČSSD mandáty za 30,2% hlasů, druhá ODS za 24,47% hlasů, třetí KSČM za 18,51% a koalice KDU-ČSL a US-DEU za 14,27% hlasů. K tomu tyto strany pro sebe vytěžily ještě další křesla za 12,55% hlasů dvaadvaceti malých stran, které propadly, když nepřekročily povinnou 5% hranici.

Je nasnadě, že přímou a ve volbách jednoznačně vyjádřenou podporu mají tyto silné strany tudíž ve skutečnosti mnohem nižší. U vítězné ČSSD to dělá 17,52%, což je ve srovnání se ziskem „strany nevoličů“ - 42% - podstatně méně.

Zahrajme si, přesněji: kápněme božskou. Ve Sněmovně by mělo zůstat celkem 98 křesel prázdných (84 za nevoliče a 14 za „propadlíky“). Na čtyři nejsilnější politické strany by tak zbyla 102 křesla: ČSSD by jich měla 35, ODS 28, KSČM 22 a koalice KDU-US jenom 17.

Ukazuje se, že v daném volebním systému významně rozhoduje o výsledku našich voleb procento nevoličů a počet „ministran“, které pětiprocentní laťku nezdolají. Ukazuje se, že každý NEvolič výrazně přihrává další poslanecká křesla stranám, kterým „nemůže přijít na jméno“. Snad proto vedou tyto strany zápas o volební účast mdle a bez chuti, protože při silném voličském jádru jim další křesla padají do náruče sama i při mizivé volební účasti.

Zůstává otázka, jakou legitimitu mají za této situace komory našeho parlamentu, také zastupitelstva krajů, obcí a měst, když volební účast se v nich mnohde pohybuje mezi 10 až 35%. Jak oprávněná jsou „široká ramena“ mnohých starostů, primátorů, hejtmanů i zákonodárců při tak slabé volební účasti? Hrozí, že se v blízké budoucnosti počet voličů u uren vyrovná s počtem kandidátů plus dospělých členů jejich rodin. Bude to potom ještě demokracie = vláda lidu, systém institucí dělby a delegace moci?