Plošná diskriminace romských školáků neexistuje

Multikulturalismus je státem institucionalizované násilí na občanech. Až stát přestane skrze zvolené zástupce lhát, že mají všichni na to, aby uspěli, bude po problému. V ten okamžik také přijdou tisíce vyžírků ve státní správě a s nimi další tisíce v pseudoneziskovkách o dosavadní umělé zaměstnání a budou si muset konečně najít práci – a zde je také nutné hledat pravé příčiny existence tzv. romské problematiky, kterou politici nastavili jako problematiku plošnou.

Amnesty International ve své zprávě o stavu lidských práv ve světě za rok 2012 vytýká České republice, že nedokáže zabránit segregaci Romů. Tato mezinárodní organizace upozorňuje, že zdejší Romové jsou nadále vystaveni útokům a nucenému vystěhování. Vláda prý také není schopna přijmout dostatečná opatření, která by zamezila segregaci romských dětí ve školách. Tak si nalejeme čistého vína.

Z důvodu mého zájmu o současnou podobu školství jsem v aktivním kontaktu s řadou lidí v tomto oboru na různých úrovních. Konstatuji, že mají zcela opačné názory než ti nahoře, kteří mají moc rozhodovat. Jenže se bojí říkat pravdu, a tak raději mlčí a hrají podle not, aby neměli ve své práci problémy. Ano, až tak daleko jsme to s tou naší demokracií dopracovali. Zase si lidé myslí a doma či mezi přáteli říkají něco jiného než ve své práci, aby je někdo nepraštil přes prsty. Markantní jsou tyto rozdíly například v oblasti začleňování Romů do většinové společnosti. Ve skutečnosti žádná segregace Romů v České republice neexistuje. Je to jen uměle živený mýtus z našich daní, aby dost lidí mělo co ´dělat´. A přestože řada ´řešitelů´ ví, že je to boj marný, nepřiznají to ani omylem. Přišli by totiž o naše přerozdělené prachy na ´řešení´.

Je mi úplně jedno, co kdo jak přes kopírák píše každý rok do pravidelných obsáhlých studií, kterými nás ti ´experti´ krmí, aby měli další ´argumenty´ pro svoje výplaty na další rok. Skutečnost je taková, že když se nějaký Rom chová slušně, zapadl mezi nás už dávno i s rodinou a nemá problém. Skutečnost je taková, že když nějaké romské dítě má na to, aby zvládlo standardní výuku ve škole, zapadlo už dávno, nemá problém a ve škole nemusí nikdo nic ´řešit´. Skutečnost je ale zároveň taková, že drtivá většina na to prostě nemá. Jejich hodnotový řebříček je jiný a neslučitelný s naším. Jejich zvyky jsou jiné a tradice jakbysmet. Kéž bychom to začali respektovat jako fakt a přestali je ´řešit´. Bylo to tak vždy, je to tak teď a bude to tak i nadále, i kdyby nám předkládali tisíce dalších sociálních studií. Přírodě, přirozenosti a genům jsou prostě názory sociálních ´expertů´ - naštěstí(!) -naprosto ukradené.

Jediným řešením tzv. romské problematiky, která je problematikou politicky zcela účelově nastavenou, je přiznání si jejich odlišnosti a ukončení řešení čehokoli. Žádné sociální inženýrství ještě nikdy nezaznamenalo faktický dlouhodobý úspěch, pokud tedy nešlo o zřízení totalitářské, protože základy jeho řešení nejsou přirozené, ba dokonce přirozenost lidskou zcela potírají. Jakékoli plošné(!) řešení popírající individuality(!) je řešení už z principu špatné, pokud tedy máme žít ve svobodné společnosti.

Byl nějaký Rom u nás nuceně vystěhován, přestože se choval slušně a společně se svými občanskými právy si byl vědom i svých povinností a ty si plnil? Pak se jistě jednalo o zavrženíhodný čin a toho, kdo takového Roma nuceně vystěhoval, žeňme k odpovědnosti. Bylo nějaké romské dítě diskriminováno ve škole a odsunuto do školy zvláštní, které tak eufemisticky nyní říkáme praktická, přestože bez problému zvládalo výuku stejně, jako jiné děti? Pak to byla prasárna ze strany školy a já budu už z principu mezi prvními, kdo to tak nenechá, když se o takovém případu dozvím. Pravda je ale taková, že Romů se chtějí lidé z jejich okolí zbavit proto, že se chovají tak, jak se chovají, a že řada romských dětí prostě výuku ve školách nezvládá a do zvláštních škol patří. Patří do nich stejně jako řada jiných dětí, které nestíhají, a my, místo abychom jim dali šanci netrpět a učit se v klidu v kolektivu sobě rovných podle toho, na co prostě mají, je v podstatě institucionalizovaným státním násilím včleňujeme mezi ostatní.

Výsledkem onoho státního násilí v podobě školního multikulturalismu je vzájemná naštvanost dětí, které si dělají naschvály, protože jednají přirozeně a nějaké předpisy jsou jim ukradené, naštvanost rodičů z obou stran, ale i naštvanost pedagogů, kteří nemají klid na to, aby učili. Jako by nestačilo, že jim za těch dvacet let přibylo mnohonásobně víc pitomých papírů ke každodennímu vyplňování, čímž stát v podstatě degradoval tolik žádoucí práci a poslání učitele na úroveň byrokrata s razítkem a formulářem v ruce.

Ne, žádná skutečná plošná diskriminace romských školáků, jak České republice klade za vinu Amnesty International, neexistuje. Kdo na to má, zapadne bez problému. Až si tohle přiznáme a přestaneme nahoru volit takové lidi, kteří si svou politickou kariéru založili na ovládání jiných, nikoli na službě pro ně, stane se svět spravedlivějším a klidnějším pro všechny. Znovu: kdo na to má, zapadne bez problémů a je úplně jedno, jakou má barvu kůže nebo etnický původ. A že na to někdo nemá? No a? Jestliže na to nemá, žádný zákon to nezmění. To je život, vážení. Je pestrý a vůči sociálnímu inženýrství ve své přírodní podstatě naštěstí zcela imunní.

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora