14.10.2019 | Svátek má Agáta


SPOLEČNOST: Kdo je skutečným vítězem voleb?

12.6.2006

Představitelé stran, které z těchto voleb získaly nejvíce hlasů, se již ozvali s prohlášeními, že mohli získat více voličů a volby jistě vyhrát. Z pohledu ODS tomu však brání více pravicových stran, které také několik procent hlasů získaly, čímž ubraly hlasy podle nich nejskutečnější pravici představované jimi. Podle vedení ČSSD zabránilo jejich vítězství, které už jaksi samozřejmě počítají součtem s hlasy získanými komunistickou stranou, tažení novinářů a médií v žoldu ODS. Podíváme-li se na počty získaných hlasů těchto stran v souvislosti s předvolebním bojem, může nás napadnout myšlenka podstatně jiná. Vítězem voleb, které dnes vytvořily zdánlivě patovou situaci 100:100 není opravdu ani ODS ani KSČSSD (jak jinak nazvat stranu, která i ústy svých představitelů hovoří o patu ve volbách, což by nešlo bez přijetí stanoviska, že vlastně obdrželi hlasů 100), ale média, reklamní agentury stran a “nezávislé agentury sociologické“, tedy organizace, které drží v rukou kontrolu nad moderními informačními technologiemi. Kvalita kandidátů se ukazuje jako druhotná.

Ještě nikdy v demokratické historii našeho státu od roku 1989 nedošlo k tak jasnému vytvoření profesionálně vedené mediální kampaně, která maximálně koncentrovala zisk volebních hlasů do rukou dvou starých a největších stran disponujících největšími prostředky. Položme si otázku, jak k tomu mohlo dojít, když představitele obou těchto stran známe a z vedení jak ODS tak ČSSD je zjevně zděšeno daleko více lidí, než jim nakonec dává hlasy. Právě na začátku mého příspěvku vyjádřené názory hlavních představitelů ODS i ČSSD spolu s dalšími jejich projevy v posledních dnech to myslím komentují jasně. Např. nedávno premiér Paroubek řekl, že vyhrotit spor do roviny On versus Topolánek mu doporučila jejich reklamní agentura najatá na získání co nejlepšího výsledku voleb. Že najímání takových specializovaných agentur, které se již „osvědčily“ v jiných zemích a politikům radí, jak se mají chovat a vést kampaň, stojí desítky miliónů korun, to ví asi většina z nás. Kolik z nás si ovšem položí otázku, proč po případném vítězství ve volbách není tento politik onou agenturou řízen i nadále a nechává ji odejít do jiného státu? Potřebujeme pak k vládě opravdu jeho nebo onu agenturu? Je jasné, že na podobné rady spoléhala ve svém taktizování i ODS a její předseda Topolánek, který se i volebních diskusích objevoval až na konci kampaně, kdy mu vedení jednotlivých televizí vyšlo vstříc i tím, že v TV diskusích už vedl jen dialogy s jediným protivníkem, zatímco ostatní představitelé stran ani občané do podobných diskusí dotazy zasahovat nemohli. Za takových podmínek by se dalo předpokládat, že se na ně pod vedením týmu odborníků na taktiku pana Paroubka připraví i absolvent zvláštní školy. Ovšem nikomu jinému podobný přístup do médií dovolen nebyl. Několik dopředu vybraných stran se mohlo navíc ukazovat stále dokola ve čtvrtek večer, ostatní se museli spokojit především s minimem času v Otázkách Václava Moravce II. pouze na ČT24 . Ve „veřejnoprávní“ ČT se podařilo ukázat „demokratičnost“voleb přesunem tohoto pořadu s „menšími politickými stranami“, což vedení ČT neopomnělo zavěsit na tabuli do studia nad ně, pouze jako reprízu do ranních nočních hodin.

Ještě v žádných volbách nebylo tak pravidelně a na prvních stránkách novin informováno o “nezávislých výzkumech veřejného mínění nezávislých agentur” spolu se stále se opakujícími větami, že volit kohokoliv menšího než v grafech uvedené strany, by byla naprostá hloupost voličů, kteří přece svůj jedinečný hlas nenechají propadnout. Že i tyto “nezávislé agentury” pracují na komerčním základě a často na zakázku hlavních politických stran, se média opět zmiňovala jen minimálně. Konkrétně číselná akrobacie agenury STEM pana Hartla by podle mne ve slušnějším státě měla vést minimálně k trestnímu stíhání, když např. v době, kdy to pro ČSSD např. u Czech Teku nevypadalo dobře, raději výsledky ani nepublikoval, že by nebyly dostatečně validní. I v jiných stranách pak kolovaly informace, kolik se musí dát šéfům oněch “nezávislých sociologických agentur“, aby alespoň ony dotazy respondentům nedělali jasně se jmény a obraty nahrávajícími jím vyvoleným subjektům, případně v oblasti, kde daná strana dominuje. Že i vzorce pro výpočty jsou různé a cesta k výsledku se dá modifikovat subjektivně zájmem zadavatele, ví každý odborník v daném směru. Zdálo by se zajímavé, že všechna česká média tyto grafy tak snadno přejímala, kdybychom neslyšeli o novinářích a médiích v žoldu ODS. Kdo však v době předvolební otevřel pražský deník Metro nebo Právo, musel mít dojem, že se setkal s propagační brožurou ČSSD.

Položme si ovšem otázku, jsou-li šéfové oněch médií sami tak přesvědčenými sociálními nebo občanskými demokraty nebo jim z toho plynou výhody. Jak svědčí případ kreslíře Mareše, vyhozeného z MF Plus za zobrazování pana Paroubka s příliš velkým břichem, či moderátora Cibulky z pořadu Českého rozhlasu, který dostatečně nehlídal paní Přenosilovou (dokáži si při dialogu o názorech hosta na svět toto hlídání představit jen zrušením přímého vysílání, případně čtením předem připravených otázek a odpovědí v “nezávislé diskusi“, schválených příslušným cenzorem, což se již blíží ideálu odpovídajícího v naučených verších jako v kauze Slánský).

Takže sečteno a podtrženo, téměř všechna veřejná média v ČR - Česká televize, Český rozhlas, ale i TV soukromé stejně jako noviny - přejala taktiku agentur připravujících kampaň pro ČSSD a ODS, mající jim zaručit co nejvyšší počet hlasů a pokud možno co nejzřetelnější vítězství. Že to jistě nebylo bez systému vzájemných dohod a dobře připravené spolupráce, sice ukazuje na efektivnost fungování volebních štůbů velkých stran (což je ovšem při najmutí profesionálních odborníků ze Západu samozřejmé), nijak to ovšem nesvědčí rozvoji České republiky.

Jak víme ze zkušenosti dob komunistických, případně dnešních zemí jako Bělorusko, ideálním způsobem, jak nepustit k moci nikoho jiného, je nenechat jej vystupovat v médiích, v novinách mít lidi nejlépe na pozici šéfredaktorů. Ti zprávy o jakékoliv existenci opozice do tisku nepustí, případně vydají jen ten článek, který ukáže dotyčnou osobu či stranu jako téměř beznadějné lidské trosky (viz. V. Havel v předlistopadovém vysílání komunistické ČT s pivem v zakouřené hospodě). Podle průběhu posledních voleb se bohužel domnívám, že podobné praktiky se vrátily v netušené míře, nitky stranických sekretariátů opět kontrolují největší informační sítě.

Jestli jsem o něčem přesvědčen, tak poslední volby v ČR vykazovaly nejméně demokratických známek od roku 1989. Označit je za demokratické s rovnosti šancí by snad mohl člověk počítající hlasy ve volebních urnách. Mechanismy, které však k tomuto konečnému výsledku vedly, ukazují, že stále větší část populace se stává spíše hračkou v rukou agentur na výrobu veřejného mínění a jejich praktik ve spojení s moderními masovými inform ačními technologiemi. A protože člověk je historicky evolučně naučen zachovávat si postupy, které se mu osvědčily, v dalších volbách to povede k ještě většímu napojení stran na média. Strany vydají větší částky za “výzkumy veřejného mínění“, příspěvky a diety novinářů, více se budou věnovat bitvám o křesla v různých radách jako je ta televizní či rozhlasová, ve vedení Českého rozhlasu i České televize. Domnívám se po zkušenosti z letošních voleb, že zákulisní hry v silových složkách jako Policie ČR, ministerstvo vnitra spojené s přenosem těchto pečlivě dávkovaných informací k lidem a kontrolou masových sdělovacích prostředků spolu s ještě efektivnějšími americkými poradci budou klíčem k výhře i v našich postkomunistických zemích. Nedivil bych se ovšem, kdyby se stálým ztrácením zábran těch, kdo se v těchto kruzích budou pohybovat a nuceni tyto volební bitvy vyhrávat, směřoval vývoj k konečnému vítězství strany, která se ani nakonec nebude bát pozatýkat většinu svých politických odpůrců za lži, pomluvy atd., jak se v posledních dnech vzájemně napadali pan Topolánek s Paroubkem. Toto současné zvětšování nedemokratičnosti v soutěži o hlasy voličů může podle mne vést jen k morálnímu a s ním časem spojenému ekonomickému úpadku. Na ten nakonec doplatí i ti, kdo ve vedení novin, televizí, rádií i jiných médií současný průběh předvolební kampaně umožnili.

člen SNK ED








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.