Zabývaje se vyháněním respirační choroby ze svého stařeckého těla sleduji dění na internetu. Když na mě vyskočil titulek Mládek šokoval ODS slovy o 5 letech mezi odchodem do penze a smrtí, zpozorněl jsem a začal číst.

Odhlédnu-li od naprosté mediální neschopnosti toho pána (druhá "perla" během několika dní), musím konstatovat, že zcela po socialisticku pojmenoval problém a navrhl vševojskové řešení. Pro laskavé čtenáře s modrou knížkou a spanilomyslné čtenářky bez vojenských zkušeností to znamená řešení rozkazem. S tím, že čím složitější problém, tím blbější bývá rozkaz...

Je nesporné, že ufinancovat důchodový systém je těžké. Lidi jsou totiž mrchy. Někteří se dožívají vyššího věku, než je pro systém zdrávo, jiní do systému nikdy nevložili ani korunu, a přesto důchod dostanou. Nový "pilíř" asi taky nebude to pravé ořechové a pro normálního člověka není možné uložit přebytky hospodaření do něčeho, co by alespoň pokrylo inflaci a ty přebytky pak mohly být ve vyšším věku použity ku prospěchu dotyčného seniora/ seniorky.

Jako senior (mám to napsáno na účtu od šalinkarty již třetím rokem) se na problém dívám se zájmem a se zkušenostmi přechodu do seniorského věku. První zkušenost je taková, že úbytek fyzických i psychických sil je úměrný kvadrátu věku (násobná konstanta ve vztahu je zatím díkybohu výrazně menší než 1). Ověřuji to jak na tréninkových cyklookruzích, tak i po návratu z práce, kdy padnu doma po výrazně menší psychické zátěži než před např. deseti lety. Druhá zkušenost je taková, že člověk po padesátém, pětapadesátém roce těžko shání práci (několik kolegů a kamarádů). Je s podivem, že např. sklárny nezaměstnávají staré úředníky a automechaniky. Nebo že modelingové agentury neprahnou po modelkách těsně před šedesátkou. Ani mezi prodejci mobilů a podobných elektronických hraček nevidím tváře s očima, v nichž se zračí moudrost věku....

A tak se dostávám k jádru pudla – co by měli Mládkovi důchodci čekatelé dělat? Zůstanou řidiči autobusů a náklaďáku za volantem v sedmdesáti letech v plném nasazení? Budou pětasedmdesátileté zdravotní sestry v turnusu ošetřovat své o dva roky starší generační druhy a družky? Prostojí pětasedmdesátileté prodavačky směnu za pultem navzdory osteoporoze a křečovým žilám? Budou sedmdesátiletí policisté zasahovat při fotbalovém utkání Sparta – Baník? A co budou dělat mladí, když na pracovních místech budou "strašit" geronti? Znám sice několik čiperných seniorů a seniorek v segmentu 70 – 80 let, ale to jsou výjimky a navíc čestně přiznávají, že na osm hodin v Kolbence každý den to už opravdu není. Takže dělají na dohodu, nebo na zkrácený úvazek. A často odpočívají i při činnostech, které je dříve bavily a kterým se věnovali do úmoru – v případě mých kamarádů to je lyžování, v současnosti stále více kouskované odpočinkem.

Rád bych se ve svých úvahách krutě mýlil a panu Mládkovi se omluvil. Kdyby ten dobrý muž vytasil jasné a realizovatelné řešení problému zaměstnávání seniorů (mohl by připojit i návrh smysluplného a účinného výběru sociálního a zdravotního pojištění). Můj starý technokratický mozek mi našeptává, že k omluvě nedojde a nastane spíš obecné "ochutnání Styblíka". Ke cti pana Mládka budiž závěrem řečeno, že s absencí realizovatelných postupů v této oblasti není sám nejen v ČR, ale minimálně i v celé Evropě.

Autor je věkem i stavem velkých tělesných kloubů pracující senior