Proč politické špičky neapelují na to lepší v národě

Emoce, které v Evropě vyvolává vlna běženců, překonávají ty řecké (dluhová krize) i ukrajinské (asertivita Putinova Ruska). My si můžeme říkat, že na tom nejsme tak zle. Počet lidí, kteří ilegálně vkročili do Česka, činí asi jen dvousetinu těch, o které se stará Německo. Snad i proto se tu sice vyskytla šibenice nesená na protiimigrační demonstraci, ale zatím nehoří ubytovny běženců. Teprve uvidíme. Ale zásadní rozdíl najdeme ve vystupování politických špiček.

Je to zpráva už ze středy, ale stojí za oživení i pozastavení. V Německu útoky na běžence odsoudila kancléřka (přijela do centra běženců v Heidenau) i spolkový prezident. Poselství Angely Merkelové zní takto. 1) Nelze tolerovat ty, kdo snižují hodnotu jiných lidí. 2) Ti, kteří prchají před pronásledováním či válkou, mají právo na spravedlivé posouzení žádosti o azyl i na to, aby se k nim přistupovalo lidsky. I Joachim Gauck zamířil do vlastních řad: „Chci připomenout, že když bylo Německo po válce zničeno, muselo zvládnout ještě větší přívaly uprchlíků, ale země to tehdy dokázala vyřešit.“

Pro nás z toho čiší dvě poněkud nezvyklé věci. Za prvé apel na lidskost, tedy na to, co u nás za politické špičky musí suplovat ve své výzvě vědci. Za druhé apel na to lepší ve společnosti, proti defétismu i hysterii. Gauck to podává jasně: už dříve jsme dokázali zvládnout větší problém, tak nepropadejme už předem obavě, že tento nezvládneme.

S argumentem německého prezidenta lze jistě polemizovat. Po roce 1945 se Německo muselo vypořádat s přísunem deseti milionů lidí (válečných uprchlíků i odsunutých ze sousedních zemí), ale byli to etničtí Němci, lidé z téhož kulturního okruhu. Platí totéž i pro lidi z Blízkého východu či Afriky?

To není okrajová otázka a němečtí lídři si ji asi kladou také. Ale když oslovují společnost, nezdůrazňují své vlastní pochyby, nýbrž apelují na to lepší, co Němci dokázali a z čeho mohou čerpat. Tím kontrastují s českými politickými elitami. Jejich typickým argumentem je důraz na to, že Česko přijme nějakých 1800 osob v průběhu dvou let, čímž vybruslilo z nejhoršího. Ale tento argument v konečném důsledku jen přikrmuje emoci strachu. Je přece známo, že už teď je na českém území skoro dvojnásobný počet ilegálně přišlých běženců, takže celé to kouzlení s kvótami problém jen odsunulo.

Otázka zní: Osloví nějaký český lídr společnost po gauckovsku? Řekne, že čelíme zátěžovému testu, ale že v něm obstojíme? Vysloví argumenty, kterými doloží, proč, jak a čím zvládneme projevit lidskost a zároveň ochránit vlastní bezpečnost? Je to dost naléhavé politické zadání.

LN, 28.8.2015