Nastává chvíle, kdy jako národ máme vzácnou šanci opět vytřít všem demagogům zrak. Ovšem musíme jít k volbám a uplatnit tzv. Adlerovo pravidlo. Pravidlo, o kterém jste asi ještě neslyšeli, proto zpozorněte. Česko-kanadský žurnalista Petr Adler, žijící a publikující od roku 1980 v Kanadě, kterého si budou ti starší z nás jistě pamatovat ze stránek kdysi slavného Mladého světa, ve svých novějších i nedávných statích mnohokrát napsal, že „jediným skutečným průzkumem veřejného mínění jsou odevzdané volební lístky“. Potud tedy Petr Adler, a já s ním naprosto souhlasím. Co volby, to malé, někdy i velké celonárodní referendum, které se obyčejně velmi liší od průzkumů, jež jsou objednané a taky zaplacené tím či oním subjektem v zóně tak temně šedivé, že ho mnohdy ani nedohledáte.

Dobře, mnoho z nás dokáže svým vlastním selským mozkem docela dobře posoudit, kdo či který politik v uplynulém volebním období národu něčím pomohl a který díky své „stranické poslušnosti“ nebo nedostatečnému morálnímu vybavení naprosto zklamal. Jenže jako před každými volbami je mezi námi početná vrstva nerozhodnutých, kteří nemají čas a někdy ani chuť se politikou vůbec zabývat. Často i proto, jak zkresleně je nám politické klání prezentováno naším „jednonázorovým“ hlavním mediálním proudem, zejména tím televizním a rozhlasovým. Tito lidé sice dělají chybu, ale je to nakonec jejich nezadatelné demokratické právo.

Všem nešťastníkům bez názoru bych poradil toto: Pokud toho či onoho kandidáta dobře neznáte a chcete volit jen příslušníka té či oné strany, najděte si na internetu volební programy jednotlivých stran z nejbližších minulých voleb a zamyslete se nad nimi. Možná i užasnete a v hlavě se vám pak rozsvítí. Je to bezvadná metoda. Dělám to také, ačkoli ani v nejmenším nepatřím mezi nerozhodnuté.

Přestože letos kvůli svému trvalému bydlišti nevolím, udělal jsem si ono malé cvičení na své venkovské chalupě. Mám tam takovou nástěnku, na kterou jsem si připíchl pár předvolebních programů z posledních parlamentních voleb. Vím, že je to jen má soukromá záležitost, ale musím podotknout, že jediný, kdo neuhnul ani o píď, byl Tomio Okamura a jeho SPD. Babišovo ANO mi vyšlo tak na padesát procent a o ostatních významnějších stranách raději ani nehovořím, protože po zjištění, že 80 % procent národa je proti násilné islamizaci země a proti zavedení povinných unijních kvót pro rozdělování imigrantů, opisovaly v panice a na poslední chvíli volební program ANO jako přes kopírák. Především ČSSD, která pak u voleb stejně propadla.

Nadcházející volby jsou ale také o obměně jedné třetiny Senátu. Zde by mělo jít o více, než o nějaké stranické členství. Mělo by jít o osobní integritu, charakter a morální vyspělost kandidáta. Jak se v minulosti ukázalo, ne vždy voliči tento požadavek správně pochopili. V té souvislosti musím připomenout jedno staré české úsloví. Dvakrát měř a jednou řež, jinak bude mít náš Senát pověst odkladiště vysloužilých, a tudíž nepotřebných politiků donekonečna. A letos máte z čeho vybírat. Kupříkladu jsem zvědav, jak si povede vysokoškolský pedagog a excelentní publicista Petr Žantovský ve volebním okrsku Kolín, který se táhne okolo Prahy – východ až někam k Nymburku. Drazí voliči, držím vám palce.

I tyto nastávající volby jsou nemalým bojem za zachování té demokracie, kterou zatím ještě máme. Demokracie bez přívlastků. Demokracie nejen se všemi demokratickými právy, ale také se všemi demokratickými povinnostmi. A jednou z těch nepsaných povinností je také jít a odevzdat svůj hlas. Samozřejmě pro demokracii, nechceme-li o ni přijít.