Jak se 19 senátorů nachytalo na dezinformaci

V posledních letech často slyšíme o tom, jak je náš veřejný prostor zaplavován dezinformacemi. Pod tento pojem se schovává leccos, včetně prostého nesouhlasu s daným výrokem a neschopností jej vyvrátit jinak. Někdy se ale skutečně objeví „klamná, falešná informace, která má za cíl ovlivnit úsudek a názor“, což se dle Wikipedie nazývá právě „dezinformací“.

Skvělou případovou studí, jak taková dezinformace vzniká, je nejnověji kauza kandidátky do Rady České televize Hany Lipovské. Protože jsem ji sledoval poměrně zblízka, dovoluji si o ní podat komplexní zprávu.

V dubnu loňského roku jsme na ParlamentníchListech.cz (autor zde působí jako zástupce šéfredaktora- pozn. aut.) publikovali rozhovor s mladou ekonomkou z Masarykovy univerzity Hanou Lipovskou, který se týkal kromě ekonomických otázek také aktuálního dění v oblasti médií, neboť zrovna v té době se řešila nominace Ladislava Jakla do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

V doplňující otázce pak padlo, že Jakl „navrhl zrušit ČT a ČRo, protože nelze zestátnit, co už je státní“. Na to Hana Lipovská zareagovala obsáhlejší odpovědí:

Nerozumím smyslu existence veřejnoprávních médií. Zárukou nestrannosti či svobody slova nejsou – rozhlas přece existoval i během německé okupace, televize vesele sloužila komunistickému režimu. Nikoho by dnes nenapadlo volat po „veřejnoprávních novinách“, je proto nepochopitelné vyžadovat (a platit) veřejnoprávní rozhlas a televizi. Nerozumím ani argumentu vzdělávání a osvěty – v čem je pro daňového poplatníka jedinečným přínosem kupříkladu pořad „Deutsche Welle – Focus on Europe“? Ekonom ví, že stát má poskytovat pouze ty služby, které nemůže poskytovat soukromý sektor. Neznám jediný pořád České televize, který by nemohla vysílat komerční stanice. Ostatně i slavné noční záznamy jednání Sněmovny jsou dnes k dispozici na parlamentním webu. Zrušení veřejnoprávních médií by se bolestně dotklo pouze jejich zaměstnanců, ty kvalitní by si ovšem rychle rozebrala média soukromá a ti ostatní by mohli své schopnosti využívat v jiných oblastech bezpochyby lépe a užitečněji.

Uplynulo skoro deset měsíců, během kterých si na rozhovor nikdo nevzpomněl. Pak se v lednu objevily nominace do Rady České televize, a krátce poté v Deníku N vyšel článek „Duka navrhl do Rady ČT ekonomku z Klausova institutu, která chtěla televizi zrušit“.

Text se z větší části zabývá vztahem Lipovské k Institutu Václava Klause, se kterým spolupracovala (kromě své akademické a publikační kariéry), a spekulacemi, proč biskupové do Rady, zabývající se primárně kontrolou televizního hospodaření, nevyslali raději nějakou osobnost spjatou s církevním působením. Na to mají autoři bezesporu právo.

Jenže také se tam dozvíme, že věta, že chce Hana Lipovská Českou televizi zrušit, měla zaznít ve zmíněném rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. V citované odpovědi přitom o této její touze není ani slovo. Ona neříká, že chce zrušit ČT, pouze teoreticky komentuje nápad Ladislava Jakla, který jí nadhodil novinář. Deník N její slova v titulku výrazně posunul, že Lipovská chtěla Českou televizi zrušit.

Podobně volně se v textu podepsaném redaktory Janem Moláčkem a Prokopem Vodrážkou nakládá s druhou citovanou myšlenkou, totiž že Hana Lipovská nerozumí smyslu existence veřejnoprávních médií.

V podání Deníku N měl její výrok znít „Nerozumím smyslu existence veřejnoprávních médií. Neznám jediný pořád České televize, který by nemohla vysílat komerční stanice“. Pouhým nahlédnutím do výše citované odpovědi zjistíte, že redaktoři vyškrtli čtyři dlouhá souvětí a ponechali pouhé dvě věty, u kterých navíc vytvořili falešný dojem, že na sebe navazují.

Výrok byl zásadně významově posunut a námitky proti aktuální podobě veřejnoprávního vysílání vyzněly tak, že jsou vztaženy proti veřejnoprávnímu vysílání obecně. Posléze se ukázalo, že si tento zmanipulovaný dojem odneslo větší množství čtenářů.

Redaktorům se musí nechat, že poté v jiné části textu alespoň dali Lipovské prostor k vyjádření a uvedení názorů na pravou míru. Tvrzení, že kandidátka České biskupské konference nechápe smysl veřejnoprávních médií a chce zrušit Českou televizi, si ale mezi čtenáři Deníku N začalo žít vlastním životem.

Zkreslené výroky Hany Lipovské navíc převzala i jiná média, například SeznamZprávy nejen bez citace ParlamentníchListů.cz, ale hlavně bez zmínění vysvětlení, které poskytla Deníku N.

Z tohoto dvojnásobného zkreslení pak čerpali mnozí, kteří se proti Lipovské začali dramaticky vyhraňovat. Dokonce i politici v čele s předsedou KDU-ČSL Marianem Jurečkou, pro které se stalo hlavním argumentem, proč její kandidaturu odmítnout.

Zcela šílený směr pak dění kolem kandidátky katolických biskupů do Rady ČT nabralo po vstupu skupiny senátorů kolem Stálé komise pro sdělovací prostředky. Senát přitom nemá s volbami Rady ČT nic společného. Přesto se v horní komoře ve středu 29.1. konala tisková konference, kde nejprve senátor David Smoljak přišel s pozoruhodnou právní konstrukcí (čerpanou od právníka z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky), že kandidatura lidí neuznávajících veřejnoprávní povahu ČT je proti duchu Zákona o České televizi, a předseda komise Václav Chaloupek pak doplnil, že v tomto duchu určitě bude apelovat na hlasující poslance.

V pátek 31. 1. se pak objevil Dopis 19 senátorů. Ten s argumenty vycházejícími z toho, co prezentoval senátor Smoljak, oslovoval Českou biskupskou konferenci, aby si svou nominaci Lipovské ještě důkladně rozmyslela.

Dopis biskupům opakuje všechny nepřesnosti a posuny, které se v souvislosti s názory Hany Lipovské objevily. Veškerá „provinění“ kandidátky ČBK jsou přitom shrnuta do jedné věty: „Překvapilo nás, že ČBK do této volby navrhuje kandidátku, která otevřeně zpochybňuje smysl existence veřejnoprávních médií.“ Dodávám, že dopis byl psán až poté, co Hana Lipovská vysvětlila své postoje v Deníku N, což senátoři nezvali v potaz.

O co méně se 19 senátorů namáhalo dokazovat své námitky, tím více se v jejich dopise objevovalo nátlaku.

„Z logiky věci je možné na tuto nominaci pohlížet jako na snahu podkopávat význam nezávislých médií veřejné služby a v konečném důsledku i oslabení demokratické společnosti. Věříme, že katolická církev v České republice tento cíl na rozdíl od své kandidátky nesleduje. Je-li tomu tak, je žádoucí, abyste se od těchto názorů své kandidátky jasně distancovali a její nominaci do Rady ČT stáhli,“ nabádají senátoři.

V opačném případě budou senátoři nuceni se domnívat, že se Česká biskupská konference s názory Hany Lipovské ztotožňuje.

Hodnocení k výrazům jako „je žádoucí“ a „jasně distancovali“ v dopise dovolávajícím se obrany demokratických hodnot ponechávám na čtenáři.

Ale ve chvíli, kdy se slova z ParlamentníchListů.cz stala předmětem oficiální komunikace skupiny členů českého parlamentu, musím protestovat proti jejich zásadnímu zkreslení.

Páni senátoři, Hana Lipovská nezpochybnila smysl existence veřejnoprávních médií. Jediný podpůrný argument pro váš nátlak na Českou biskupskou konferenci vznikl dezinterpretací jejích slov a vaší ignorancí.

Autor je zástupcem šéfredaktora webu ParlamentníListy.cz