Internetem pořád hýbe kauza Melčák, přestože jsou zde další, neméně atraktivní témata. Pokud si tuto kauzu zařadíme do celku a porovnáme s celkovým marasem české vrcholové politiky, tak zjistíme, že prakticky vůbec nevyčnívá. Navíc zde už byl precedent, a v takových případech pozornost české společnosti opadává stejně rychle, jako stárnou novinové články. Takže taková obyčejná, takřka tuctová kauza, která měla být už dávno překryta jinými. Přesto se pořád dokola potýkám s mlácením stokrát přetřeseného informačního sena.

Je to tím, že vedení socdem se neustále rýpe v tomto vředu a neustále ho vystavuje druhým na oči. Koukejte na naše bebí! A tady si člověk zajímající se o politiku začíná klást otázku: proč to dělají? Vždycky dbali na veřejné mínění (nejen Paroubek, buďme spravedliví), ale toto body nepřináší. Naopak. Co je moc, to je moc a to škodí. Odpověď je jednoduchá. Získávat dnes body u veřejnosti nepotřebují, neb volby prohráli a další jsou v nedohlednu. A pro vděčnost lidu je stejně lepší radarová základna - u tohoto tématu ani toho populismu mnoho vypouštět nemusí, stačí jen udržovat oheň pod kotlem strachu, který připravili horliví komunisté. Ano, strach je nejlepší metoda vládnutí a dnešek ho poskytuje dostatek. A tady jsme u odpovědi, proč kausa Melčák stále žije. Cukr a bič. Kauza Melčák je totiž signálem dovnitř strany, ne ven. Cukr v podobě modernizace strany už je připraven. A bič v podobě Melčáka krásně sedne do ruky a nádherně práská nad hlavami před sjezdem. A po sjezdu boude dost času si opět hrát na hochy na správné straně barikády a získávat body v průzkumech mínění. Na první pohled to je interní záležitost a přátelé nechť si snědí sami, co si navařili. Problém ale je to, že na toto práskání bičem slyší neuvěřitelné množství lidí mimo socdem a taky chtějí bič a taky si chtějí prásknout. A ještě vetší problém je, že tyto choutky jsou když ne podporovány, tak alespoň ignorovány.

Je zde jedna otázka: proč Melčák a ne oba s Pohankou? Oba selhali stejně, oba udělali stejnou věc a ve stejný okamžik, ale následky jsou různé. Vysvětlení ohledně dvojího přístupu z lůna socdem přichází opakovaně, ale je naprosto falešné a neobstojí. Stojí na příliš vratkých nohách. Odpověď je jinde a je cynická a krutá. Zatímco Pohanka, relativně mladý a zdravý člověk, přežívá bouři v závětří, veřejné mínění se vybičovává víceméně pouze proti Melčákovi, skoro sedmdesátiletému člověku, u kterého je jasné, že organismus nemůže vydržet to, co čtyřicetiletý chlap nebo dokonce dvacetiletý hoch. Tlak na toho dědu je takový, že si je pomalu nutné začít klást otázku, kdy mu ze stresu praskne žíla v mozku nebo srdci.

Zatímco si samotný Paroubek, vědom možných následků pro něj i jeho stranu, dělá cíleně alibi (Melčák u mě skončil, s tímto a s tamtím nemáme nic společného...), armáda užitečných idiotů nadále vříská v internetových diskusích, nechává vylepovat parte, píše dopisy, telefonuje do redakcí... a až se něco stane, nepřipustí si svůj podíl. Podle nátury si řeknou "může si za to sám" nebo "může za to Paroubek" a s hloupostí sobě vlastní budou čekat na další várku propagnadistického sena, aby je mohli za radostného hýkání přežvykovat na internetu, v dopisech a telefonátech.

Takže, lidi: Buldozer bez brzd stačí jeden, vy na tu svou brzdu dupněte a nedělejte špinavou práci za druhé.