Karel Kryl tu nikde není a moc bychom ho potřebovali

Zemřel Miloš Forman a kdekdo hned navrhoval pojmenovat po něm náměstí či ulici. Nic proti tomu. Jeho dílo je úctyhodné a jistě si to zaslouží (vyvracet hloupé soudy o Miloši Formanovi z pera Romana Jocha nemá cenu). Ale vzápětí mi vytanulo něco vážného: je to již 24 roků od smrti Karla Kryla a jeho jméno nenese de facto nic. Jediná ulice pojmenovaná po něm v Řeporyjích je spíš výsměchem (srovnej foto dole). Ač si děti bez vzpomínek na okupaci a na to, co přišlo po ní, stále již několik generací hrají jeho písně u táboráků, přece v médiích žádné nejsou. Prostě zmizel. Vypadá to tak, že někomu i nadále Karel Kryl vadí. Vadil i Václavu Havlovi a tím spíš mnoha jiným - ti stále žijí a připomínku toho, že za komunismu přisluhovali či po jeho pádu rozkrádali, snášejí špatně.

Naše společnost je vyšinutá. Dokladem je kromě naprosté ignorace geniálního básníka Karla Kryla též to, že ve volbách prezidenta zvítězil Miloš Zeman a Andrej Babiš získal většinu ve sněmovně. Jeden trestně stíhaný a prokazatelný estébák zapletený do korupce až po uši tvrdí, že proti korupci bojuje, druhý bez špetky empatie utopil veškerou svou soudnost v kořalce. Tak vypadá reprezentace českého národa. Národ si hraje na demokracii a místo ní zavedl demokratůru s absencí morálky a hodnot.

Mnozí nejsou s to pochopit ani rozdíl mezi tím, co je, a tím, co má být. Tím, co má být, je například myšlenka EU a mnozí si ji pletou s tím, co je. Co je? Je jisté souručenství národů a pracuje se na tom, že vytvoří federativní uspořádání. Vyřešilo by se tím hodně, od zabránění živelné migraci až po úniku zisků do daňových rájů některých zemích. Jde tudíž o úkol a každý se na něm může podílet, ovšem musí začít pracovat. Trapné lamentování nad tím, že nám EU vládne, je dokonale pitomé. Nikdo nám nevládne a vládnout si nejsme s to ani my sami. Nic nám v tom, abychom se podíleli na korigování různých chyb, přece nebrání. Nebrání? Brání nám to, že naši reprezentanti počínaje prezidentem (prezidenta tam ostatně odmítají přijmout) postrádají schopnost komunikovat v cizích jazycích.

Smích vzbuzuje dokument „Jde to i jinak“ z pera eurokverulantů Petra Macha a Jiřího Paynea o alternativním uspořádání evropského kontinentu zvící i s obrázky celkem 43 (!) stran a z toho 35 (!) stran se týká jen stále dokola omílané kverulace nad tím, čím nám EU ubližuje. Zbývá celkem 8 (!) stran na to ukázat alternativní cestu. To má být alternativou k tisícovkám stran dohod o uspořádání vztahů mezi evropskými zeměmi. Takto si z nás tropí šašky ruku v ruce Svobodní s nacionalisty jednoho Japonce a s Václavem Klausem mladším či dalšími jemu podobnými odesáckými poskoky. Odboj jalový podobný jalovosti jeho představitelů.

Zbývá ptát se, co Čechy vede k tomu, že takto blbnou? Jistě je v tom zaprodanost Rusákům u některých a u jiných naopak to, že v českém zasmrádlém prostředí si mohou vesele přikrádat, přičemž kontrola EU by jim v tom překážela. Ovšem spousta lidí se docela prostě řídí karikaturou zlatého pravidla původně Fedorem Dostojevským formulovanou pro Rusáky a platnou i pro Čechy: „Uznej, že já nejsem blbější než druzí, a já též uznám, že ty nejsi blbější než druzí“.

Troufám si tvrdit, že Karel Kryl by nad současným vývojem trpěl, a i kdyby mu tehdy v roce 1994 srdce nebylo puklo, puklo by mu jistě nyní. Přesně z toho důvodu nemají mnozí Češi Karla Kryla rádi - on jim totiž připomíná jejich ubohost: pohrdání sebou samým se v nich díky jeho slovům probouzí. Odmítání vynikajících jedinců přesahujících je samotné je tudíž nasnadě.